| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Sobota 21. července 2001 Švédské bitevní lodi Vasa, která je jedním z nejlépe zachovalých historických plavidel na světě, hrozí velké nebezpečí. Zatímco před čtyřmi stoletími, kdy byla vyrobena, platily za největší hrozby pro Vasu kruté bouře a nepřátelské galery, nynější nebezpečí spočívá v chemických procesech. Trup plavidla je totiž systematicky naleptáván kyselinou sírovou a nepodaří-li se proces zastavit, pro Vasu to může mít až katastrofální následky. Vasa je pro Seveřany připomínkou jejich někdejšího evropského velmocenství, a tím i národní chloubou, jejíž záchranu přesně před čtyřiceti lety sledovalo celé Švédsko bez dechu a mnohdy s dojetím. 24. dubna roku 1961 byla Vasa vylovena z mořských hlubin poté, co v nich - ztracena a zapomenuta - ležela plných tři sta třiatřicet roků. Potupný konec švédské chlouby Stavba ve své době nejhonosnějšího švédského plavidla trvala tři roky a stavitelé při ní spotřebovali jeden tisíc dubových kmenů. Trup byl bohatě vyzdoben vyřezanými ornamenty a zádi vévodil majestátně vyvedený znak tehdejšího krále Gustava II. Adolfa i s jeho podobenkou. Dnes je těžké uvěřit tomu, že do podobných skvostů mohli lidé někdy také střílet.
Drahé bronzové kanóny, jichž bylo v podpalubí zalafetováno čtyřiašedesát, jentaktak odpálily oslavné salvy, když se po třinácti stech metrech plavby Vasa převrátila na bok a nedlouho nato zmizela pod vodou docela. Podle dobových záznamů ji na dno následovalo také na padesát mužů, žen a dětí. Z mořského dna do muzea Amatérský nadšenec Anders Franzén strávil v archívech, knihovnách a na vodní hladině v polovině minulého století plných pět let, než mohl v roce 1956 s jistotou konečně prohlásit, že Vasu našel. Jak se ukázalo, překvapivě dobře zachovalá loď ležela v hloubce třiceti dvou metrů a za svůj stav mohla děkovat především faktu, že pro některé ničivé organismy je Baltské moře příliš málo slané.
Padesát devět metrů dlouhá a téměř dvanáct metrů široká Vasa, jejíž stěžně bývaly kdysi padesát metrů vysoké, našla svůj nový domov ve speciálně postaveném muzeu na stockholmském poloostrově Djurgarden. Obdivovat ji přijíždějí turisté z celého světa. Jenomže právě až příliš mnoho obdivovatelů zavdalo spolu s vlhkým létem loňského roku a nedostatečnou klimatizací v muzeu podnět k nečekaným problémům, které od minulého léta narůstají. Léčba před zraky návštěvníků Podle šéfkonzervátorky Ingrid Hall Rothové byly první znepokojivé fleky na dřevěném trupu objeveny vloni v srpnu. Síra do dřeva pochopitelně pronikla již mnohem dříve, dávno před vyzdvihnutím trupu z moře, nežádoucí chemické reakce však podle všeho skutečně začaly až nedávno.
Až do té doby, než bude nalezena účinná "léčebná metoda", však musí muzeum co možná nejvíc omezit vlhkost ve svých prostorách a z tohoto důvodu například instalovat nové chladicí zařízení. Návštěvníci však mohou nádherný, téměř čtyři sta let starý historický skvost a zároveň válečný zmetek přinejmenším prozatím obdivovat i nadále.
BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.
|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Zpět nahoru | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||