Pondělí 7. května 2001

předcházející

Nový a nechtěný

Adam Drda

Čerstvé jmenování bývalého armádního důstojníka Jaroslava Tvrdíka ministrem obrany vyvolalo u čtyřkoalice, u ODS i u některých novinářů pobouření, hraničící s hysterií.

Hlavní námitka totiž nesměřuje proti Tvrdíkovým schopnostem či proti jeho mravní integritě, nýbrž proti tomu, že byl původně voják z povolání a účelově vstoupil do sociální demokracie. Proč to tak strašně vadí? Vlastně nevíme.

Kritici neříkají nic kokrétního, jen do omrzení opakují, že jde hlavně o princip civilního řízení armády, obvyklý v zemích Severoatlantické aliance, a že je třeba zajistit, aby armáda nepřerostla společnosti přes hlavu...

Nic proti "civilnímu principu" jako takovému, jen je třeba vidět, že vznikl a funguje jako pojistka proti tomu, aby se armáda z nositelky bezpečnosti nestala nositelkou bezpečnostního rizika.

Kdyby byl Tvrdík šedesátiletý generál ve službě, vyškolený dejme tomu v Moskvě pro potřeby vojsk Varšavské smlouvy, dal by se odpor vůči jeho osobě pochopit. Jenže Tvrdíkovi je něco přes třicet a voják z povolání už není.

Existuje tedy pochybnost o jeho bezúhonosti? Mohl by být třeba napojen na nějakou cizí vojenskou rozvědku nebo by mohl kout pikle proti současnému režimu? Nikdo nic takového neřekl a podle všeho také nikdo nic takového neví. Projevila snad centrála NATO odpor vůči jeho jmenování? Ani taková informace se neobjevila.

Možná hrozí, že Tvrdík bude jako ministr nadržovat nějaké zkorumpované armádní klice. Těžko si to však může dovolit, jelikož ho příslušné parlamentní výbory - jak se nechali slyšet jejich předsedové - budou ostře sledovat a jelikož jeho hlavním úkolem je dát armádě racionální systém, s nímž musí souhlasit vláda jako celek. Navíc kdyby Tvrdík nějakým starým kumpánům nadržoval, určitě se mezi vojáky najde spousta lidí, ochotných okamžitě informovat novináře.

A pokud jde o výtku, že Tvrdík vstoupil do ČSSD účelově, aby mohl zastávat ministerskou funkci: Je to sice trochu trapné, ale je to taky produkt systému, který v České republice zavedla opoziční smlouva. ODS totiž podle ní musí sociálním demokratům odsouhlasit každého ministra, který není členem vládní strany. Třeba občanští demokraté protestují proti Tvrdíkovi právě proto, že je Miloš Zeman při jeho jmenování obešel.

Když se to všechno shrne, dá se říct, že civilní ministr by byl jistě lepší, ale že vláda asi žádného "vyhovujícího nevojáka", k dispozici nemá. Vypovídá to sice o nepříliš dobrém odborném zázemí ČSSD, ale nikoli o tom, že Tvrdík nemůže jako šéf obrany fungovat.

Nový ministr má před sebou úkol, s nímž si neporadil žádný z jeho předchůdců: Měl by postavit na nohy jeden z nejrozbitějších českých resortů. Provedl už sice "analýzu systému" a představil "výhled do budoucna", ale takových analýz už bylo několik a bohužel je nikdo nedokázal přeměnit v praktické kroky. Tvrdík sice působí dojmem schopného člověka, který ví, co je dobré udělat, ale i kdyby ten dojem potvrdil, je před ním jen rok času - rok, zbývající do příštích voleb.

Snad aby se nenudil, dal mu premiér za úkol vypracování koncepce "profesionální armády". Docela dobrý tah. Profesionalizaci podporuje kdekdo a i když v této věci současná vláda podle všeho nestihne příliš pokročit, určitě se o ní bude během zmíněného předvolebního roku hodně mluvit.

Bude se to líbit studentům a vůbec mladým lidem, kterým hrozí vojna, a taky maminkám, které by svým synkům rády nějak odpomohly od hrozby zeleného oblečku. Určitě na to budou myslet i nad volební urnou.