Pátek 14. prosince 2001 - 15.14 SEČ

Francie žije demonstracemi

Francouzi jsou ochotni vyjít do ulic kvůli z mnoha nejrůznějších důvodů

Připravil James Coomarasamy
Zpracovala Dana Votýpková

Demonstrace patří k životu ve Francii stejně jako víno, sýry či obskurní černobílé filmy. Nedávný průzkum spočítal, že pařížskými ulicemi při demonstracích za to či ono za posledních sedm let prošlo tolik lidí, kolik má dohromady obyvatel celá Francie. Zatímco fenomén demonstrací zůstává věčný, důvody protestních akcí se mění.

Byl to londýnský starosta Ken Livingstone, kdo si toho všiml, když stál v řídící místnosti pařížské dopravní policie a s nelíčenou závistí si prohlížel nejmodernější monitorovací zařízení, které umožňuje sledovat automobily, autobusy a taxíky na desítkách míst ve městě. Pak v levém rohu obrazovky uviděl demonstranty.

"Proč demonstrují?" zeptal se svého hostitele. "Je to pro nebo proti vám?" Odpovědí mu bylo zadumané mlčení. V Paříži jsou demonstrace běžná záležitost jako každodenní zácpy, že už o nich nikdo ani moc nepřemýšlí. "Hm.... máme ve městě každý den několik desítek demonstrací," vetřel se do rozhovoru tlumočník. "Nemůžeme všechny sledovat".

To je odhalení na konci starostovy cesty za pařížským dopravním systémem! V předchozích hodinách Britům ukazovali, jak důmyslně a s předstihem Francouzi všechno vymysleli. Jenže stejně jako se pokročily francouzské technologie, tak jdou kupředu i davy demonstrantů - každý den, v každém městě v zemi.

Více času na demonstrace

Jsem ale nespravedlivý - samozřejmě, že se tady věci mění. Když nic, tak alespoň demonstrace jsou teď častější než kdy jindy. Proč? Částečně je to kvůli vládnímu návrhu na 35 hodinový pracovní týden.

V Paříži jsou demonstrace běžnou záležitostí

V posledních týdnech se každý, od zdravotních sester po policisty, od pekařů po celníky objevoval na obrazovkách dopravních monitorovacích zařízení po celé zemi. Jedna moje známá přijela se svými dvěma dětmi do jeslí, aby zjistila, že tam není žádný učitel, protože všichni stávkují.

Zákon o zkrácení pracovní doby vstoupí v platnost v novém roce. Předpokládalo se, že s legislativou budou pracující spokojeni, a že se bude protivit šéfům. Jenže ti, kdo vyšli do ulic, jsou pracující.

Není divu. Demonstrování je totiž jedna z nejoblíbenějších aktivit Francouzů, takže je celkem pochopitelné, že zákon, který prodlužuje dobu volného času - a také vytváří nová pracovní místa - vedl k tolika demonstracím. Méně hodin v práci znamená více času na dělání toho, co je libo.

Praktiky stávkujících

Proč ale nevyšli do ulic také vedoucí pracovníci? Možná - a je to pořád častější - protože jsou zamčení ve svých kancelářích. Začíná být totiž zvykem, že se manageři stávají rukojmí, když vyjednávání s nimi nejdou tak, jak by měla.

Před pár dny přesvědčili zaměstnanci pařížské pobočky Marks & Spencer, které hrozí zrušení, jednoho z jejích manažerů, aby zůstal až do rána ve své kanceláři a dokončil dohodu o odchodu přebytečných pracovníků. Tady to mělo šťastný konec, zaměstnanci dostali odstupné, jaké si přáli.

	Demonstrování je totiž jedna z nejoblíbenějších aktivit Francouzů. A kratší pracovní doba znamená více času na dělání toho, co je libo.

Má to ale i svoje chyby. Oblastí, na které se neblaze podepsal pětatřicetihodinový pracovní týden, jsou státní muzea. Návštěvníci slavných muzeí a objektů jako je Louvre nebo Notre Dame je v posledních měsících našli zavřené, protože jejich zaměstnanci byli na protestních akcích.

V jiných případech ale zůstaly dveře památek otevřené a vstup se neplatil. To by mohla být dobrá zpráva pro turisty, kdyby ovšem muzea nebyla plná Pařížanů, kteří už pracují 35 hodin týdně a užívají si svůj nově nabytý volný čas.

Dobrý důvod

Kromě zavedení pětatřicetihodinového pracovního týdne bude 1. leden významným ještě jednou věcí - příchodem eura. Překvapivě je to další důvod k protestním akcím zaměstnanců za jejich požadavky. Vláda bude muset poslat policii do předměstí Bordeaux, aby ukončila blokádu továrny, kde se razí mince euro.

Ale tím to neskončí. Zaměstnanci finančního sektoru hrozí tím, že překazí první týdny zavádění eura, protože 2. ledna začnou stávkovat.

Nebude to první lednový den, samozřejmě. Nikdo ve Francii si totiž nedovolí něco dělat 1. ledna. Je dobré vědět, že alespoň něco se ve Francii nemění.