Úterý 2. října 2001

předcházející

Nezkoordinované mlžení

Ondřej Štindl

Už od vyhlášení války s terorismem přední západní činitelé vysvětlují, že tenhle konflikt se od těch minulých bude zásadně lišit. V prvních dnech po útoku na New York a Washington mluvčí Bílého domu s pozoruhodnou upřímností popsal jeden rys té jinakosti. Bude to prý válka vedená jaksi ve tmě, veřejnost se o jednotlivých bitvách třeba ani nedozví, někdy bude dokonce záměrně informována zavádějícím nebo rovnou nepravdivým způsobem.

Informační blokáda na světová média dopadla skutečně tvrdě. Je to cítit i z obsahu českých deníků, jež musejí uspokojovat velkou poptávku po informacích souvisejících s konfliktem, a téměř žádné přitom nemají. Když jeden přední český deník minulý týden vyšel s velikým titulkem "Blair říká: Válka bude", byla v tom cítit jistá sebevědomím maskovaná tíseň. Asi jako když Antonín Novotný blahé paměti ohlásil, že bude máslo. Jenomže kdoví, jestli tady nebylo přání otcem myšlenky. Ohlášená mlha, jež zahalila ohlášenou válku, je totiž i v Česku docela hustá.

Zatím nejviditelnějším projevem českého válečného úsilí bylo, především díky jistým, řekněme barvitým, okolnostem, rozmístění obrněných transportérů před pražskou budovu Svobodné Evropy. Akce prý měla mít především preventivní smysl, ministr obrany Jaroslav Tvrdík ji popsal jako součást modelování těch nejšílenějších scénářů. Náčelník generálního štábu Jiří Šedivý ještě včera naznačoval, že opatření je podle něj trochu přehnané.

Pak ovšem vystoupila mluvčí ministerstva vnitra Gabriela Bártíková a pronesla následující pýthickou větu: "Opatření, která byla přijata, vyplývají z jediného reálného rizika, které není v rovině teoretických úvah, ale v rovině konkrétních poznatků, před kterými jsme byli relevantními složkami varováni." Jiné konkrétní nebezpečí kromě toho "jediného reálného" podle ní momentálně nehrozí. Šedivý podle Bártíkové řekl, co řekl, poněvadž není dostatečně informován.

Ponechme stranou otázku, proč nemá náčelník generálního štábu armády, jež je sice v podivné ale přeci jen válce všechny dostatečné informace. Poznamenejme jen, že způsob mlžení, který český stát včera předvedl, není dvakrát šťastný. Ve chvíli, kdy veřejnost není informována o okolnostech mezinárodní krize zásadního významu a zároveň se od ní očekává, že bude vůči státu jednat loajálně, musí ke státním úřadům cítit důvěru. O nic jiného takovou loajalitu v dobách informačního embarga nelze opřít.

Pokud ovšem dvě důležité státní instituce - armáda a ministerstvo vnitra - mlží jaksi protichůdně, je tato důvěra ohrožena. Pokud totiž úřady nejsou schopny zkoordinovat ani to mlžení, jaké to asi je v případě oněch tajemných věcí, jež jsou tímto neobratným způsobem zamlžovány.