Pátek 1. listopadu 2001 - 20:00 SEČ

Skrytá tvář autorky detektivek

Lůžkový vůz Orient Expresu na nádvoří Britského muzea

Připravil Jan Čáp

"Agatha Christie a archeologie aneb Záhada v Mezopotámii" - takový je titul expozice, která začíná hned na nádvoří Britského muzea, kam kurátoři přistavili lůžkový vůz legendárního Orient Expressu.

Výstava vypráví příběh nešťastné spisovatelky, jež v osmatřiceti letech potřebuje změnit životní klima a nasedne do mezikontinentálního rychlíku, který z francouzského Calais diagonálně protne celý světadíl až do Bagdádu.

V jeho soupravě se nezřídka scházela národnostně pestrá společnost a v ní našla Agatha Christie také námět pro svou "Vraždu v Orient Expresu". Ve vagónu jejího románu nastane krvavé vyřizování účtů.

Cesta za archeologií

Životní příběh detektivkářky měl však na konečné expresu zápletku spíše romantickou. Etablovaná autorka přijímá pozvání anglické badatelské výpravy a archeologickým nalezištěm v iráckém Uru ji provází o patnáct let mladší Max Mallowan. Do dvou let se za detektiva zkoumajícího historii pět tisíc let staré civilizace mezi Eufratem a Tigridem Agatha Christie provdá.

Agathu Christie zajímaly osobní příběhy odhalené archeology

Ještě před čtyřicítkou začíná znova a do života jí vstoupil Blízký východ a vykopávky. To však platilo i o jejích románech - a tím nemyslíme jenom "Vraždu v Mezopotámii", "Schůzku se smrtí" nebo "Smrt na Nilu", které se v regionu odehrávají, výstava akcentuje podobnost mezi metodami archeologie a vyšetřováním zločinu. Historik a detektiv pátrají po střípcích minulosti, ať už po pozůstatcích hliněných hrnců nebo po stopách vraždy, a snaží se je poskládat v logický celek.

Když se jim řetězec událostí podaří pochopit, mají vyšetřovatel i historik šanci poznat "čistou pravdu", kterou hledal i Agáthin výstřední Belgičan Hercule Poirot s navoskovanám knírem.

Vykopávky vstupují do detektivek

"Přesná data asyrských králů už se asi nikdy nenaučím, ale osobní příběhy, které archeologie odhaluje, mě uchvátily," vyznává se autorka ve své autobiografii. Manželovo kutání podporovala i finančně, ale na nalezišťích pomáhala i svou vynikající pamětí. Pamatovala si tvary hliněných úlomků a nálezy ji do sebe úžasně zapadaly. Pečlivě vykopávky třídila a tabulky ze slonoviny, které před tisícemi let naházeli do studní Babyloňané, čistila vlastním pleťovým krémem.

Oblek Hercula Poirota z filomvé verze "Smrti na Nilu"

V Sýrii fotila paní Agatha domorodce, kteří pod manželovým vedením vynášeli z třicetimetrových hloubek hlínu v proutěných košících. Učila se tu fotit keramické nálezy, kamerou natáčí arabské nádeníky, kteří na filmovém plátně v londýnském muzeu ještě dnes při výplatě křičí svoje "bakšíš". Ale přivezla s sebou i psací stroj, a zatímco si manžel za deště v notýsku rekonstruoval tvary starověkých náhrdelníků a hudebních nástrojů, vplouvaly do Agathina stanu nebo hliněné chatrče můzy s jedovou injekcí a dýkou.

V kraji, kde Chamurapiho zákoník káže oko za oko a zub za zub snovala paní Agatha morytáty o vraždách z chamtivosti, přitom ale tahle máma archeologického pluku každou chvíli výpravě pekla čokoládové dortíky a polévala je šlehačkou z mléka buvolích krav. Evropští památkáři chtěli v terénu pracovat na lokalitách Maxe Mallona i proto, že se tam vždycky dobře vařilo!

"Byl by z vás dobrý archeolog", řekne Poirotovi jedna postava v románu "Schůzka se smrtí". Touto větou dáma britského impéria a královna detektivky vzdala hold oběma disciplínám, které ji provázely celý život.

Cestovní kufr Agathy Christie ve vitríně Britského muzea