Pátek 2. listopadu

předcházející

Přehlížené nedostatky vyplouvají

Adam Drda

Za necelé dva týdny - přesně 13. listopadu - by měla Evropská komise zveřejnit tradiční výroční zprávy, které hodnotí připravenost kandidátských zemí na vstup do Evropské unie. Někteří politici, včetně hlavního vyjednavače Pavla Teličky, prorokují, že hodnocení České republiky bude velmi dobré.

Britský deník Financial Times včera otiskl rozhovor s šéfem pražské delegace Evropské komise Ramiro Cybrianem, ze kterého vyplývá, že zpráva nebude jen a jen pozitivní. Cybrian se zmínil o několika věcech, které se Evropské komisi na České republice nelíbí. Přinejmenším dvě z nich nejsou obyčejné pihy na kráse, ale spíš hodně nevzhledné a především nehojící se jizvy.

První jizvou je rostoucí státní dluh. Sociálně demokratická vláda ho vytrvale zvětšuje, provázena verbální kritikou a současně praktickou pomocí politiků z ostatních stran - ponejvíce z ODS. Že by se dluh mohl stát překážkou pro českou integraci do evropských struktur je zmiňováno jen zřídka - přitom ale stačí podívat se na maastrichtská kritéria a člověk má vcelku jasno. Dohoda z Maastrichtu totiž povoluje schodek ve výši tří procent hrubého domácího produktu a Česká republika letos dosáhne skoro dvojnásobku.

Když vládě vytýkají zadlužování příštích generací čeští kritici, jsou většinou okřikováni coby nepřející neználkové. Premiér Miloš Zeman už mnohokrát řekl, že české ekonomické analytiky nebere vážně, protože se v minulosti několikrát mýlili, a že publicisty bere vážně ještě míň, protože publicista je člověk, který ničemu nerozumí a tak píše o všem. Teď ale zřejmě přijde stejná kritika od unie - a bude zajímavé sledovat, zda ji vláda odmítne s podobnou vehemencí.

Zatím ministři vysvětlují, že dluh nepředstavuje velký problém a odůvodňují to tím, že v kontextu současné Evropy jde ještě o slušný standard. To je sice pravda, ale nepříliš útěšná. Západní země mají proti Česku drobnou výhodu, totiž že už v unii jsou. A řídit se podle státních dluhů ostatních kandidátských států nemá žádný smysl - ještě pořád existuje alternativa, že do unie kvůli slabým ekonomikám a vnitřní zadluženosti prostě nevstoupí žádná z nich.

Druhou českou jizvou, kterou zpráva podle Ramiro Cybriana zmíní, je neprůhledné zadávání veřejných zakázek. Je kuriózní, že jde o další výtku, kterou vláda od tuzemských novinářů velmi nerada slyší. Věc je přitom jasná - české zákony připouštějí, aby se v krajním případě časové nouze nevyhlašovalo klasické výběrové řízení a aby vláda oslovila třeba jen jedinou firmu. Potíž je, že kabinet ČSSD se v časové tísni ocitá příliš často, přiděluje různým společnostem mnohamiliónové zakázky a logicky pak vzniká podezření z korupce.

Financial Times uvádí jako příklad takto přidělené zakázky stavbu dálnice D47 na severní Moravu - ministr dopravy Jaromír Schling se včera ihned ohradil, s tím, že sice byla oslovena jedna firma, ale ta prý nedostává zakázku, nýbrž "se stane investorem". Vzhledem k tomu, že jde o kontrakt v hodnotě 1,3 miliardy dolarů, nezní ta argumentace moc přesvědčivě. Klíčová otázka přece není v pojmech, nýbrž v tom, že pro oslovenou firmu je budování dálnice velmi lukrativní a přitom nemusela veřejně čelit konkurenci.

Sluší se dodat, že na problém neprůhledného zadávání státních zakázek neupozorňovali jen novináři, nýbrž že ho před časem uvedl mezi lavními důvody své rezignace exministr financí Pavel Mertlík.

Letošní hodnotící zpráva Evropské komise může být v mnoha ohledech pozitivní a je dost možné, že chvála - respektive konstatování pokroku - dalece převládne nad kritickými poznámkami. Přesto by se však výhrady, týkající se státního dluhu a veřejných zakázek, neměly pustit ze zřetele. V příští zprávě totiž může být napsáno, že Česká republika zaostává, jelikož neodstraňuje problémy, na které Evropská komise už jednou upozorňovala.