Čtvrtek 8. března 2001

předcházející

Castro nad Černínem

Daniel Kaiser

Fidela Castra se česká diplomacie asi hned tak nezbaví. Sotva skončilo jedno drama v přímém přenosu a dva Castrovi vězni se vrátili do Čech, běží na neviditelné diplomatické frontě drama další. O co jde?

Česká a polská diplomacie se uz třetí rok po sobě chystají navrhnout v Organizaci spojených národů rezoluci, která kritizuje nedodržování lidských práv na Kubě. Letos by ale český ministr zahraničí Jan Kavan kromě Castra rád pokáral i Američany a jejich politiku ekonomického embarga vůči Kubě.

Praha už se kvůli tomu stihla rozhádat s Varšavou a riskuje, že si znepřátelí i novou americkou vládu. Navíc vyvolává neodbytné podezření, že platí pokoutně dohodnutou cenu za propuštění Jana Bubeníka a Ivana Pilipa. Nutno podotknout, že zodpovědnost za toto drama padá jen a jen na bedra ministra Jana Kavana.

Všechno začalo s Kavanovým nástupem do Černínského paláce v létě 1998. Mezi nově vyhlášenými prioritami se vyjímal slib hájit po světě lidská práva. Že to ve skutečnosti nebude tak horké, se ukázalo při vládních jednáních v Číně a ve Vietnamu.

Čína, jak známo, rovná se miliardový trh, Vietnam zase předstíral zájem o české lokomotivy. A tak o tamních disidentech nepadlo ani slovo, místo toho premiér Zeman navštívil mauzoleum komunistického diktátora Ho-Či-Mina.

Na rozdíl od potenciálních asijských tygrů a tygříků Kuba zatím nevykazuje známky ekonomického oživení a neskýtá vyhlídku na žádné větší obchody. Ostrov v karibském moři je tedy místo jako dělané k plnění vládního prohlášení, kapitola zahraniční politika, odstavec podpora lidských práv.

I tak zjevná účelovost ovšem může mít příznivé vedlejší účinky. Takzvané protikubánské rezoluce dělaly české vládě dobrou reklamu ve Washingtonu, možná dokonce ulevily (předseda sněmovny Václav Klaus by řekl, že určitě neublížily) osudu kubánských disidentů. A koneckonců lepší zbytkový idealismus než žádný. Tak v čem je problém?

Loňská a předloňská rezoluce byly gestem vůči kubánským disidentům: moc toho pro vás nemůžeme udělat, tak na vás aspoň vzpomínáme. Rezoluce, kterou Kavan prosazuje teď, je gestem směrem k Fidelovi Castrovi. Na kritiku jste stejně zvyklý, zato přímluvu za Vás jistě oceníte. A i kdybychom nakonec ustoupili americkému tlaku, což se asi stane, víte, že jsme tak nějak i s vámi. Vždyť jsem hned po nástupu do funkce řekl, že "nechci, aby Česká republika byla chápána jako trojský kůň Spojených států v Evropě".

Proč leží Kavanovi kubánská rezoluce tolik na srdci? Proč ji doslova sebral svému náměstkovi Paloušovi z agendy a nechal ho jet do Varšavy s prázdnýma rukama? Možná by ministr měl někde vystoupit a své názory na Kubu a embargo jasně vyložit.

To byl nejlepší způsob, jak předejít spekulacím, že dává průchod svému latentnímu antiamerikanismu nebo že se Havaně odměňuje za propuštění dvou českých zajatců. To jsou i důvody, proč si česká diplomacie poslouží, když se co nejdříve přestane stavět do cesty proticastrovskému embargu.