Černé zlato Kaspiku v ohrožení

Zvýšený lov jeseterů ohrožuje výrobu kaviáru

Sobota 1. září 2001


Připravila Chloe Arnoldová
Zpracovala Dana Votýpková

Pobřeží Kaspického moře je proslulé dvěma věcmi: jednak je to hustá černá ropa prosakující z podloží do řek, jednat černé zlato zvané kaviár, které zase pouští jeseter. Jeseteří jikry patří po staletí k vyhlášeným a tady pěkně drahým pochoutkám. Výskyt kdysi hojného jesetera je ovšem kvůli nezřízenému rybolovu ohrožen. Experti dokonce varují, že pokud člověk jeseterům nedopřeje pár let na reprodukci, hrozí této rybě vyhynutí.

To jediné, po čem jsem toužila od svého příjezdu do Baku, byla lžička kaviáru. "Baku? Tam se budeš v kaviáru utápět," řekl mi přítel, než jsem odjela z Londýna. "Když jsem se odtamtud posledně vracel, vezl jsem s sebou tři kila kaviáru v ponožkách."

Možná že po kaviáru pátrám na špatném místě. Na tržišti mi řekli, že ho neviděli už několik měsíců. Obchodníci s rybami zase tvrdili, že s kaviárem už neobchodují. A když jsem o kaviár požádala číšníka v restauraci Caviar House v Grand hotelu Evropa, potřásl hlavou a řekl: "Kaviár došel."

Kaviár se v Rusku stává nedostatkovým zbožím

Ne každý ovšem kaviár miluje. V Baku se vypráví historka z oslavy konce natáčení jednoho filmu, která se konala na palubě lodi. Herec David Niven při ní poslal pro několik beden kaviáru. "Chci, aby ho každý měl, co hrdlo ráčí," řekl. Za chvíli byla na palubě celá vědra kaviáru. "Tak, jak se jim to líbilo?" zeptal se herec po skončení oslavy. "Jídlo bylo fantastické," zněla odpověď, "jen ten ostružinový džem trochu páchl rybinou". Ostružinový džem seženete v Baku všude - kaviár ale ani náhodou.

Vědci zmapují populaci jeseterů

Možná, že bude pravda, co se říká o Kaspickém moři. Pytláci tady prý ulovili tolik jeseteřích jiker neboli černého zlata, jak mu říkají, že teď ho už nenajdete. A tak jsem nalodila na rozvrzanou ruskou kocábku, jejíž osádka se chystala v Kaspickém moři zmapovat, jak to vlastně s jesetery vypadá.

Kaspické moře omývá břehy čtyř bývalých sovětských republik - Ruska, Ázerbajdžánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu - a z jihu pak Íránu.

	Kaviár došel, řekli mi na tržišti v Baku.

Množství jeseterů se podle odborníků za posledních dvacet let prudce snížilo a lov jeseterů v Kaspickém moři byl dokonce částečně zakázán i úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými živočichy. Na palubě lodi budou oceánologové z pěti zemí, které lemují Kaspické moře, a moderní sonar na vyhledávání ryb.

Výprava nemá jen vědecký charakter a cíl zmapovat jesetery, je to i zkouška mezinárodních vztahů. "Uspořádat tuhle expedici - to byl zlý sen," řekl mi jeden z organizátorů výpravy. "V Turkmenistánu měli nového ministra zahraničí, který řekl, že o žádné expedici nic neví. Neposlali žádného svého vědce a dokonce nechtěli ani vpustit loď do turkmenských vod."

Ázerbajdžán a Írán zase vedou mezi sebou spor o těžební právo v Kaspickém moři. V červenci pohrozil kapitán íránské vojenské lodi, že zasáhne proti ázerbajdžánskému plavidlu vyhledávajícímu ropná ložiska, které podle něj neoprávněně vplulo do iránských vod.

Kaspický průzkumník vyplouvá

Potíž byla také s tím, jak dostat na loď zásoby. Každičkou věc musel zkontrolovat šéf přístavu, starý muž se zlatými zuby a hůlkou v ruce. Ten nechtěl nechat na loď naložit devět beden s přístroji. "Tady v dokumentech se píše, že jich má být deset," namítal.

Projektu se účastní vědci z pěti států na pobřeží Kaspického moře

Náklad povolil naložit, až když k devíti plným bednám přidali jednu práznou, aby počet odpovídal tomu, co je na papíře. Pak už mohl na loď s názvem Kaspický průzkumník nastoupit poslední člen posádky.

Co je to za nemožné jméno? napadlo mě. To nemohli vymyslet něco poetičtějšího? Kapitán mi ale vysvětlil, že když se změní název lodi, přináší to smůlu. V podpalubí si vybalují své věci kazašští, ázerbajdžánští a ruští vědci, dva Íránci se povalují v televizní místnosti. Ve vedlejší kajutě připravuje Táňa večeři. Jestlipak jídlo zapijete tradičním douškem vodky? zeptala jsem se jí. "Nezapiju," odpověděla, "na palubě není žádný alkohol."

Ruská loď a bez vodky? To snad není možné! Ani kapička, ani hlt jejich národního pití? Alkohol na palubě byl, jak mi řekli, v desítkách lahví, ovšem ten se používá na konzervaci mořských živočichů. Jsem zvědavá, kolik se ho skutečně vrátí zpátky do Ázerbajdžánu.

V podvečer loď vyplula z přístavu na svou šestitýdenní plavbu po Kaspickém moři. Záviděla jsem jim. Sluníčko, moře a především jeseteří jikry. "Kaviár?" podivil se ještě před odjezdem kapitán. "Proboha, ne. Bereme si veškeré zásoby s sebou. V plechovkách máme ovoce, zeleninu i hovězí. Na téhle lodi nebude žádný kaviár.