Zákazy afghánského Talibanu

V Afghánistánu musí být všichni oblečeni podle pravidel Talibanu

Sobota 19. srpna 2000

Připravila Kate Clark
Zpracoval Jan Rozkošný

Za vlády Talibanu není dovolena téměř žádná zábava. Zákon zakazuje hudbu, tanec, kino i televizi. Svatby bez hudby jsou fádní. Dokonce i afghánská národní zábava - pikniky - se smrskla na jednotvárnou záležitost pouze pro muže.

Když Taliban poprvé přišel do Kábulu, objevily se zvěsti, že zakáže i fotbal. Po několika měsících napětí se však kopaná začala znovu hrát. Amatérská liga je velmi populární a dobře prosperuje. Přitahuje takové množství diváků, za jaké by řada britských klubů dala téměř cokoliv.

Povolená zábava

Fotbal je však jedna z mála povolených zábavných činností. Nedávno jsem jednou v pátek byla jedinou ženou mezi devatenácti tisíci devíti sty devadesáti devíti muži na kábulském stadionu.

	Taliban zakazuje
	televizi hudbu kino uctívání idolů tleskání setkávání mužů a žen mimo rodiny
	Taliban vyžaduje
	ženy v domácnosti neholit si tvář holit ochlupení

Koupila jsem si vstupenku za přibližně 15 haléřů a byla jsem vpuštěna na stadion. Pořadatelé byli ozbrojeni kalašnikovy a dlouhými kabely, které se daly použít jako biče. Byli však velmi zdvořilí a ochotní pomoci. Větší strach mi nahnal policista na koni před fotbalovým stadiónem v Anglii. Pořadatelé mi rozrazili dav a ukázali cestu na čestnou tribunu.

Na stadióně, kde se hrála kopaná, se konají také veřejné popravy a provádějí i tresty i v podobě amputací. Tentokrát je na programu naštěstí jen zápas mezi mužstvy města Maiwandu a Mezinárodního výboru Červeného kříže. Někdo mi přinesl šálek čaje a zápas začal.

Potlesk zakázán

Fotbal na trávníku byl příšerný - samotné utkání však bylo pozoruhodné. Pohled na tisíce bavících se Afghánců je vzácná podívaná. Diváci dokonce tleskali, což Taliban zakázal. Návštěvníci však zanedlouho projevili ještě odvážnější nesouhlas.

Uprostřed prvního poločasu přišel čas odpoledních modliteb. Na stadión vjela vozidla plná mravnostních policistů. Megafony nařizovali všem přijít na travnatou plochu a modlit se. Pár tisíc lidí se pomalu couralo na trávník, ale většina zůstala rozhodně stát.

Policisté vyrazili do davu, s biči v rukou. Dav však před nimi pouze pomalu ustupoval a o kousek dál se opět zastavil. Po dvaceti minutách přinutili policisté na trávník přijít přibližně pouhou třetinu diváků a modlitby konečně začaly.

Tresty téměř za vše

Byla to ukázka odporu - v Kábulu něco neslýchaného. Lidé tu jsou obvykle ušlápnutí a poddajní. Vystrašeni z představy, že by se mohli dostat do spárů mravnostní policie.

Pouhý poklesek vás lehce přivede do vězení. Muži nesmí nosit čepici, stříhat se nebo se dokonce, nedej Bože, oholit. Ženy musí chodit zahaleny a nesmí třeba jezdit taxíkem bez doprovodu mužského příbuzného.

Lidé, kteří si pouštějí ve svém autě hudbu si mohou, pokud je přistihne mravnostní policie, vybrat z podívané na zničení magnetofonu nebo přímo vězením.

Hrubá síla

Výjimečně, tak trochu zvrácenou náhodou, vyváznete. Jeden přítel mi vyprávěl, že mu policisté zničili všechny kazety až na nahrávku americké zpěvačky Tracy Chapmanové. "To není hudba", komentoval policista kazetu poté, co si ji poslechl.

Obvykle však není úniku - neproběhene soudní proces, není odvolání a narozdíl od ostatních státních orgánů je mravnostní policie pověstná svou nepodplatitelností. Úplatky vám při úniku z jejích chapadel nebudou nic platné.

Ať už je sociální, nebo náboženská motivace mravnostní policie jakkákoliv, jejím hlavním úkolem je podle všeho demonstrace hrubé síly Talibanu. Zdálo se mi však, že toto páteční odpoledne moc Talibanu trochu vybledla.