Odhalené tajemství map

Evropa vzhůru nohama je k vidění na londýnské výstavě bizarních map

Sobota 25. srpna 2001


Připravil Jan Čáp

Ve věku stále přesnějších satelitních snímků povrchu Země sáhla Britská národní knihovna do svých sbírek klasických atlasů, globů a kartografických studií a zahájila výstavu s názvem "Konfigurace terénu".

Jaký terén ale kurátoři skutečně mapují? Můžeme říci, že se jim podařilo věrně zobrazit katastry lidské povahy - z exponátů totiž půdorys naší civilizace vyvstává mnohdy názorněji než třeba Mariánský příkop nebo Mount Everest na plastické mapě.

Všeobecně se mapy dělí podle účelu a londýnská výstava je ukazuje jako nástroje lichotky, udání, osobní pomsty, varování nebo obchodnické pasti. Ne všechny mapy totiž uživatele někam vedou, některé je spíše zavádějí.

Mapy, které mátly

Na Novém Zélandu například majitelé realit lákali osadníky nákresy pozemsků s pravidelnou sítí ulic, jejíž obdélníky nemohly v hornaté realitě nikdy obstát. A kolik asi výprav vyplulo z Číny na ostrov žen, o němž se zmínil Marco Polo a který středověcí kartografové zanesli do vln neznámého oceánu?

	Londýnská výstava ukazuje mapy jako nástroje lichotky, udání, osobní pomsty, varování nebo obchodnické pasti. Ne všechny mapy totiž uživatele někam vedou, některé je spíše zavádějí.

Jinde na této výstavě najdete plán latifundií anglického zemana i s dokreslenými nevolníky. Aby jeho polnosti působily jednotně, nechal je statkář zakreslit vedle sebe a v každém koutě mapy míří sever jiným směrem.

O lidské fantazii svědčí i Cassiniho mapa měsíce ze 17. století. Při podrobném pohledu na krátery na ní člověka zaskočí profil dlouhovlasé víly. Zdali ji tam dalekohledem viděl sám astronom nebo osmdesátiletý kreslič je ve hvězdách.

Země se naproti tomu drželi tvůrci mapy Bavorska, která jako první na světě zobrazuje i průmyslové objekty. Bavoráci dobře věděli, čemu vděčí za svou prosperitu, a tak vedle kostelů a vesnic neváhali dokreslit sklárny nebo solné doly.

Politicky korektní z eměkoule

Před několika dekádami se ani kartografii nevyhnula silná vlna politické korektnosti a její pozůstatky probíhající londýnská výstava též zachycuje. Mercatorova projekce světa zvětšuje oblasti u pólu a podle kritiků se tak prý Evropa se Severní Amerikou nafukují alespoň na úkor třetího světa.

V sedmdesátých letech 20. století se znovu začaly tisknout mapy v Petersově projekci, která všechny světadíly zeštíhluje a zelené Grónsko je najednou skutečně menší než Afrika. Tehdy už měli Australané plné zuby toho, aby si nechali říkat "ti zespoda" a nad jejich mapou s jihem nahoře kroutí hlavou každý z návštěvníků.

Detail německého plánu na "vygumování" Lidic

Jinou kratochvíli představuje mapa někdejšího Zlatého pobřeží, pro kterou připravovala podklady skupinka britských důstojníků. Po namáhavém dni na tropickém slunci jim v nepřístupné krajiné zbývalo zmapovat jediný kopec. S akurátností surrealistů zanesli do mapy namísto vrstevnic profil slona.

Další schválnosti se dopustil britský voják, který mapoval jeden řecký ostrov a zaznamenal hory Ťa, Yrroc a Enbehz. Nikdo o přesnosti těchto geografických názvů nezapochyboval. Až o dvacet let později si je někdo přečetl pozpátku a pochopil zakódovaný vzkaz: "Ať zhebne Corry!" Kapitán Corry nebyl nikdo jiný než důstojník, který mapování ostrova zadával.

Zmapované dějiny

Ne u všech map se ale návštěvníci mohou zasmát. Jsou tu německé nákresy Lidic, španělské, francouzské i ruské plány na invazi do Británie a mapy Evropy, kterou kartografové Třetí říše pojali jako tankodrom. Tyto dokumenty mívají v koutě razítko "pouze pro služební účely" a nejinak je tomu s etnickou mapou Slovenského štátu.

Obyčejné mapy se tak stávají vážným varováním. Tím jsou i verše anglického básníka Wystana Hugha Audena:

Když politici chmurně tvrdí, že musíme být realisté
Jsou možná slabí, a proto snad i pacifisté.
Jakmile "principy" však začnou omílat
Měj se na pozoru!
To jejich generálové zas k mapám upírají zrak.

Související odkazy:
Výstava "Konfigurace terénu"

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.