Za vše mohou novináři?

Petr Dudek

Aféra, kterou Miloš Zeman sám podnítil svými rozhovory s izraelskými sdělovacími prostředky a kterou se poté snažil zažehnat zmírňujícím prohlášením, znovu ukázala, jaký je vztah českého premiéra ke sdělovacím prostředkům.

Čeští politikové se dostávají do sporů s novináři a kvůli novinářům poměrně často. Ministerský předseda je v tomto směru na jednom z čelných míst. O tom, že nemá novináře jako takové nijak v lásce, sám otevřeně mluví. Také se nijak nezdráhá je obviňovat z nejrůznějších omylů, poklesků, nebo přímo trestných činů.

Brzy po nástupu do funkce nařkl nejmenované novináře, že si nechali platit za propagandu ve prospěch bývalého ministra zahraničí Josefa Zieleniece. Když se ukázalo, že důkazy o údajné úplatnosti bezcharakterních žurnalistů nelze nikde nalézt, musel se Zemanův ministr zahraničí Jan Kavan za premiérovo křivé nařčení omluvit.

Podobné nepodložené výpady z premiérovy strany se už několikrát opakovaly. Premiérovi přátelé a osoby mu blízké někdy na jeho obranu říkají, že má prostě sklony mluvit rychleji než myslet.

I kdyby tomu tak bylo, pro politicky činnou osobu by to byla vlastnost sebevražedná, v případě někoho, kdo zastává veřejnou funkci, by dokonce mohla být společensky nebezpečná. Poslední aféra související se Zemanovými výroky v Izraeli se ale nedá odbýt ani poukazem na pouhou premiérovu zbrklost.

Když se v listu Ha´aretz objevil rozhovor, ve kterém se čtenáři mohli mimo jiné dočíst, že Zeman přirovnává šéfa palestinské samosprávy Jásira Arafáta k Adolfu Hitlerovi, snesla se na jeho hlavu slušná lavina domácí i zahraniční kritiky.

Miloš Zeman, zjevně poplašen popraskem, který se mu podařilo vyvolat, písemně prohlásil, že izraelské sdělovací prostředky jeho myšlenky překroutily. Arafata s Hitlerem prý nikdy nesrovnával. Jinými slovy, opět svedl vinu na novináře.

V případě včera vydaného tištěného prohlášení ale nelze argumentovat tím, že premiér rychleji mluvil, než myslel. Záznam rozhovoru, který poskytl izraelské televizi a na který si nemůže nepamatovat, jasně dokládá, že Zeman palestinského vůdce s nacistickým diktátorem srovnával, a to dokonce dvakrát.

Českému premiérovi zbývá jen minimum možností, jak se vyhnout následkům vlastní neopatrnosti. Může dál trvat na tom, že novináři jeho slova zkreslili. Tato výmluva kupodivu působí, přinejmenším na španělského ministra zahraničí, který jako zástupce země předsedající Evropské unii dal najevo, že ho Zemanovo vysvětlující vyjádření uspokojuje.

Zeman se může vymlouvat i na potíže způsobené tím, že se vyjadřoval v angličtině, která není jeho rodným jazykem. Jako premiér má ale nárok na tlumočníka a v případě potřeby by měl jeho služby použít.

Třetí, nikoli nepravděpodobná možnost je, že premiér bude hrát hru na mrtvého brouka a bude se prostě tvářit, že se nic nestalo.