Pátek 10. srpna 2001

předcházející

Právo poznat minulost

Adam Drda

Senát českého Parlamentu včera na návrh ODS schválil vlastní zákonnou iniciativu, podle níž mají být odtajněny vpodstatě všechny svazky někdejší komunistické Státní bezpečnosti. Převratný návrh zákona, který je trnem v oku komunistům, řadě členů ČSSD i českým tajným službám, budou teď posuzovat poslanci a jen na nich záleží, zda se archivy tajné policie otevřou.

Rozhodnutí českých senátorů je po všech stránkách rozumné, i když trochu pozdní - kdyby se pravicoví politici vzchopili k podobnému kroku před pěti šesti lety, mohla dnes být znalost komunistického represivního aparátu - i lidí, kteří mu sloužili - nesrovnatelně hlubší.

Argumenty pro zpřístupnění téměř kompletní dokumentace Státní bezpečnosti byly v posledních dnech vyřčeny mnohokrát snad ve všech médiích, včetně BBC. Úplně stručně znějí takto: Lidé mají právo znát národní minulost, oběti komunismu mají právo vědět, kdo jim působil bolest a stát by neměl dělit své občany na vyvolené úředníky, kteří smějí probírat archivy a na ostatní, jaksi "méněcenné" bytosti, před nimiž je nutno se chránit.

Aby k odtajnění svazků StB skutečně došlo, bude muset stanovisko Senátu schválit Poslanecká sněmovna. Na prvním místě je třeba říct, že ať už to udělá nebo ne, včerejší výrok senátorů si zachová značný význam. Prolomili tabu a jako vysoká ústavní instituce dali jasně najevo, že jsou proti kreslení tlustých čar za totalitní minulostí.

Je zřejmé, že zákon o zpřístupnění svazků to ve sněmovně bude mít těžší než v Senátu. Komunisté mají k podobným aktivitám hysterický odpor, který není třeba zdůvodňovat - stačí ho jen vnímat jako jeden z důkazů, že k nějaké transformaci v demokratickou politickou sílu mají hodně daleko. ODS, Unie svobody i lidovci dávají zatím celkem jednoznačně najevo, že Senát podpoří. Nejproblematičtější tak zůstává silná nechuť přicházející od ČSSD.

Argumenty sociálních demokratů většinou hrají na city. Například vicepremiér Pavel Rychetský včera v Senátu užil výrok arcibiskupa Miroslava Vlka a doslova prohlásil: "Dělící čára nevede napříč společností mezi spravedlivými a nespravedlivými. Vede uvnitř každého z nás a každý s nás se musí vypořádat s minulostí svou i své země".

Není tak docela jasné, proč si odpůrce zákona Rychetský vybral zrovna tuhle větu: Otevření svazků přece neznamená, že stát začne dělit lidi na spravedlivé a nespravedlivé, ale prostě odhlalí pravdu - s tou se pak skutečně bude muset každý vyrovnat po svém.

ČSSD se také strachuje, že StB mohla dávat do svazků lživé materiály, které by dnes mohly způsobit neoprávněné nařčení nevinných lidí. Těžko si lze ovšem představit, proč by estébáci něco takového dělali - i v totalitě je zajímaly v první řadě věci skutečné, které mohli využít například k vydírání. A pokud se pustili do promyšlené diskreditace, ve svazcích o tom existují záznamy.

Další hojně citovaná obava je narušení soukromí. Ministr vnitra Stanislav Gross má zhruba následující strach: Co když měl někdo za komunistů milenku, StB na to přišla a teď to třeba praskne před manželkou... Jenomže milenka není problém státu, nýbrž osoby, která si ji pořídila, a asi lze jen těžko brát vážně názor, že archivy by měly kvůli několika nevěrníkům zůstat pod zámkem. Kromě toho se jméno oné tajné lásky i informace o ní dají ve svazcích takzvaně začernit.

Nejeden člověk už vyslovil doměnku, že ČSSD nemá ani tak starost o spravedlnost a o cizí osudy, jako spíš o to, co svazky řeknou o jejích členech, politicích či poradcích. Je-li to pravda, vyvine zřejmě ve sněmovně dost velké úsilí, aby přijetí zákona zabránila. Daleko větší úsilí, než ukázala v Senátu.