Pondělí 7. ledna 2002 - 16.24 SEČ

Aljaška odhaluje svoji historii

Archeologové odkrývají zbytky vesnic původních obyvatel Aljašky

Připravil Malcom Billings
Zpracovala Helena Berková

Aljašce se často říká nejzazší výspa světa. Je to řídce osídlená divočina, s rozsáhlými lesy, tundrou a ledovými pláněmi, které sahají až k ledovcům. Aljaška má asi 600 tisíc obyvatel, kteří profitují z ropných polí na arktickém pobřeží. Archeologie rozhodně není to první, co člověka v souvislosti s Aljaškou napadne.

Zjistil jsem však, že v oblasti probíhá nejen horečná archeologická aktivita, ale že se tam také budují muzea, kde mají být uloženy předměty, které v 19. století odvezli z Aljašky dávní sběratelé.

Do výzbroje cestovatele po Aljašce patří i několik rolniček. Vypadají úplně stejně jako ty, co se v Londýně uvazují na obojek kočkám kvůli plašení ptáčků. Aljašské rolničky jsou velké asi jako vejce a používají se na plašení medvědů grizzly.

Mezi hromadami žlutých kombinéz, vlněných čepic a vysokánských rybářských bot se mi nepodařilo najít žádný návod, kam se mají rolničky upevnit. Už jsem se nadechl, že se robustnímu vousáči za pultem svěřím se zkušeností s kočičím obojkem, když se mi konečně rozsvítilo: jasně, ty rolničky přece budu nosit já!

Výzkum podnítila havárie tankeru

Na cestách se nám hodily. Archeologický průzkum probíhal v oblasti Kenaiských fjordů v Aljašském zálivu. Ano, na Aljašce skutečně pracují archeologové. Nejstarší památky jsou staré asi 10 tisíc let. Archeologové z Centra arktických studií ze smithsonského muzea dějin přírody nedávno objevili řadu lokalit starých tisíc let.

Exxon Valdez: Po havárii bylo odkryto 1000 nalezišť

Archeologický průzkum podnítila v roce 1989 havárie ropného tankeru Exxon Valdez. Do moře uniklo 11 milionů galonů ropy, která znečistila pobřeží v délce patnácti set mil. Archeologové v rámci záchranářských akcí zajišťovali označování a nalezišť. Od té doby objevili u pobřeží přes tisíc dalších lokalit, které nyní prozkoumávají týmy odborníků.

Archeologická naleziště jsou většinou na těžko přístupných místech. Pobřeží s mnoha fjordy lemují bleděmodré ledovce dosahující výšky padesáti metrů. Občas se z nich s temným duněním odlomí kus ledu velký asi jako dvoupatrový autobus a spadne do vody.

Útěk před ledovcem

Ledovce podle archeologů ovlivňovaly život dávných obyvatel pobřeží. V posledním tisíciletí se prý několikrát stalo, že lidé museli odejít z osady, k níž se přiblížila hrozivá masa ledu. V 18. století začaly ledovce ustupovat, ale obyvatelé se do opuštěných osad už nevrátili. Do jedné takové osady jsme se vydali v nafukovacím člunu. Hladinu rozčísla černá žraločí hřbetní ploutev. Kromě žraloků tu žijí mroži, tuleni i velryby.

Přistáli jsme v zálivu Aialik u kamenitého břehu. V kořenech stromu, který kdysi vyvrátil vítr, jsme uviděli první známky někdejšího lidského osídlení. Strom znovu zakořenil v rozvalinách domu. Dírou mezi kořeny byla vidět podlaha. Dávný obyvatel tu po sobě zanechal olejové lampy a opracované kamenné nástroje. Povalovaly se tam ožehnuté rozpraskané kameny, které zdejší domorodci používali v parní lázni. Ta byla součástí každého domu.

Kmenoví vůdci vyprávějí příběhy o ledovcích, které zavalily vesnice

V dalším sídlišti, které se ještě musí systematicky prozkoumat, našli archeologové červené korálky ze 17. století, kdy Rusové začali kolonizovat Aljašku. Shromáždili zdejší domorodce a odsunuli je do obchodních základen. Tam byli nuceni lovit mořské vydry, jejichž kožešina byla velmi ceněným artiklem. Na konci 18. století směřovalo do středisek obchodu přes sto kajaků s nákladem kožešin. Později se hlavním městem kolonie stal Nový Archangelsk. S kolonizátory se rozšířily nemoci a alkohol. Jednomu či druhému podlehlo mnoho domorodců. Ty, kteří přežili, obrátili ruští kněží na pravoslavnou víru, která tu má i dnes hodně stoupenců.

Ve vědeckém týmu působí i domorodci, někteří mají ruská příjmení. Vědci je pozvali, aby se zúčastnili výpravy k dávným lidským sídlům. Odborníci si chtěli názory domorodců natočit, protože kromě archeologického průzkumu je součástí vědeckého projektu i pořizování autentických nahrávek.

Lidové příběhy se potvrzují

Kmenoví stařešinové si prohlédli trosky domů svých předků, usadili se a začali vyprávět příběhy, které kdysi slyšeli od svých rodičů a prarodičů. Vyprávěli o stádech tuleňů, o velikosti osad a způsobu života, o lovu. Informace o domech a jejich umístění předávané z generace na generaci souhlasily s tím, co zjistili archeologové z místních nálezů.

V dalším sídlišti vyprávěli starci o vesnicích zavalených ledovci. Archeologické nálezy pravdivost lidových příběhů potvrdily. Vědci doufají, že až se jim podaří nashromáždit dostatek nálezů, budou moci vůbec poprvé sestavit dějiny eskymáckého kmene Aleutů.

	V posledních letech zažívá domorodá kultura rozkvět. Na školách se vyučují domorodé jazyky a nová generace je na tradiční písně a tance náležitě hrdá.

Rusko v roce 1867 prodalo Aljašku Američanům. Za akr půdy získali Rusové necelé 2 dolary. Zdejším obyvatelům nastaly v mnoha ohledech lepší časy, které v roce 1959 vyústily ve vznik státu Aljaška. Washington však v té době neměl příliš pochopení pro kulturu aljašských domorodců - americké úřady ji přehlížely, anebo se ji dokonce snažily zcela potlačit.

V posledních letech zažívá domorodá kultura rozkvět. Na školách se vyučují domorodé jazyky a nová generace je na tradiční písně a tance náležitě hrdá. V posledním desetiletí se o domorodce začali zajímat archeologové i muzea.

Na počátku 90. let vstoupil v platnost nový zákon o restituci kulturního majetku, podle něhož mají domorodé komunity právo požádat muzea, aby jim navrátila ostatky předků včetně předmětů nalezených v hrobech. Muzea jsou rovněž podle zákona povinna sdělit žadateli veškeré dostupné informace o jeho předcích. Zákon rovněž umožňuje navrácení předmětů kulturní či náboženské povahy. Aljaška se nyní zajímá o předměty, které byly v 19. století vyvezeny ze země.

Aljaška získává své památky zpět

Muzeum v Anchorage a Muzeum přírodních dějin ve Washingtonu vyzvala zástupce domorodých kmenů z Aljašky, aby si prohlédli sbírky washingtonského muzea a aby z vitrín i depozitářů vybrali předměty, které budou vráceny Aljašce. Pro řadu zaměstnanců muzeí v jiných zemích je takový krok nepochopitelný. Zdá se však, že washingtonské Muzeum přírodních dějin se prostě přizpůsobilo novým podmínkám a dokonce zřídilo oddělení, které vyřizuje žádosti domorodců.

Kurátoři z podobných institucí, jako je smithsoniánské muzeum, se obávají, že noví majitelé strčí navrácené exponáty do skříní, čímž je odsoudí k zániku.

600 tisíc obyvatel Aljašky živí ropná naleziště

Na Aljašce ovšem existuje projekt na výstavbu a podporu místních muzeí. Pracují v nich kurátoři s odborným vzděláním a také restaurátoři, kteří pečují o takové exponáty, jako jsou třeba vyřezávané obřadní masky staré stovky let.

Navštívil jsem muzeum ve městě Homer, které leží v Cookově zátoce. Myslím, že zdejší exponáty si nezadají s objekty, které byly muzeu vráceny z Washingtonu. V muzeu je také expozice aljašských medvědů. Není to pouze sbírka vycpaných zvířat. Kurátoři umístili vycpanou medvědí rodinku do lesního prostředí a instalovali v místnosti video. Děti se tak mohou dívat, jak medvědi snídají a nemusejí je odhánět od jídla rolničkami.