Pátek 24. srpna 2001

předcházející

Démonizovaný germánský obr

Adam Drda

Německo zřejmě některé české politiky a novináře navždy uhranulo. Už samotný kontakt českého premiéra - případně prezidenta či ministra - se spolkovým kancléřem - nebo nedejbože s představitelem sudetských Němců - znamená jistotu, že kdosi začne mluvit o národních či státních zájmech. Přesněji řečeno: začne naznačovat, že tyto zájmy jsou z nejvyšší úrovně hanebně zrazovány a že se opět podlehlo "nátlaku zlého germánského obříka".

Úterní setkání Miloše Zemana s Gerhardem Schröderem může posloužit jako typický příklad. Ačkoli šlo o schůzku zřejmě formální a určitě hodně uspěchanou, už dva dny se v různých médiích - například v televizi NOVA - více či méně otevřeně spekuluje, že Zeman možná udělal následující nevýhodný obchod.

Za to, že Němci přestanou vznášet vážné výhrady k temelínské jaderné elektrárně, se prý česká vláda přestane ohrazovat proti budoucímu omezení volného pohybu českých pracovních sil po zemích Evropské unie. Poslanec za ODS Jan Zahradil v této souvislosti dokonce prohlásil, že "vláda se dostala do pasti!"

Realisticky i logicky vzato je přitom představa takového politického handlu nesmyslná. Spolková vláda před časem vyzvala Čechy, aby Temelín nespouštěli - je to plně v souladu s německou politikou a je to taky zjevná aktivita vládní strany Zelených. Zároveň jakkoli se Německu Temelín nelíbí, nemůže v tuto chvíli dělat nic jiného, než na českou stranu apelovat - nebo se snažit dosáhnout zastavení elektrárny tím, že pomůže, aby se tato otázka dostala na evropskou úroveň, jak o to už delší dobu usiluje Rakousko. Taková snaha je vzhledem k neustálým poruchám v elektrárně pro řadu lidí pochopitelná, ale zatím nic nenaznačuje, že by evropské státy chtěly právě kvůli Temelínu blokovat českou integraci.

A jak je to s dočasným omezením volného pohybu pracovních sil? Němci spolu s Rakušany je sice navrhli, ale Evropská unie už tyto návrhy v upravené formě přijala a schválila jako svou společnou pozici. Česká strana může otálet s uzavřením příslušné vyjednávací kapitoly a snažit se s jednotlivými zeměmi domluvit co nejpřijatelnější podmínky, ale to je asi tak všechno.

Omezení, které je poměrně nesmyslné, ale současně nijak ponižující, prostě existuje, a vláda - pokud to s integrací myslí vážně - na něj nakonec bude muset kývnout, jako už to udělali jiní kandidáti. Je tedy nejasné, proč by kancléř Schröder kupoval od premiéra Zemana něco, co už dávno získal a do jaké pasti by mohl tuzemský kabinet zavřít. Možná by proto bylo praktičtější posuzovat Schröderův výrok, že "Temelín se v žádném případě nemůže stát překážkou na cestě Česka do Evropské unie" jako normální vstřícnost, za níž se nutně nemusí skrývat nějaké temné pikle.

Problém je asi v tom, že česká opozice vstřícnost v této době nepřijímá. Blíží se volby a populistická antiněmecká karta se zatím od roku 1989 vytahovala v každé kampani. Proč by to teď mělo být jiné?