Sobota 24. listopadu 2001 - 16.24 SEČ

Gaza: Sen o blízkovýchodním
Monte Carlu

Letiště v Gaze zeje prázdnotou, od začátku intifády je uzavřeno

Připravila Caroline Hawleyová
Zpracovala Helena Berková

Americký ministr zahraničí Colin Powell nedávno zveřejnil zatím poslední návrh na ukončení střetů mezi Izraelci a Palestinci. Konflikt mezi oběma znepřátelenými stranami se od podpisu dohod v norském Oslu v roce 1993 prohloubil.

Jak uvádějí pozorovatelé, Američané zřejmě chtějí přimět palestinské a izraelské představitele, aby se navrátili k jednacímu stolu. Washington tak částečně reaguje na nátlak ze strany arabských spojenců, kteří po útocích na New York a Washington podpořili Bushovu administrativu v takzvané válce proti terorismu. Jak nedávno prohlásil prezident George Bush, Spojené státy se snaží přispět svým dílem k budoucímu mírovému soužití států Izraele a Palestiny. Za výchozí bod k palestinské státnosti je považováno pásmo Gaza.

Izraelský voják hlídkuje u autobusového nádraží

Blízkovýchodní Monte Carlo, tak si kdysi jeden příslušník z frakce Fatah palestinského předáka Jásira Arafata představoval mírový život v pásmu Gaza. Optimistické proroctví zaznělo před osmi lety v ovzduší jisté euforie. V roce 1993 totiž představitelé Izraele a Palestinců podepsali v Oslu prozatimní mírovou dohodu.

"Děláme, co můžeme"

Projížděla jsem pásmem a v uších mi zněla slova o Monte Carlu. Někteří prohlašovali, že Gaza bude jednou něco jako Singapur. Od roku 1993 se toho na Blízkém východě hodně změnilo. Jásir Arafat se vrátil z exilu a usadil se v Gaze spolu s tisíci příslušníků nejméně dvanácti různých bezpečnostních složek. Mírová jednání, od nichž si Palestinci slibovali vznik samostatného státu, však skončila nezdarem. Zatím poslední konflikt mezi Izraelci a Palestinci už trvá 14 měsíců a dosud v něm bylo zabito téměř tisíc lidí, většinou Palestinců.

"Jde to od desíti k pěti," řekl mi jeden muž středních let a dodal: "Děláme, co můžeme, abychom vyžili. Nechceme Izrael ani palestinskou samosprávu. Vůbec se o nás nestarají."

Pásmo Gaza vypadá na první pohled stejně jako před rokem 1993, kdy byla podepsána mírová dohoda. Ano, ve městě Gaza přibylo nové pouliční osvětlení. Ale hlavní změnou jsou zřejmě reklamy na cigarety umístěné podél hlavní silnice, která vede napříč celým pásmem. Kolem sloganů typu "Tak chutná Amerika" a reklamních záběrů pěstěných koňských stád projíždějí vyzáblí, zanedbaní koníci zapřažení do vozů s nákladem zeleniny. Je to možná chudý kraj, ale podle výrobců cigaret jsou zdejší lidé, kteří se protloukají, jak se dá, dozajista slibnými zákazníky.

Budovy zničené izraelskými tanky

Jedeme po pobřeží. Pláž omývá mořský příboj a ve vzduchu je cítit povědomý závan povrchové kanalizace uprchlického tábora Šatí. Pak narazíme na připomínku současného konfliktu - panelové budovy, které se měly stát novým přístavem financovaným ze zdrojů Evropské unie, či spíše to, co z nich zbylo. V září je buldozery izraelské armády srovnaly se zemí.

Letiště v Gaze zavřeno

Mezinárodní letiště v Gaze zatím stojí. Světle omítnutá budova s tradičními arabskými oblouky a zrcadlovými skly byla slavnostně otevřena v roce 1998. Ještě stále tu pracují dělníci. Žádná letadla tu však nestartují ani nepřistávají. Je to zakázáno. Běloskvoucí budova letiště tu dnes stojí jako jakýsi absurdní pomník zmařených nadějí Palestinců. Na tabuli čteme, že v 17 hodin startuje letadlo jordánských královských aerolinií do Ammánu, cestující se mají shromáždit u východu číslo 1. Letoun do Maroka je přistaven u východu číslo 2 a do Káhiry u východu číslo 3. "Jenom se chceme ujistit, že ten signalizační systém funguje," vysvětluje mi zaměstnanec palestinských aerolinií.

	Chceme mír, jenom proto bojujeme. A nepřestaneme, dokud nebudeme mít vlastní stát, říká zástupce ředitele letiště.

Izraelci pozastavili provoz na letišti v Gaze loni v listopadu, dva měsíce po vypuknutí palestinského povstání. Na zdi v odbavovací hale visí barevné fotky mladíků z jižní části Gazy, kteří zahynuli během posledních pěti měsíců. Je mezi nimi pár letištních dělníků. Někteří z nich spáchali sebevražedný útok, jiní se náhodou nachomýtli do přestřelky.

Nedaleko stojí stánek, který patří palestinskému ministerstvu cestovního ruchu. Je pochopitelně zavřený. Dosud na něm však visí prospekty s obrázky římských zřícenin nedaleko města Nábulus. Na další fotce je Abrahámova mešita v Hebronu, jedno z ohnisek intifády, a nechybí ani idylický obrázek dvou rybářů, jak v západu slunce vytahují sítě.

Zástupce ředitele letiště, uhlazený čtyřicátník s brýlemi ve zlatých obroučkách, si je nostalgicky prohlíží: "Chceme mír," říká, "jenom proto bojujeme. A nepřestanem, dokud nebudeme mít vlastní stát."

Splní intifáda svůj cíl?

Šestadvacetiletá hosteska Iman, což v překladu znamená "Víra" - je v tomto ohledu značně malověrná. Nevěří, že intifáda splní svůj cíl. Iman má na sobě elegantní temněmodrý kostýmek. Je připravena oblažit každého pasažéra vítězným úsměvem. Podotýká, že pokud by se chtěla dostat z Gazy na území západně od Jordánu, musela by se nejdřív vydat přes hranice do Egypta, odtamtud odletět do Jordánska a teprve pak by mohla jet na Západní břeh Jordánu.

Pohřby a pláč jsou téměř na denním pořádku

"Izraelci nás přímo rdousí," stěžuje si. Musela prý už dvakrát nocovat na letišti, protože izraelská armáda uzavřela silnici a ona se nemohla dostat domů. Imam se prý kdysi chtěla stát pilotkou. Už ji to přešlo.

Náš rozhovor netrval dlouho. Zaměstnanci letiště totiž museli odjet na pohřeb bratra jejich kolegy. Zastřelili ho izraelští vojáci. Prý byl hluchoněmý. Izraelci uvedli, že se pohyboval blízko jejich stanoviště a nereagoval na výzvu "stůj".

Hned zítra se letištní personál vrátí a bude čekat, až Izraelci povolí obnovit provoz letiště. "Všichni teď mluví jen o míru a o palestinském státu. Musíme těm řečem věřit," podotýká jeden zaměstnanec letiště. "

Až bude mír, budou nad Gazou opět kroužit dopravní letadla. Úředník s poněkud sarkastickým optimismem dodává: "Dneska máme zavřeno, ale kdoví, co bude zítra!"

Dnes je možná taková představa tak trochu přitažená za vlasy, ale - kdoví - třeba se Gaza jednou stane blízkovýchodním Monte Carlem.

Související odkazy:
Korespondent

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.