Pondělí 7. ledna 2002 - 12.00 SEČ

Znovuzrození Stalingradu ?

Bitva u Stalingradu znamenala zlom ve 2. světové válce

Připravil Ray Furlong
Zpracovala Helena Berková

Mnoho ruských měst bylo po rozpadu Sovětského svazu přejmenováno - komunistické názvy byly nahrazeny původními jmény z carské éry. Skupina válečných veteránů ve Volgogradu nyní usiluje o to, aby se město jmenovalo stejně, jako za 2. světové války: Stalingrad. Něco takového prý zákon umožňuje.

Město bylo za války dějištěm jedné z rozhodujících bitev. Při návštěvě Volgogradu jsem však zjistil, že spousta obyvatel už nechce, aby jejich město bylo spojováno se jménem sovětského generalissima Josefa Visarionoviče Stalina.

Vítězná bitva

Osmasedmdesátiletý Suren Mirzajan přímo srší energií. Setkal jsem se s ním v muzeu Bitvy u Stalingradu, čili dnešního Volgogradu. Ani jsem se nestačil pořádně představit a už mi začal překotně vysvětlovat, proč by se mělo město vrátit k názvu z 2. světové války.

"Bitva u Stalingradu osvobodila svět od fašismu!" prohlásil a dodal, že by byl rád, kdyby mohl spolu se jménem Stalingrad oživit i samotného Stalina. Při řeči divoce gestikuloval a na hrudi mu chřestila vyznamenání. Levé oko mu plálo nadšením, kdežto pravé se ani nehnulo.

Suren Mirzajan, zastánce přejmenování Volgogradu

Suren byl za války postřelen a po zásahu polních chirurgů zůstala jeho tvář znetvořena. Mirzajan je jedním z mnoha veteránů bitvy, kteří chtějí, aby bylo město přejmenováno. S několika pamětníky jsem se setkal v kanceláři ředitele muzea.

Na jedné zdi visel Stalinův portrét, na druhé velká mapa znázorňující průběh bitvy. Červené a černé šipky označovaly směry útoků a protiútoků jedné z nejkrvavějších bitev 2. světové války. V bojích u Stalingradu padlo přes milion vojáků.

Mnoho dalších zemřelo na následky podchlazení, hladu či nemocí. Podmínky byly tak kruté, že Němci této bitvě říkali "Rattenkrieg", neboli "krysí válka", takže není divu, že toto téma ještě dnes vyvolává u veteránů silné emoce.

Neobyčejná řeka

Suren Mirzajan mi předtím ukázal pomník se jmény padlých kamarádů. "Se jménem Stalingrad je navěky spojena pýcha a sláva našeho lidu," tvrdí. "Volha je obyčejná řeka." Jenomže Volha není obyčejná řeka.

Jméno Volgograd přidělil městu v roce 1961 Chruščov poté, co vyšla najevo pravda o Stalinových skutcích. Volgograd znamená „město na Volze". Je to vhodné jméno. Město má z výšky podlouhlý tvar. Rozprostírá se do šířky zhruba pěti kilometrů, ale na délku měří asi 80 kilometrů a leží na obou březích řeky. Volha je impozantní, široká řeka. Když jsem byl ve Volgogradu, viděl jsem, jak po ní plují velké kusy ledu. Seděli na nich ptáci a vyhlíželi ryby.

Vítězství - největší volně stojící socha na světě

Na Volze je čilý dopravní ruch. Město má velký přístav a daří se tu i petrochemickému průmyslu. Volgograd tedy není jenom dějištěm dávné bitvy, i když právě s ní je město nejčastěji spojováno. Na pahorku Mamajev Kurgan v centru města stojí největší socha světa, postava ženy s mečem. V blízké velké oválné síni je obrovská mramorová ruka s věčným ohněm.

Najdeme tu ale i známky z jiných údobí dějin, třeba takový Volžsko-donský kanál. Jde o realizaci smělého inženýrského projektu. Kanál propojuje dva veletoky a slouží jako významná dopravní tepna. Vybudovali ho němečtí váleční zajatci a ruští političtí vězni. Je to vlastně svébytný pomník stalinské éry, stejně jako řada soch, které připomínají odvahu sovětských vojáků.

Odpůrci "nového" Stalingradu

Setkal jsem se s Vadimem Edelmanem, obětí stalinské represe. Jeho otce zastřelili příslušníci tajné policie a matka musela odjet do gulagu. Možná za to mohlo jeho židovské jméno - Edelman. Malého Vadima vychovala babička. Pro úřady byl „dítětem nepřítele lidu." Není proto žádným překvapením, že Vadim je proti tomu, aby byl Volgograd přejmenován na Stalingrad. Jak říká, Stalinův stín z Ruska hned tak nezmizí, i kdyby se třeba zničily všechny pomníky bývalého generalissima.

Věčný oheň připomíná milión obětí bitvy

Návrh na přejměnování města má i jiné odpůrce. Jednou večer jsem se vydal do nočního klubu. Bylo tam plno mladých lidí, kteří vyrostli ve Volgogradě. To je podle nich přirozené, normální jméno jejich města. Stín komunismu se omezuje na kýčovitou výzdobu: v baru mají vlaječku s portrétem Lenina, na stěnách malby ve stylu socialistického realismu a aby toho bylo víc, tak ten klub se jmenuje Molotov garáž.

Váleční veteráni však nejsou v úsilí o přejmenování města osamoceni. Podařilo se jim získat podporu místního komunistického představitele. Oblasti se říká „rudý pás Ruska", bašta komunismu, a to navzdory tomu, že poměrně prosperuje.

Veteráni chtějí využít možnosti, kterou nabízí zákon přijatý za prezidentování Borise Jelcina, podle něhož se města mohou vrátit k názvům z carské éry. To by ale znamenalo vypsat ve městě referendum. Většina obyvatel Volgogradu však nechce, aby bylo město opět spojováno se Stalinem. Chce-li veterán Suren Mirzajan návrh na přejmenování prosadit, bude muset v této nové bitvě napnout všechny síly.