Pondělí 19. února 2001

předcházející

Vyhlídky sociálních demokratů

Adam Drda

Závěrečná zpráva Miloše Zemana, která pronikla mezi novináře a z níž o víkendu hojně citoval například deník Právo, podle všeho obsahově příliš nevybočuje z řady premiérových projevů na stranická témata.

Je všeobecně známo, že Zeman některé představitele své sociální demokracie nesnáší, že se o nich vyjadřuje - mírně řečeno - nelichotivě a že je pro omezení jejich vlivu ochoten hodně udělat. Ve zprávě tak Zeman už tradičně napadá především místopředsedkyni sněmovny Petru Buzkovou, poslance Lubomíra Zaorálka a Michala Krause, útočí například také na šéfa středočeské ČSSD Richarda Dolejše.

Všechny tyto lidi spojuje jedno: z různých pozic se veřejně kriticky vyjadřují k Zemanově politice. Zeman jim vytýká, že v médiích prezentují jen svou ukřivděnost; přitom jsou prý líní a pro ČSSD nic nedělají. Naznačuje, že jsou to také lidé bezcharakterní a dodává, že kdyby chtěl být nadále předsedou strany, navrhl by jejich vyloučení, tak jako je v roce 1997 zařídil dvěma poslancům, kteří proti jeho vůli podpořili vládní návrh rozpočtu.

Zemanův "ohlášený dubnový útok" je ovšem zajímavý spíš načasováním než intenzitou. Člověk je zvyklý, že když politik opravdu odchází z nejvyšší stranické funkce, přednese nějakou vizi vývoje a rozloučí se přátelsky, smířlivě. Zeman však končí jen napůl. Nejméně do příštích voleb hodlá zůstat premiérem a svou útočnou zprávou dává vcelku jednoznačně najevo, že si chce v sociální demokracii uchovat zásadní vliv. Posílá svým kritikům vzkaz: Pozor, pro vás se v dubnu nic nemění!

Nový šéf ČSSD, jímž se zřejmě stane Vladimír Špidla, se tedy ocitne v těžké situaci. Buď si to nebude chtít se Zemanem a jeho četnými stoupenci rozházet, a pak má jen minimální šanci posunout sociální demokracii někam dopředu, dát jí kultivovanější, a modernější podobu. Nebo bude naopak jednat podle svého a s kým uzná za vhodné a vystaví se tak dlouhodobému tvrdému sporu s premiérem.

Dvojvládí tedy, zdá se, nepřinese nic dobrého. Každopádně zúží prostor pro změnu. ČSSD ale změny potřebuje, a i kdyby s nimi začala teď, bylo by to za pět minut dvanáct. Miloš Zeman jí sice dokázal z bezvýznamné pozice dovést k volebnímu vítězství a poté dokonce do vlády, udělal to však prostřednictvím nestálých radikálních voličů, populistickým způsobem, který je efektní jen krátkodobě, nedá se zopakovat a hlavně stranu obrovsky zatěžuje.

ČSSD dnes de facto neví, kdo jsou její potenciální příznivci a na koho se vlastně bude v brzkých volbách orientovat. Zeman stranu také svázal s ODS, což jí do značné míry znemožňuje dělat samostatnou politiku. ČSSD musí každý krok podřizovat zájmům svého partnera a zmíněná zpráva naznačuje, že premiér nezamýšlí toto partnerství ukončit.

Podle komentátorů, kteří se situací v sociální demokracii louhodobě zabývají, má dnes Zeman postavení neotřesitelného vládce. Potlačuje ve straně diskusi a pokud se mu některý z kolegů postaví, je jednoduše izolován.

Premiér zjevně spoléhá na to, že Češi budou v roce 2002 ohromeni úspěchy jeho vlády, a proto ČSSD podpoří, ať už bude jakákoli a ať bude spolupracovat s kýmkoli. K takovému účelu by měl posloužit i "velký hospodářský třesk" ministra průmyslu Miroslava Grégra. Jenomže jednoduché pravidlo "úspěch vlády rovná se voličská podpora" v politice dost často nefunguje, což potvrdily nedávné krajské volby i poslední volby do Senátu.

Úspěšnost vlády v příštích letech navíc není nikde zaručena. Bude-li ČSSD neprůhlednou a nevyzpytatelnou stranou "jednoho muže", která si nenajde vlastní přesvědčené příznivce, lidi, kteří s ní budou v dobrém i ve zlém sdílet nějakou ideu, může v červnu 2002 jednoduše propadnout, i kdyby položila základy bůhvíjakého blahobytu.

Byla by to škoda, protože slušná sociální demokracie je v zájmu české společnosti jako celku - Češi se bez levice neobejdou a na každou chybu ČSSD čekají v záloze komunisté.