Setkání s generálem Rašídem Dóstumem

Generál Abdul Rašíd Dóstum je připraven vyhnat Taliban

Sobota 27. října 2001


Připravil Alan Johnson
Zpracoval Petr Nosálek

Jedna z frontových linií v severním Afghánistánu probíhá v blízkosti města Mazáre Šaríf, odkud se pokouší vytlačit bojovníky Talibanu uzbecký generál Rašíd Dóstum. Ten měl město pod kontrolou několik let. Pak se ale Taliban zmocnil severních provincií, které tvořily generálovu operační základnu, a donutil ho odejít do exilu.

Bývalý zpravodaj BBC v Kábulu Alan Johnston vzpomíná na setkání s generálem Dóstumem, jež prozradilo něco o způsobech tohoto muže.

Letíme nad stepí k bojišti

Jednoho jarního rána roku 1997 jsem postával na polním letišti, které u Mazáre Šarífu postavili Sověti. Za asfaltovou přistávací dráhou přecházela stepní rovina střední Asie v horské panorama tvořené výběžkem Hindúkuše. Opodál po mé levé ruce stál rozpadající se vysloužilý vojenský vrtulník, který si říkal o generální opravu.

Polovojenské jednotky můdžahidů-bývalí nepřítelé, později spojenci generála Dostúma

Zeptal jsem se jednoho z partyzánů, kde je vrtulník, který mě má dopravit na frontovou linii. Rozpačitě ukázal na mašinu, která si říkala o generální opravu. Pilot ale jakýmsi zázrakem dostal tohle rachotící, rozklepané soustrojí do vzduchu, a tak jsme vyrazili.

Nízko nad stepí jsme letěli k bojišti, kde jsem se měl setkat s generálem Abdulem Rašídem Dóstumem. Generál zahájil svou válečnou kariéru na straně komunistů - za sovětské okupace Afghánistánu byl oficírem ostrahy v jedné továrně. Rychle si však rozšiřoval obzory.

Boj proti Talibanu

Svou bezpečnostní četu přeměnil v bojovou jednotku sestavenou z příslušníků uzbecké národnosti, která v této oblasti severního Afghánistánu převažuje. Zanedlouho začali komunističtí vládci jeho muže používat k výpadům proti mudžáhidům. Dóstumovi bojovníky posílali dělat špinavou práci v oblastech, kde byly pozice Sovětů nejslabší. A když generál Dóstum nakonec přeběhl na druhou stranu a spojil se s mudžáhidy, předznamenalo to pád kábulské vlády.

Tradiční uzbecký oděv

V roce 1997, v době, kdy jsem se drápal na palubu onoho vrtulníku, už jednotky hnutí Taliban ve válce postoupily k hranicím operační základny generála Dóstuma na severu země. Toho jarního rána však kolovaly zvěsti o tom, že se jeho oddílům podařilo postoupit na dlouhé frontové linii v horách provincie Badghísu.

Snesli jsme se na zem poblíž fronty, kde se to bojovníky generála Dóstuma jen hemžilo. Mnozí z nich na sobě měli tradiční uzbecký oděv - turban pevně ovinutý kolem hlavy a dlouhý plášť s podšívkou, který je chrání před mrazivým stepním větrem. Daleko odtud, na druhém konci planiny, sestupovali po úbočí hory ozbrojení muži na koních. Jakmile se dostali na rovnou zem, pobídli své koně do cvalu. Byla to jednotka uzbecké kavalerie - směrem k nám pádila asi stovka jezdců a kopyta jejich koní vířila stepní prach.

Uprostřed rozvinuté linie hnal svého bělouše samotný generál Dóstum. Když jezdci dojeli až nám, prudce své koně zarazili. Bylo slyšet ržání zvířat a dusot jejich kopyt. Zahalilo nás mračno prachu a v něm zaburácel pozdrav shromážděných vojáků určený veliteli.

	Generál sesedl z koně a vykročil ke mně. Dodnes před sebou vidím jeho vysokou postavu v turbanu a uzbeckém plášti, který mu sahal až k jezdeckým botám. V ruce třímal bičík.

Generál sesedl z koně a vykročil ke mně. Dodnes před sebou vidím jeho vysokou postavu v turbanu a uzbeckém plášti, který mu sahal až k jezdeckým botám. V ruce třímal bičík. Ukázalo se, že generál Dóstum organizuje něco, co by se dalo nazvat velkolepým pózováním před fotografy. Jeho bojovníci předtím dosáhli určitých úspěchů, a tak chtěl zajistit, že se o tom BBC a svět tam venku dozví.

Generál hlubokým zvučným hlasem žertoval se svými vojáky a při obhlídce ukořistěných vozidel Talibanu podával vlastní kometář. Vrhl nasupený pohled na skupinku šesti nebohých talibanských zajatců. Potom si předvolal své nejvyšší důstojníky a jednoho po druhém mi je představil. Vrchního velitele naštvaly zprávy ve sdělovacích prostředcích, podle nichž se jeho generálové neobtěžovali na frontu. Dóstum chtěl zdůraznit, že tam ve skutečnosti všichni byli a odváděli dobrou práci.

Hostina před zradou

Potom nás kolona džípů vyvezla na vrchol jedné z hor, kde pro nás uspořádali neskutečnou hostinu pod širým nebem. Na trávě byly rozprostřeny koberce a podušky a na nich mísy s kuřaty a rýží a ovocem a oříšky a pepsi-colou. Zbraně na frontové linii mlčely a my jsme jedli a pili s pohledy upřenými k modravým horám v dáli, které se vypínaly a padaly k hranicím s Íránem. Generál mluvil o politice a o válce a v jedné chvíli ukázal kuřecí kůstkou na horský vrchol po levé straně. "Vidíte tu horu pokrytou sněhem?" zeptal se. "Tak tu jsem před třemi dny dobyl."

Pohoří Hindúkuš na severu Afghánistánu

O několik měsíců později jeden z velitelů, kteří si na onom pikniku hověli na polštářích, generála Dóstuma zradil. Činy, které lze kvalifikovat jako velezradu, jsou neodmyslitelnou součástí afghánské války. Generál Dóstum se musel stáhnout z frontové linie v horách Badghísu a brzy nato se zhroutila celá jeho operační základna.

Návrat jezdců na koních

Generál se pak protrpěl krátkým exilem v Turecku, ale během několika měsíců znovu udeřil a získal zpět svá území. V příštím roce se jich však při dalším neuvěřitelném zvratu ve válce musel vzdát ve prospěch Talibanu.

A Mazáre Šaríf by mohl padnout znovu. Generál Dóstum se teď vrátil do oblasti na severu země a je odhodlán definitivně vyhnat Taliban z města.

Výjev jako z historie Středního východu

Zatím na venkově shromažďuje vojáky a stěžuje si na nedostatek těžkých zbraní. Podle zpráv používá jezdce na koních ozbrojené kalašnikovy - tedy kavalerii podobnou té, kterou jsem viděl v roce 1997 před hostinou na frontě v Badhgísu.

Máme už začátek 21. století, ale město Mazáre Šaríf je stále součástí výjevů, které by klidně mohly pocházet z nejtemnějších kapitol v dějinách střední Asie. Město ve stepi obléhají ozbrojení jezdci na koních. Drama, v němž by se i Čingischán cítil jako doma.

Související odkazy:
Boj s terorismem