Národnostní tolerance v Indonésii

Muslimové v Medanu žijí s křesťany v míru

Sobota 25. srpna 2001


Připravil Hugh Levinson
Zpracoval Bohumil Vostal

Poměrně často přicházejí z Indonésie zprávy o krutém národnostním násilí. Přitom většina obyvatel Indonésie si podle všeho myslí, že jejich země, složená z mnoha ostrovů, se vyznačuje mírumilovností a tolerancí, což potvrzuje zpravodaj BBC, který navštívil město Medan na severu Sumatry.

Fon Pravira návštěvu nečekal, ale naštěstí to je pohostinný muž. Přišel nám naproti ke vchodu, který je až nápadně skromný. Na sobě měl džíny a nátělník, na očích sluneční brýle a na tváři úsměv. Za jeho nohama se schovávala holčička.

"Vítejte," zakřičel a vedl nás k domu po cestě lemované palmami v květináčích. Na chvíli se zastavil a ukázal na zářivé, drobné fresky posazené vysoko na zdech. "Barvy jsou původní. Nic jsme nemuseli obnovovat," pochlubil se.

Ale to už otevíral křídla těžkých vstupních dveří a nám se naskytl úchvatný pohled. Před námi se rozléhalo nádvoří nádherného domu, který postavil dědeček našeho hostitele. Dům Chong Ah Feeho. Ukrytý poklad, nejkrásnější dům postavený v čínském stylu v celé Indonésii.

Filosofie shody

Čchonk Ach Fí se stal před sto lety nejbohatším mužem. V této obchodní metropoli platil za nejúspěšnějšího obchodníka a tento dům odkázal svým potomkům.

Fon nás vedl okolo rodinného oltáře šarlatové barvy a obrovitého paravánu z vyřezávaného dřeva do zahrady sousedící s nejrušnější ulicí ve městě. Odtud bylo vidět to, co nám chtěl ukázat především.

Indonésie je známa jako země násilí mezi jednotlivými národnostmi

Na přední zdi jsou čínské nápisy, které chvalořečí konfuciánské hodnoty úcty k rodičům. Nad nápisy se nalézejí okna v západním stylu, jedno natřené nazeleno a druhé nažluto. Zelené symbolizuje islám, žlutá je barva malajského Sultána. Tento dům je etnický a náboženský symbol.

"Myslím, že filosofií mého dědy bylo najít shodu mezi všemi náboženstvími," říká stále zářící Fon.

Národnostní pestrost a klid

Jen pět minut chůze dělí Fonův dům od jiného dokladu filozofie jeho prvního pána - je to mešita se stříbrnou střechou. Každý pátek se na jejím nádvoří scházeli kupci, aby využili toho, že sem proudily davy věřících k modlitbám. Stavbu mešity zaplatil Čchonk Ach Fí. Pomohl vybudovat také místní katedrálu. Věřil, že bohatí Číňané by měli pomáhat ostatním komunitám. Jedna není o nic lepší než druhá, znělo jeho přesvědčení.

	V Medanu žije šest větších národnostních skupin. Žádné z nich netvoří většinu. Všechny jsou menšinami, což možná vysvětluje, proč je město tak klidné.

Tento názor v Medanu, městě, z jehož pestrosti se člověku až točí hlava, stále platí. Žije zde 6 větších národnostních skupin, kromě Číňanů a Malajců také Indové, Batakové, Minangové a Acehové. Žádné z těchto etnik netvoří většinu. Všechny jsou menšinami, což možná vysvětluje, proč je město tak klidné.

Posloucháte tedy příběh o psu, který nekouše. Vyprávím o městu bez konfliktů a bez násilí. Na tento typ reportáže šéfredaktoři obvykle reagují slovy: "A koho to zajímá?" V Indonésii lze přece nalézt spoustu námětů, které zaujmou - národnostní srážky a masakry, hořící kostely, muslimové usekáni k smrti, muslimský separatismus, národnostní čistka - tak nějak znějí titulky a popisky pod fotografiemi.

Náboženský mišmaš

Ale tato země, jak Indonésané často návštěvníkům ze zahraničí připomínají, je obrovská. Většinu z tohoto rozsáhlého souostroví tvoří tisíce poklidných ostrůvků. A násilí, říkají, je často dílem agentů - provokatérů. Druhá část tohohle původně francouzského slovního spojení vešla coby "provokátor" do indonéštiny. Měli agenty také v Medanu, kde byly provedeny útoky na kostely i mešity.

Ale obyvatelstvo to nesvádí k radikalismu. Možná díky komplikovanému sociálnímu rozvrstvení. Víra se tu nekryje s národnostním původem. Dva příslušníci minangské menšiny mohou patřit do stejného klanu se společným předkem, ale jeden z nich může být křesťanem a další muslimem. A potom je těžké určit, kdo se může stát tvým případným nepřítelem.

Čínští křesťané jsou jednou z mnoha národnostních menšin

Svou roli hrají také tradice. Tak mi to alespoň při mém posledním výletě vysvětlil pozoruhodný muž jménem Dede Oetomo. Je to vysoký a zavalitý intelektuál s náročným vkusem a obdařený širokými znalostmi.

Seznámil jsem se s ním ve střední Jávě. Chtěl mi ukázat tamní posvátnou horu Gunung Kawi. Když jsme se pachtili úzkou uličkou plnou stánků s jídlem a obchodů se suvenýry, vysvětlil mi Dede, že pro Javánce, kteří byli původně animisté, byla hora Gunung Kawi posvátným místem. Pak ale přišel islám - javánský islám, který přijal mnoho ze starých rituálů, a proto zde vznikla mešita. Také Čínané pochopili, že jde o zvláštní místo a blízko mešity si také postavili chrám.

Jak jsme se tak procházeli okolo stánků, viděl jsem, že na jejich pultících jsou na prodej ikony čtvrtého náboženství: malí zelení Ježíšové z umělé hmoty. Neodolal jsem a jednoho jsem si koupil. A věřte, že můj Ježíš z Gunung Kawi pořád ještě v poklidu shlíží na mou koupelnu.