Pondělí 10. září 2001

předcházející

Premiérův senzační výrok

Ondřej Štindl

Jedna ze zlidovělých průpovídek komisaře Ledvinky z klasické české komedie Adéla ještě nevečeřela zní: "Tady se všecko rozkecá." Vedena jakýmsi věšteckým impulsem, zařadila Česká televize Adélu do vysílání minulý pátek večer - tedy na závěr dne, pro nějž byla typická právě ona Ledvinkou zmíněná činnost - ohleduplně řečeno "mluvení o věcech, o nichž by bylo lépe mlčeti".

Předseda vlády Miloš Zeman svým výrokem o údajném mezinárodním zatykači na finančníka Viktora Koženého v rozhovoru pro páteční Hospodářské noviny způsobil asi větší rozruch, než zamýšlel, a odlišný od toho, jaký vyvolat chtěl. Předseda vlády hodlal veřejnosti předložit důkaz, že protikorupční tažení jeho kabinetu už dosáhlo na vrchol žebříčku údajných "tunelářů". Namísto toho jen potvrdil známou pravdu, jež učí, že Zeman si fakta, o nichž na veřejnosti mluví, dvakrát neověřuje.

Média sice přinesla zprávu, že Kožený možná bude skutečně vbrzku obviněn českými úřady. Peripetie s údajným zatykačem, o němž Zeman mluvil, a ke kterému se nikdo nezná, však tuhle zprávu překryly. Není ani příliš divu. V kontextu známých Zemanových výroků, jež se posléze ukázaly jako nepravdivé, jmenujme například tvrzení o korupci novinářů ministerstvem zahraničí za časů Josefa Zieleniece nebo obvinění žurnalisty Ivana Breziny z úplatnosti, za něž se premiér musel omluvit, ovšem představuje Zemanovo, řekněme, "platonické zatýkání" Viktora Koženého spíš jen něco jako uřeknutí se středního doletu.

Předseda vlády byl ovšem vystaven značnému pokušení. Viktor Kožený je přeci jen symbol. Navíc je pozoruhodné, že během těch asi deseti let, co je české veřejnosti znám, symbolizoval v různých dobách různé věci. Nejprve dravý nástup kapitalismu vedeného po americku, s dunivou reklamou a maximálním zřetelem na efektivitu. Posléze se zněj stal symbol privatizace uskutečněné jaksi po česku, tedy takové, jejímž výsledkem jsou dluhy v tuzemsku a tučné účty na Bahamách.

Koženého kauza se vyšetřuje už dlouho a jistě je nesmírně složitá. Se vší úctou k zásadě presumpce neviny se však dá říci alespoň tolik, že finančník na Bahamách nevedl existenci zkroušeného dlužníka. Zatčení Viktora Koženého by pro Zemana představovalo trumf všech trumfů. Finančník je přeci osoba, jež symbolizuje privatizační politiku předcházejících vlád, s nimiž Kožený navíc udržoval čilé styky.

Pokud by se ukázalo, že je to také zločinec, viděla by historie v Zemanovi proroka, jenž už v první půli 90. let dokázal pojmenovat věci pravými jmény, a když přišel k moci, zjednal nápravu. Pro ODS by ovšem bylo jistě vhodnější, aby se s Koženým alespoň do voleb nic moc nedělo. Ještě lépe, kdyby se ukázalo, že celá aféra byla jen typickým projevem údajné české závisti vůči schopným, úspěšným a bohatým.

Viktor Kožený je, zdá se, schopen ovlivňovat českou politiku i přes oceán. Časté stesky na provinciální ráz české politiky lze proto s úspěchem odrazit třeba právě poukazem na bahamskou dimenzi nadcházejících voleb.