Středa 15. listopadu

předcházející

Komunisté sílí

Adam Drda

Vzestup české krajní levice, který trvá už několik let, se o víkendových krajských volbách opět potvrdil. Komunistická strana Čech a Moravy z nich vyšla jako třetí nejsilnější formace.

V celkovém součtu dostala nečekaných jedenadvacet procent hlasů, což vypadá ještě o něco výrazněji, když si uvedomíme, že vítězná ODS má jen o tři procenta víc a vládní ČSSD o plných šest méně.

Domácí komentátoři se většinou utěšují tím, že k urnám přišlo velmi málo lidí, že komunisté mají disciplinované, vždy se dostavující voličské jádro a že výsledek voleb tudíž nevystihuje skutečnou míru jejich popularity. Je to ovšem útěcha trochu chabá. Ať už si totiž nehlasující populace myslí o KSČM Miroslava Grebeníčka cokoli, faktem zůstává, že v krajích bude tato strana představovat reálnou sílu a že jí výrazně stoupne sebevědomí.

Povaha KSČM je vcelku zjevná. Je to populistické společenství, ideově i personálně úzce svázané s předlistopadovým totalitním režimem. Její funkcionáři usedají v kancelářích pod portréty Lenina a ačkoli rádi mluví o tom, že patří k "moderní levici", jejich výroky na setkáních s občany tomu ani zdaleka nenasvědčují.

Jistý komunistický poslanec proslul například tím, že srovnával zločiny Klementa Gottwalda se "zločiny", jichž se podle něj dopustil prezident Václav Havel.

Doufat v nějaký obrodný proud v KSČM by bylo naivní. Ztělesňuje ho totiž její předseda Grebeníček, zatímco lidé kolem poslance Václava Exnera jsou prý zastánci "tvrdší linie", kterou si, přiznávám, dovedu jen těžko představit.

Jako snad každá populistická strana sbírá KSČM nové hlasy nikoli díky programu, ale především zneužíváním lidí, kteří se ocitli v tíživé situaci. Komunisté jim najdou zástupného viníka strádání, ať už je to prezident nebo třeba cizí kapitál, a nabídnou sebe jako bezbolestnou spásu.

Možnost, že by strana s rudými třešněmi ve znaku získala více než dvacet procent hlasů v příštích volbách do sněmovny podle všeho nehrozí.

Problém se skrývá jinde. Ačkoli se KSČM výrazně nemění, s každým úspěchem se stává pro určitý počet voličů přijatelnější. Další skupina lidí by ji sice nevolila, ale je ochotna ji tolerovat, což do jisté míry platí i pro praktickou politiku.

Pro oslabenou sociální demokracii představují totiž právě komunisté vážné pokušení. Už delší dobu je uvnitř vládní strany mnoho lidí, kterým by úzká spolupráce s Grebeníčkem nebyla proti srsti a kteří ji nyní zřejmě budou prosazovat silněji než dřív.

Neúspěch ČSSD v krajských volbách ani zdaleka neznamená, že propadne i ve volbách sněmovních a za jistých okolností by tak mohla vzniknout silná koalice ČSSD-KSČM.

Pro sociální demokraty by to znamenalo odvrat od západních trendů, a to jak ve smyslu směřování do EU, tak v ekonomickém ohledu. Podobně nepříznivá je vyhlídka, že se ČSSD po avizovaném odchodu Miloše Zemana ze současného neúspěchu nevzpamatuje.

V České republice by pak komunisté zůstali jedinou relevantní levicovou silou. Může se zdát, že na takové úvahy je ještě brzy, ale snad je lepší o nepříliš dobré alternativě vědět a snažit se jí předejít než být zaskončen ve chvíli, kdy už je na účinnou reakci pozdě.

Pro ODS a strany Čtyřkoalice je úspěch komunistů výzvou, která by však neměla vyústit do pouhých frází o tom, jak je vzestup KSČM alarmující, ale třeba i do snahy nedopustit, aby se ČSSD za pár let propadla pod práh významnosti.