Sobota 17. listopadu 2001 - 15.49 SEČ

Kanadská debata o domácích mazlíčcích

Je, či není krajta domácí mazlíček?

Připravil Jan Drábek

Klidnou hladinu života v kanadské nejzápadnější provincii nedávno rozvířila zpráva v místním tisku o tom, jak si ve vnitrozemí Britské Kolumbie jedna spořádaná rodinka pořídila celkem nezvyklého zvířecího kamaráda. Prý dokonce ochočeného. A noviny pak vykreslily obrázek této rodiny - maminky paní Koopové a jejich pět dětí, z nichž to nejmladší se narodilo teprve pred devíti mesíci. Také ladně svinuté barmské krajty tygrovité, která se jmenuje Boaz, váží 70 kilo a meří pět metrů.

A už jsme byli v tom. Rozvinula debata nejen v Britské Kolumbii, ale v celé Kanadě o tom, co to vlastně znamená slovo "pet", neboli domácí mazlíček, a jak velkou krajtu je potřeba k tomu, aby dokázala zardousit nejen jedno, ale i několik dětí včetně jejich usměvavé maminky. K nějakému konsensu v této otázce nedošlo.

Zato se však ozval jakýsi místní znalec plazů, který poukazoval na to, že krajty rády vyhledávají teplo, a jestli tedy sousedi spořádané Koopovic rodiny často používají svých krbů, ať rozhodně zavírají hlavní dveře do domu na petlici. Na konec celá věc skončila u soudu, protože sociální pracovníci tvrdili, že krajta jako domácí zvířátko je krajně nebezpečná.

Krajta barmská - přítel člověka

Paní Koopová, která vlastní také dvě iguány a tři andulky naopak tvrdila, že barmské krajty jsou už po staletí věrnými druhy lidí. Občas pouští krajtu zvanou Boaz z její ohrady a nechá jí hrát s jejími dětmi. Jedny noviny dokonce přinesly obrázek jak jedno z nemluvňat paní Koopové hryže krajtu do ocasu. "Není to vůbec nebezpečné," tvrdí Koopová, "protože Boaz jí celkem málo a navíc je vycvičená jíst jen králíky".

	Paní Koopová tvrdila, že barmské krajty jsou už po staletí věrnými druhy lidí.

Ve Vancouveru ovšem bydlí jakási paní Schrammová, která má útulek pro zběhlé plazy, a ta má na věc zcela jiný názor. Krajty prý mohou vypadat celkem přátelsky, ale pak dokážou v okamžiku zaútočit a nelze se proti nim nijak bránit.

"Minulý rok mě kousla jedna africká krajta do tváře - a to jsme jí tu měli už tři nebo čtyři roky," přiznala paní Koopová, která připustila, že to se možná dá říci o krajtách afrických, ale její milovaná Boaz je krajta barmská, a to je docela jiné kafe. "Tyto barmské krajty slouží už lidem po staletí," tvrdí.

Podmínky pro chov

Nakonec soud rozhodl, že krajta Boaz může bydlet s rodinou Koopovou i nadále, ale pod podmínkou, že se budou dodržovat následující podmínky.

Krajta Boaz musí obývat uzavřený prostor zabezpečený dvěma zámky a poplašným zvonkem. Když je krajta mimo tento prostor, tak musí být v okolí dva dospělí lidé. Také musí být po ruce nůž, dosti velký a ostrý na to, aby s ním bylo možné krajtě zlomit páteř, pakliže by toho byla potřeba. Děti paní Koopové si již nesmějí s krajtou Boaz hrát a také si nesmějí hrát s králíky, kteří jsou potravou hada.

Celá současná debata o tom, co je a co není domácí zvířátko mi připomněla obdobnou situaci, týkající dámy, která k nám před lety ve Vancouveru chodila hlídat děti.

Jmenovala se paní Rowlandsová a vypravovala nám, jak její dcera má v rohu svého rozlehlého obývacího pokoje velkou ocelovou klec a v ní rysa. Určitý důvod k nervozitě spočíval v tom, že klec byla většinou otevřená, což byl hlavní důvod, proč paní Rowlandsová svou dceru v té době zřídkakdy navštevovala...