Čtvrtek 17. ledna 2002

předcházející

Nic nového ...

Michal Růžička

Český premiér Miloš Zeman poradil v pondělí Rakušanům, aby se co nejdříve zbavili post fašistické strany Svobodných. Nebudeme hádat, proč tak učinil. Snad se domníval, že je to přímočaré. Nebo dokonce odvážné a zásadové. V každém případě svým rozhlasovým výrokem rozšířil už dost rozsáhlou kartotéku vlastních, politicky nepromyšlených řečí. Řečí, které nejsou činem, nýbrž provokací; řečí, jejichž původ vysvětluje snad jen podezření z politikovy chvilkové indispozice.

Jedním z mála, kdo od pondělí svého šéfa hájí, je mluvčí vlády Libor Rouček. Premiér prý neřekl nic nového. Pochopitelně. Ale je možné na tento způsob argumentace přistoupit? Jedině tehdy, je-li v tuto chvíli nejdůležitější otázka, zda výrok Miloše Zemana o post fašismu je, anebo není, pravdivý. A právě o to zde vůbec nejde.

Podstatnější je KDO a KDY Rakušanům tak sveřepě radil. Poučoval ministerský předseda České republiky; a to v době, kdy se rakouská politická scéna snažila vyrovnat s mnohdy posedlou taktikou Svobodných, kteří si vysnili založit na českém Temelíně evropskou slávu.

Do chvíle, kdy Miloš Zeman otevřel na Frekvenci 1 svá ústa, neměla Svobodnými organizovaná petiční akce proti Temelínu a proti členství České republiky v Evropské unii takový ohlas, jaký si Haiderovi lidé naplánovali. Opoziční strany se chovaly zdrženlivě, arch s peticí nepodepsal dokonce ani Radko Pavlovec, zmocněnec hornorakouské vlády pro jadernou energetiku. Ovšem jaká je situace nyní, po Zemanově vystoupení?

Rakouská ministryně zahraničí podala oficiální protest. K němu se postupně přidala většina rakouských politických subjektů, českého premiéra kritizují už i rakouští sociální demokraté. K petičním archům začalo přicházet mnohem více lidí, než v prvních dnech; prý se z petice může stát nakonec skutečné referendum, alespoň co se občanské účasti týká. Bez ohledu na to, jestli Miloš Zeman byl přesný nebo nebyl, bez ohledu na to, zda má či nemá právo podobná hodnocení říkat, v Rakousku se prohloubily protičeské nálady a mezi dvěma sousedními státy se vytvořilo napětí, které bude nutné odstranit. Za cenu zbytečně vydané energie diplomatů a nikoli bez - přinejmenším krátkodobě pozorovatelné - jizvy.

Zkrátka, český premiér pomohl svým vystoupením jedině těm, které kritizoval. Ne příliš snášenlivým, pro česko-rakouské vztahy ne zcela perspektivním. Straně Svobodných a Jörgovi Haiderovi.