Po stopách George Orwella

Svá nejslavnější díla napsal George Orwell v londýnské čtvrti Islington

Sobota 7. července 2001


Připravil Jan Čáp

Čtvrť Islington na severu Londýna se považuje za levicově orientovaný Notting Hill a její údajně typický obyvatel - Islington man - se už prodral i do jazykových slovníků.

Klišé o "Izlingtoňanech" říká, že čtou hlavně deník Guardian a jako příslušníci liberální střední vrstvy patří zřejmě ke vzdáleným příbuzným palácových nebo kavárenských revolucionářů z Evropy.

Ve 30. letech dvacátého století jejich předky charakterizovalo pero jistého Blaira následovně: "Mladí bolševičtí snobové, kteří se do pěti let nejspíš dobře ožení a konvertují na katolickou víru... Tihle své společenské postavení zradit nehodlají."

U tří Blairů

Do Islingtonu jsem ale nepřišel za intelektuály, jež volili Tonyho Blaira, který se jako novopečený premiér odstěhoval z islingtonského Barnsbury do Downing Street.

Spolu s účastníky literární vycházky jsem přišel za autorem zmíněné charakteristiky, Ericem Blairem, který pod pseudonymem George Orwell v Islingtonu přepisoval v letech 1946 až 1948 Farmu zvířat a snoval chmurné vize o totalitě fiktivního roku 1984.

Důležitý je i náš průvodce a znalec islingtonské historie Peter Powell. Přestože v téhle čtvrti bydlí teprve čtvrtou dekádu, procházku začíná balistickou lekcí z 2. světové války. Je to také herec, a když naší skupince ukazuje, kudy do georgiánské architektury vletěla německá raketa, sledujeme, jak jeho prst na nebi opisuje dráhu letící střely.

Jako islingtonský orwellolog je však Pete nenahraditelný. Vždyť obývá viktoriánský dům, kde konec války prožíval i v České republice kdysi zakázaný autor.

Svědkové Orwellova života

"Musíte si uvědomit," vypráví sugestivně Pete, "že když Orwell jezdil z práce metrem z redakce listu Tribune, do těchhle chodeb se lidé schovávali před nálety, všechno bylo obložené pytli s pískem a působilo hrozně depresivně." Potom Pete jako by vypadne z role a poučí nás, ve kterém eseji si máme uvedené citáty dohledat.

Alejí listnatých stromů, které tohle všechno pamatují, přecházíme na místo bývalého hřiště, kde si po smrti své manželky novinář Orwell hrával se svým adoptivním synem Richardem Blairem. "Tady bývalo takové koupališťátko a v Petově rodinném albu byste viděli fotky, jak se tu George s Richardem cákal. Smál se tenkrát od ucha k uchu."

	George Orwell se přestěhoval do Islingtonu na Canonbury Square v roce 1944. Zemřel v roce 1950 na tuberkulózu.

Orwellův adoptivní syn Richard je dodnes Petovým sousedem a nejraději prý vzpomíná na vůni otcova tvídového saka nasáklého cigaretovým kouřem. "Ani s tuberkulózou a krkem prostřelným v občanské válce ve Španělsku Orwell nikdy kouřit nepřestal," posmutní náš průvodce na zahrádce domu, kde za války Orwellovi pěstovali brambory.

Naplněné obavy

V islingtonském knihkupectví listuji biografiemi autora, kterého životopisci považují za svědomí jedné generace. Na dobových fotografiích muž s kartáčkovitým knírem vždycky úsměvem šetří a pokud se vůbec usměje - jako, když sedí v zahradní židličce drží králíčka - jeho úsměv působí plaše a trochu nuceně. "V padesáti má každý tvář, jakou si zaslouží," čtu si citát v esejích Orwella, který se padesátky nikdy nedožil.

Vracím se na stanici Highbury Islington, kam namísto pytlů s pískem nainstalovala policie průmyslové kamery. Ty v metafoře Velkého bratra Orwell předvídal. Chodby podzemní dráhy dnes ale ani trochu nepřipomínají ponuré uličky kolem jeho Ministerstva pravdy.

Je víkend a většina cestujících se usmívá. Tak jako se smál Orwell s adoptivním synem, když se cákali v bazénku, který nad námi a o pár desítek metrů dál už dávno přikryl anglický trávník. Jsem rád, že jsem ten islingtonský úsměv mohl zahlédnout.

Související odkazy:
BBC: George Orwell
Islington

BBC neodpovídá za obsah stránek, které jí nepatří.