Středa 9. ledna 2002

předcházející

Nedůvěryhodný partner

Adam Drda

Kolem americké rozhlasové stanice Svobodná Evropa (RFE/RL), která sídlí uprostřed Prahy a před možným teroristickým útokem ji hlídá vojsko s obrněnými transportéry, je opět menší rozruch. Prezident RFE Tom Dine totiž poskytl rozhovor týdeníku Prague Post a prohlásil v něm, že přesídlení stanice z centra města by bylo "kapitulací před terorismem".

O tom, že by se Svobodná Evropa měla přestěhovat, mluví čeští politici od útoků na New York a Washington - česká vláda pak byla v půli prosince pověřena Bezpečnostní radou státu, aby pro stanici našla nový objekt. Dine řekl, že toto úsilí de facto znamená "zrušení oficiálního pozvání z roku 1995, po němž se ústředí Svobodné Evropy přesunulo z Mnichova do Prahy".

Diskuse kolem odsunu Svobodné Evropy z centra města je od počátku mimořádně nešťastná. Jistě není nic špatného na samotné myšlence, že by stanice neměla sídlit poblíž Václavského náměstí, Hlavního nádraží a nad trasou metra, ale na nějakém méně exponovaném místě. Není to otázka kapitulace před teroristy, jak soudí Tom Dine, ale spíš zdravého rozumu. Nemá prostě smysl z čistého furiantství vystavovat nebezpečí tisíce lidí, když jich může být ohroženo mnohonásobně míň.

Nemalý problém je však ve způsobu, jímž čeští politici myšlenku presentovali a jímž ji posléze začali převádět do praxe. Především není známo, že by Svobodné Evropě - krátce RFE - aktuálně hrozil útok, že by byla po 11. září v zásadně větším nebezpečí než dřív. Ministr vnitra sice informoval veřejnost, že se jakýsi atentát připravoval, ale ta informace je velmi mlhavá a upřímě řečeno dost stará. RFE, vysílající do zemí s diktátorskými režimy, byla ideálním terčem teroristů vždycky a zrovna Češi se svým kapitánem Minaříkem by o tom měli něco vědět.

Proč tedy před šesti lety přidělili rádiu nevyhovující budovu, kterou bylo nutno za obrovské - a ovšemže americké - peníze rekonstruovat, když s ním teď chtějí šoupat jinam? Američany asi pramálo zajímá, že se v Česku změnila vláda: v normálních zemích existuje cosi jako kontinuita, takže se po každých volbách nemusí celá společnost stavět na hlavu.

Emotivní debata o stěhování stanice odstartovala pár dní poté, co premiér Miloš Zeman ujistil veřejnost, že se jeho kabinetu v boji s terorismem nerozklepou kolena. Dobrá, to je snad jenom kuriózní shoda okolností. Horší je, že straničtí politici se začali k věci veřejně vyslovovat, aniž by jednali s vedením stanice. Navíc se tak děje v době předvolební kampaně, kdy se prakticky nikdo z nich neodváží odsun RFE zproblematizovat. Nechtějí vypadat jako lidé, jimž záleží na blahu občanů o něco méně, než jejich protivníkům. A občané Svobodné Evropě nejsou dvakrát nakloněni: Minimálně proto, že je obtěžují bezpečnostní opatření.

To všechno by vedení Svobodné Evropy - zvlášť v rozjitřené atmosféře po atentátech - asi mohlo zkousnout. Potíž je v tom, že čeští politici mají neblahý zvyk chovat se seriózně a vstřícně v osobním kontaktu a potom dávat do médií ostré a nesmlouvavé výroky, adresované voličům. Když se mluvčí ministerstva zahraničí podivuje, že prezident RFE/RL Tom Dine dnes říká věci, které při oficiálních jednáních nezazněly, měl by se na problém možná podívat z druhé strany: Komu má vedení Svobodné Evropy věřit? Usměvavým politikům, kteří se ve svých kancelářích chovají tak chápavě, nebo jejich výrokům, citovaným v novinách? Osobním slibům, nebo třeba zprávě, že pro stanici byl vybrán zcela nevyhovující armádní objekt, vzdálený několik desítek kilometrů od Prahy?

K tomu všemu tu zůstává kardinální otázka: Totiž pokud ke stěhování dojde, kdo ho nakonec zaplatí? Česká republika ze svého minusového rozpočtu? Nebo bude český velvyslanec ve Spojených státech klepat na nějaké významné washingtonské dveře a říkat: Dejde nám ještě pár miliónů, na podruhé už to určitě vyjde?