Čtvrtek 14. června 2001

předcházející

Havel a protiraketový štít

Ondřej Štindl

Stanovisko Václava Havla k americkému plánu protiraketové obrany je v evropském kontextu spíš menšinové. S podobnou vstřícností se k americké iniciativě staví jen Británie, Španělsko, příznivý ohlas zčásti zaznamenala i v Polsku - tam by se ale, po očekávaném vítězství levice v parlamentních volbách, mohla situace výrazně změnit.

Na druhou stranu slova, jež na adresu amerického plánu zaznívají z dalších míst Evropy, už nejsou tak odmítavá jako dříve. Vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční a obrannou politiku Javier Solana během své pražské návštěvy zdůrazňoval, že evropsko americká diskuse o protiraketové obraně je zatím ve fázi prezentace jednotlivých stanovisek a ne nalézání nebo nenalézání shody.

Podobně jako včera Havel, prohlásil tehdy i Solana, že udržování míru pomoci jistoty totálního vzájemného zničení protivníků v případném globální konfliktu, je po konci studené války nesmyslné. Nijak se ovšem nemění stanovisko nejostřejšího a nejdůležitějšího oponenta amerického plánu, tedy Ruska. A tím se dostáváme zpátky k českému prezidentovi.

Havlův postoj k americké protiraketové obraně je totiž v souladu s tím, co český prezident řekl na květnové konferenci v Bratislavě. Jeho slova se tehdy setkala se značným ohlasem. Prezident mluvil o potřebě jakési sebedefinice Západu. Její součástí by podle něj mělo být i rozhodnutí o tom, kam vlastně Západ sahá. Podle Havla rozhodně ne do Ruska a to z důvodů geografických i mnohých dalších.

Podle českého prezidenta dělají chybu ti západní politici, kteří se k Rusku chovají, cituji "podbízivě a neupřímně" nebo "jako k dítěti, které vyžaduje zvláštní zacházení a jehož rozmary , byt by byly sebenebezpečnější, je třeba chápat či tolerovat", konec citátu. Takové jednání podle Havla vede opět cituji "na šikmou plochu bezperspektivních kompromisů.

Havlovo vyjádření před cestou do Bruselu odpovídá jeho představě vztahů mezi západem a Ruskem. Vychází z toho, že multipolární svět, o němž před časem mluvili právě ruští představitelé, přestává být nějakou vizí a stává se skutečností, lépe řečeno už se jí prakticky stal. Mimo jiné i proto, že Spojené státy, které mnozí považují za světového hegemona, na tuhle roli - přinejmenším ve vojenské oblasti - neaspirují a, koneckonců, i kdyby o světovládu usilovaly, nedosáhly by jí.

Pokud tedy má Západ být jedním z pólů onoho multipolárního světa, nebylo by dobré, kdyby byl v zásadních věcech, mezi něž jistě patří i obrana, rozdělen. Není příliš lákavá vize opět izolacionistické Ameriky uzavřené za svým protiraketovým štítem a Evropy, vydané v novém světovém pořádku napospas jejím vlastním organizačním schopnostem, které, pokud jde o vojenství, nejsou veliké.

Bylo by proto neodpovědné dopustit nějakou vážnou roztržku mezi Evropou a Spojenými státy kvůli systému, jehož příprava stejně bude trvat ještě několik let. Ostatně, bůhví, jak bude svět po těch letech vypadat a jaké štíty v něm Západ bude nebo nebude potřebovat.