Úterý 20. listopadu 2001 - 14.54 SEČ

Konec rybářů v New Yorku

Nejvíce ryb je ve vodách pod Sochou svobody - po 11. září však do těchto vod nikdo nesmí

Připravil John Fort
Zpracoval Jaroslav Beránek

Psalo se pondělí 12. listopadu. Dva měsíce a den po sebevražedných útocích leteckých únosců na New York a Washington. Na nejlidnatější americké město dopadla další pohroma - a opět ze vzduchu.

Když se airbus společnosti American Airlines směřující do Dominikánské republiky zřítil na newyorskou čtvrť Queens, zahynulo přes dvě stě lidí na palubě letadla a další na zemi. V prvních dnech po neštěstí došli vyšetřovatelé k závěru, že se nejednalo o násilný akt - na vině byla technická nebo atmosférická porucha. Ale trauma, z něhož se Newyorčané snaží dostat, přesto znovu ožilo.

Část airbusu skončila u pláže Rockaway, ve čtvrti nad vodami Jamajského zálivu, což je součást newyorského přístavu. Náš zpravodaj Tom Fort tam potkal muže, pro něhož je čím dál těžší udržet si živobytí.

V Jamajském zálivu

Když se blížíte k newyorskému Kennedyho letišti z východu a před sebou máte panoráma Manhattanu, tak neuvěřitelným způsobem osekané, podívejte se těsně před přistáním doleva a zahlédnete širokou vodní plochu - zátoky, kanály a ostrovy bahna pokryté trávou hořčicové barvy.

	Jamajský záliv není vůbec oázou klidu - vzduch tu každou minutu prořízne randál dalšího klesajícího letounu. Ale tenhle kousek New Yorku přece jen má něco z divočiny, a člověk se tu cítí tak nějak sám.

Jamajský záliv není vůbec oázou klidu - vzduch tu každou minutu prořízne randál dalšího klesajícího letounu. Ale tenhle kousek New Yorku přece jen má něco z divočiny, a člověk se tu cítí tak nějak sám. Asi byste se nehrnuli do tohoto bludiště písku a bahna navršeného příbojem, pokud byste neměli za společníka někoho, kdo to tady zná jako svoje boty, což je případ Larryho Seamana.

Larryho skromný dům stojí zády k potoku, který se vine do severního výběžku Jamajského zálivu. Jeho dvorek je doslova nacpaný sítěmi a kupami drátěných klecí - třeba koši na chytání humrů. Přístavní molo i loď se třpytí šupinami a ve vzduchu visí rybí aróma.

Úhoří muž

A pak je tu sám Larry - vysoké rybářské boty až po prsa, oči přihmouřené pod kšiltem umouněné baseballové čapky, větrem ošlehaná tvář, zvrásněná vráskami od smíchu, šlachovité paže a mohutné, mozolnaté ruce, kterýma by mohl drtit ořechy. Larryho Seamana by si nikdo nespetl s investičním bankéřem nebo kýmkoli jiným, než čím ve skutečnosti je - rybářem.

	Larry se narodil a vyrůstal na této jakoby ničím pozoruhodné vodní výspě velkoměsta, dlouho předtím, než se New York rozmáchl až sem.

Narodil se a vyrůstal na této jakoby ničím pozoruhodné vodní výspě velkoměsta, dlouho předtím, než se New York rozmáchl až sem. Jeho otec byl taky rybář a Larry ještě jako školák se nemohl dočkat, až unikne z vězení zvaného třída a bude zase na vodě. Moc se toho dodnes nezměnilo. Jiný život nezná - a ani si nepřeje znát.

Loví prakticky vše, co stojí za to si osmažit, nebo jinak upravit k snědku, ale i co se dá prodat jako rybářská návnada. Ovšem Larryho specialitou jsou úhoři - ta tmavá, vlnící se, kluzká stvoření, nad jejichž sladkým bílým masem ohrnují nos Anglosasové stejně tak důkladně, jako si ho váží všichni, kdo byli vychováni v kulinářských tradicích kontinentální Evropy a Dálného východu.

Konec newyorských rybářů

Vydali jsme se do zálivu vyzvednou koše s úhoři. Další Boeing-737 zahřměl přímo nad našimi hlavami. Larry vyhodil víceramennou kotvu, chytil provaz, který pojil jednu past s druhou, a vytáhl je do lodi. Když prorazily hladinu, úhoři uvnitř se svíjeli, až se tvořila pěna.

Uživit se lovem ryb je pro newyorského rybáře stále těžší

Váhal bych o nich tvrdit, že úhoř je krásný tvor. Ale tihle byli v rámci možností pěkní - mahagonově hnědé hřbety přecházející v cínově zbarvená a perleťová břicha. Larry, který si je cení na tři dolary za libru masa, je sledoval s láskou, když je vyklápěl do sudu.

Úhořům to v teplých mělčinách Jamajské zátoky svědčí. Ještě víc jich je u Manhattanského ostrova a řadu let byl pro Larryho nejproduktivnějším lovištěm prostor ve stínu Sochy svobody. Ale horor z 11. září tomu udělal přítrž. Celý newyorský přístav je zavřený a patrně i zůstane. A život posledního pravého "úhořího muže" v tomto městě je čím dál komplikovanější.

Loni představitelé z oddělení na ochranu přírody - Larry jim říká "zelení holomci" - se pokusili zrušit platnost jeho licence na lov ryb v Jamajském zálivu. Prý rušil klid chráněného území. Nakonec, i vzhledem k jistému pobouření veřejnosti, holomci museli ustoupit. Ale jak Larry přiznává, ví, že jeho styl života je tak či tak odsouzen k zániku.

Před lety tu takových jako on bylo tak deset. Stavovali se za ním, aby si zakouřili, potlachali a koukali na letadla. Teď už jsou všichni pryč - až na Larryho.