BBCCzech

Podle prezidenta Václava Klause není nutné, aby 25 členských a vstupujících zemí dokončilo a schválilo novou evropskou ústavu do 1. května 2004, termínu velkého rozšíření Evropské unie.

Co se nepodařilo italskému předsednictví Evropské unie, by se mělo podařit předsednictví irskému. Řeč je o dohodě o definitivním textu evropské ústavy. Český premiér Vladimír Špidla litoval 14. prosince, že se v Bruselu nenašel kompromis pro definitivní podobu ústavy.

Vladimír ŠPIDLA (zvukový záznam): To nemůžu považovat za úspěch této konference a jsem z toho zklamaný, to je jasné, protože byla možnost postoupit a vytvořit text, který je lepší než smlouva z Nice, a to prostě ve všech ohledech i pro jednotlivé státy. Nepodařilo se a je to tedy etapová porážka, kterou utrpěla Evropa.

Slova premiéra Vladimíra Špidly z poloviny prosince. Předseda Evropské komise Romano Prodi upozorňuje, že neschopnost vlád dohodnout se na ústavě nastoluje dramatickou otázku: Jak má projekt evropské integrace pokračovat? Nejen o tom bude následujících třicet minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl po půl roce prezident České republiky Václav Klaus. Vítejte po šesti měsících v BBC. Dobrý den.

Pro úplnost, prostřednictvím internetových stránek BBC přišly desítky otázek na prezidenta republiky Václava Klause. Pokusíme se je zodpovědět, ale samozřejmě časový prostor k tomu není dostatečný, takže odpovíme na nejčastěji se opakující dotazy. Nebude to dlouho trvat a budete rok v úřadu prezidenta České republiky. Existuje něco, co byste chtěl v souvislosti s výkonem funkce prezidenta akcentovat výrazněji v tom druhém roce, než co jste akcentoval v roce prvním?

Tak to je otázka velmi těžká. My jsme v prvním roce přeci jenom řadu týdnů nebo měsíců bojovali s obrovskou institucí Pražského hradu, Kanceláře prezidenta republiky, Správy Pražského hradu. Řekněme, že v těchto věcech jsme pokročili daleko, možná, že v tomto smyslu bude větší prostor. Já bych průlom v revoluci neviděl, já myslím, že my jsme velmi rychle naskočili do standardního prezidentského fungování jak co se týče všímání návštěv, kterých bylo nekonečně, tak co se týče zahraničních návštěv. Já jsem slyšel, že se mne budete ptát na tuto věc, tak jsem se podíval a zjistil jsem, že jsem za letošní rok, a to jsem prezidentem od března, de facto od sedmého, inaugurace byla, že jsem byl dvacetkrát v zahraničí na služební cestě, to nemyslím na žádné dovolené, to jsem dokonce ani nebyl nikde. Takže třeba dvacet cest co ciziny je strašlivě, strašlivě moc za těch zhruba devět měsíců a tak dále. Myslím, že jsem musel hrát spoustu úloh s Ústavním soudem, který byl těžkou prací nečekanou. To je jednou za deset let a ono se to nakumulovalo teď na mne hned na začátek a tak dále, a tak dále.

Označil byste problematiku Ústavního soudu, respektive nacházení kandidátů na pozici ústavních soudců za zatím nejsložitější úkol svého dosavadního prezidentování?

Ne, ale nemyslím nejsložitější, ale je to velmi těžká práce. Prostě ukazuje, že se tady není patnáct supergeniálních právníků vykvetlých na nejprestižnějších světových univerzitách, přesně teď se trefujících do lidské myšlenkové odborné vyzrálosti, kteří nedělají nic jiného než čekají na to, že jim někdo řekne: "Přestěhuj se z Prahy, či odněkud, do Brna! Opusť své dosavadní povolání!" Prostě takoví lidé tady opravdu nejsou a já bych moc chtěl, aby ten Ústavní soud byl trochu jiný, než byl ten předcházející, a to je pro mne těžká práce, velmi těžká.

Statistika, v Senátu jste uspěl se sedmi nominacemi, naopak s pěti jste byl odmítnut, protože horní parlamentní komora nepodpořila nominaci Kláry Veselé-Samkové, Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka a Aleše Pejchala, toho dvakrát. Ještě, nemýlím-li se, zbývají tři neobsazená ...

Já bych hlavně trošku protestoval proti tomu výsledku 7:5. On takový nominálně je a sedm kandidátů jsem, řekněme, protlačil skrz Senát. Ale já si nemohu pomoct, mne to moc neuráží, mne osobně, ani prezidentsky mne to nijak neuráží. Prostě Senát vedl s prezidentem jistou politickou hru, politický souboj a ten se odehrál nad jmény těchto ústavních soudců. Jestli, možná, kdybych mohl doufat v něco, že už se ten základní souboj snad zrealizoval a že už by mohlo být klidnější uvažování a že senátoři by preferovali debatu o tom, jak kvalitní je ten kandidát více, než boj s prezidentem, tak to by možná mohlo být do budoucnosti trošku lepší.

Myslíte, že v té dosavadní fázi jste bojovali a teď nastal klid zbraní?

Já jsem nebojoval, já jsem nebojoval, já jsem naprosto bez vychýlení se ze svého velmi pomalého a rozvážného postoje navrhoval jednoho kandidáta za druhým, v čemž budu pokračovat. Já nemá důvod nic změnit na své aktivitě. Já to určitě měnit nebudu. Jestli si někteří senátoři myslí, že mám předjednávat jména s nimi, abych pak nebyl překvapen, že oni ta jména neschválí, tak na to já musím odpovědět, že nikoliv, v žádným případě. To by pak znamenalo, že kandidáty vybírá Senát. Já tam klidně půjdu s dalšími kandidáty, jsem připraven, že občas mne neposlechnou a nezvolí tohoto člověka. Takže já to vidím jako normální součást politické hry a klidně to bude takhle pokračovat.

Ne, určitě ne, ale ani by mne ve snu o tom nenapadlo mluvit v Senátu. Já myslím, že je spousta základních fundamentálních otázek naší země, našeho okolí, Evropy, světa, které si zvolím. Některé z těchto témat si zvolím za téma svého vystoupení, ale nechme ty ústavní soudce, vždyť člověk jmenuje celou řadu dalších lidí. Já jmenuju, ... a velký problém, soudce, normální myslím, obecné soudce, profesory vysokých škol, velvyslance, vyjednávám i o této věci. Takže já myslím, že těch ..., generály například, další agenda velká. Takže ti ústavní soudci jsou jenom jedna z těch aktivit tohoto jmenování, jinak jsou aktivity jiného typu.

Předpokládám správně, že zatím nemáte tři kandidáty na ta volná místa, která ještě u Ústavního soudu jsou nyní?

Já mám několik kandidátů rozjednaných, ale také se pokoušíte hledat nějaké vyvážení, pokoušíte se, aby všichni nebyli z Prahy a strašně zoufale hledám jakoby kandidáta odjinud, který by zase viděl ten svět trošičku jinak než takové to pražské ... Já jsem Pražák odnepaměti, takže já proti Praze vůbec nic nemám, ale přesto myslím, že by bylo potřeba to vyvážit. Takže mám takovéhle problémy. Ale kandidátů mám několik a ono to bude pokračovat, že dva další soudci mohou eventuálně v příštím roce opět opustit prostor Ústavního soudu, takže těch lidí bude více. Ale prosím vás, to je jednom jedno z témat, já bych jich jmenoval ...

Navíc jedna z rolí prezidenta. Pojďme k roli další. Vy jste před několika dny udělil prvních pět milostí. Šlo především o lidi, kteří jsou vážně nemocní. Označil byste prvních pět milostí, které jste udělil, slovem "výjimečné" nebo je to první sada?

Je to první sada. Myslím, že to je přesné slovo. Když jsem o tom naposledy měl takovou i velmi interní poradu, tak toto byla první skupinka áčko, pak mám někoho v béčku, někoho v céčku, někoho v déčku ...

Ne, to určitě ne, to v žádném případě. To ani technicky nemá smysl udělat. Ale já bych řekl, že ty milosti jsou strašně věc nevděčná a pořád člověk sní, že tam bude jeden takový ten příklad, kdy by ani vteřinu neváhal a řekl: "To je jasný, to je úplně," ...

Ne, ale ty příklady byly zaprvé kombinací ne velkých přestupků, tedy ne velkých trestů. Kombinace nějaké zvláštní okolnosti typu prostě zdravotní, výjimečný zdravotní stav a podobně, nebo starání se o rodinu větší. Byly to, většina těch trestů byly tresty podmíněné, žádný z nich nebyl trestem nějakého fyzického ohrožení života druhého člověka, a tak dále, a tak dále. Takže v tomto smyslu skoro bych řekl, že to byly ty, které se mi zdály, i že bych za ně dal ruku do ohně, i že si myslím, že nezačne mediální boj s prezidentem kvůli té či oné osobě. Samozřejmě, že jak půjdeme do skupiny B, a ony přicházejí každý den ty milosti, takže to už zase je určitě sto milostí, které jsem neviděl, tak jak přijdeme do další vrstvičky, tak já myslím, že se prostě dostaneme do momentu, kdy média budou o kousek víc si klást otázku a budou říkat: "Byl to ten nebo onen správný?" Já jsem potěšen, že teď reakce na těch prvních pět je, mohu-li tak říci, nevím, co vysílala BBC na toto téma, ale z jiných médií bych řekl, že je veskrze pozitivní.

Velmi stručná odpověď na posluchačský dotaz Ladislava Havelky z Litoměřic, který souvisí s problematikou milostí: "Pane prezidente, chci se optat, proč tak šetříte milostmi? Vždyť milost je jedna z nejlepších věcí, s nimiž se člověk v životě může setkat," konec citátu.

Já s tím souhlasím, ale nemyslím si, že se tím má plýtvat. Je to totálně výjimečná věc, která se vymyká standardům demokratického uspořádání společnosti, je to trošku přežitek z doby feudální, kdy král mohl někoho dát i zavraždit i omilostnit. Zůstalo nám tohleto. Já myslím, že má to být jako "esoesová" věc, ale říkám-li "esoesová", tak myslím jako šafránu, nicméně mohu každému říci, že budeme pokračovat. Mně osobně už došlo přes devět set žádostí tohoto typu. Musím přiznat, že těch posledních dvě stě asi, nepřesně mohu říci, není úplně pro mne jako rozděleno na vyloučeno, nebo nevyloučeno, tři sta padesát je vyřízeno definitivně mým slovem "ne" z těch zhruba devíti set. Čili je to docela aktivita, řekl bych, že po Vánocích se tomu zase budu věnovat.

Jakým slovem by prezident republiky Václav Klaus označil a popsal nejvýstižněji své vztahy s vládou Vladimíra Špidly?

No tak jedním slovem to říci nemohu. Já jsem po rozhovoru s americkým ministrem obchodu Evansem v pondělí na tiskové konferenci řekl trošku ironickým hlasem, když jsem byl dotazován, co si myslím o stíhačkách, o gripenech či F-16 a já jsem trošku ironicky řekl: "No, já plně důvěřuji vládě, že rozhodne správně." Takže z jednoho hlediska já musím říci, že v tomto smyslu úkolem prezidenta je té vládě do jisté míry důvěřovat, protože kdyby jí nedůvěřoval, tak nemůže žít s vládou ve stejné zemi, anebo nemůže dělat prezidenta. Druhá věc je, že nesdílím celou řadu názorů vlády. Může se to projevit v mém případě zejména tím, když dostávám k podpisu jednotlivé zákony. Mohu jedno číslo uvést zase připravené, to je druhé, už jich víc nemám, na tento rozhovor, možná, že by lidé měli vědět to číslo, a to číslo je, podepsal jsem do dnešního dne osmdesát zákonů a nepodepsal jsem čtyři. Čili prosím, aby hodnocení, jestli se Klaus moc plete do vládní politiky nebo neplete moc, aby každý minimálně vycházel z toho čísla 80:4.

Záleží ale také, zda je to číslo možné takto interpretovat, protože těch osmdesát zákonů by mohlo být, nebo větší část těch osmdesáti zákonů by mohly být nějaké technické normy ...

Ne, to musím trvat na tom, že nejsou, v drtivé většině to nejsou technické normy. Drtivá většina zákonů je politikum nejvyššího kalibru a mezi osmdesáti jsou takové věci, se kterými hluboce nesouhlasím jako je státní rozpočet třeba, ale to vím, že ...

Tam jsem neváhal. Já jsem samozřejmě velmi proti tomuto, ale to si nemyslím, že je na prezidenta, aby bojoval o státní rozpočet, to má bojovat opozice s vládní koalicí a vláda má přijít s něčím rozumným, ale to není na prezidenta, aby měnil.

Vy jste nabídl jedno skóre, mohu-li použít sportovní terminologii, 80:4. Dovolte, abych nabídl jiné skóre 11:3, což jsou zákony, které ..., balík zákonů, které tvořily reformu veřejných financí v té první fázi. Jmenujme například ty zákony, které jste vrátil, tedy zvýšení zdravotního pojištění pro živnostníky, zákon o státní sociální podpoře a zákon o zvýšení DPH. Když jste se rozhodl nepodepsat tyto tři zákony, které jsem konkrétně vyjmenoval, což byly vládní návrhy, se kterými Špidla spojil svůj osud jako ministerského předsedy, přemýšlel jste o tom, že můžete být nařčen z toho, že se stáváte aktivistickým prezidentem, který jde proti vládě?

Tak já jsem vám záměrně začal ne číslem 11:3, protože tak si to nedělím, ale s celkovým číslem 80:4. Já si myslím, že to o žádném aktivismu nemůže být ani, ale opravdu ani řeči, a to myslím, že se pohybuji na spodní hranici toho, co bych si já tak předeslal jako správné.

Například ale předseda poslanců US-DEU Karel Kühnl v souvislosti s tímto poměrem řekl v rozhovoru pro BBC 27. listopadu na vaši adresu:

Karel KÜHNL, předseda poslanců US-DEU (zvukový záznam): Já jsem si byl celkem jistý, že prezident potvrdí svoji pověst a pokusí se do vládního soukolí nasypat písek tímto způsobem. Má pověst, že tuto vládu nemiluje, že miluje jiné strany, respektive jinou stranu, a této pověsti dostál.

Řekl 27. listopadu v rozhovoru pro BBC předseda unionistických poslanců Karel Kühnl. Připustil jste si v těch uplynulých měsících argument, který naznačuje Kühnl, že jste při výkonu funkce prezidenta nebyl zcela schopen se oprostit od svého vztahu k ODS, které jste předsedal?

Tak zaprvé s ODS toto nemám opravdu nic společného, za druhé nevím, já už jsem pana Kühnla dlouho neslyšel, fakt se musím přiznat, ani neviděl a docela mne tady to zaráží, protože on je předseda poslaneckého klubu nejmenšího a já bych teda ani do rozhlasu o něm tak frajersky, jak mluví on vůči mně, vůči prezidentovi republiky, v žádném případě nemluvil. Takže to jste mi radši neměl pouštět, protože já ho neslyším a nevidím, tak jsem už na to zapomněl. Ale ten tón je téměř neskutečný.

Možná vás uklidním tím, když pustím vaše vlastní slova, když jste 15. října vystoupil poprvé ve funkci prezidenta v Poslanecké sněmovně, šlo o jeden z klíčových projevů zatím, který jste pronesl ve funkci prezidenta. Řekl jste doslova, cituji: "Řekněme si to naprosto jasně, reforma veřejných financí, což je vlastně reforma vztahu státu a občana, zůstává zásadní věcí naší nejbližší budoucnosti," konec citátu. Následně jste v rozhovoru pro BBC uvedl:

Václav KLAUS (zvukový záznam): Jedna věc jsou úsporné škrty, které jsou jistým záplatováním situace, které třeba pomohou v jednom roce, v druhém roce, ale které nemění podstatu systému, které nevedou k systémové změně, které nevedou k jinému chování těch objektů i subjektů našich veřejných financí.

A kdybyste se mne ptal, jak bych obhájil všechna ta slova, tak by to bylo fér, ale říkat tomu apriorně, že to je aktivismus prezidenta, s tím já souhlasit nemohu. Já bych za každým tím slovem stál a ...

Ano, vy jste také ještě navíc ve sněmovně řekl: "Pro reformu je třeba nalézt elementární konsensus, a to nejen v rovině politické, ale i v médiích a hlavně v celé naší společnosti," konec citátu. Jste přesvědčen, že se to v souvislosti s první fází reformy veřejných financí, i když je za námi, že se to podařilo?

To bych řekl, že se nepodařilo určitě. Myslím, že sněmovna je rozpolcená nadále, země je rozpolcená nadále a bohužel všechny zákony se hlasují podivným skóre 101:99, a to není východisko pro to, aby v zemi zavládl určitý klid a určitá pohoda. Navíc já tu nechci vtipkovat o slovech, ale já bych to slovo "reforma" si ponechával na fundamentálnější změny, než je to, co zatím bylo předloženo a co bylo skryto v těch jedenácti zákonech, o kterých jste hovořil.

Premiér Vladimír Špidla řekl BBC, že druhá fáze reformy veřejných financí bude zaměřena především na oblast šedé ekonomiky.

Vladimír ŠPIDLA, premiér (zvukový záznam): Tak v druhé fázi reformy veřejných financí je už připravená určitá série zákonů, která má omezit možnosti šedé ekonomiky a černé ekonomiky, to znamená špinavé peníze a podobné věci, čili zlepšit podnikatelské prostředí a mít protikorupční účinek.

Řekl v rozhovoru pro BBC Vladimír Špidla a dodal, že v této souvislosti budou předloženy zákony o registračních pokladnách, majetkových přiznáních. Dovedete už dnes odhadnout, jak obtížné pro vás jako pro prezidenta republiky bude podepsat či naopak nepodepsat zákony jako registrační pokladny, majetková přiznání?

Tak podívejte, zaprvé já jsem strašně proti frázím, a jestli teď předseda vlády údajně takto vyhlašuje jakýsi boj proti šedé ekonomice, tak já myslím, že všichni víme a všechna empirická data ukazují, že šedé a černé ekonomiky za existenci vlády sociální demokracie v naší zemi přibylo a nikoliv ubylo. To je všeobecně uznávaný fakt, jakkoliv já bych řekl, že všechna tato data jsou poněkud měkká a já bych si nenechal useknout hlavu kvůli nim, ale data to naznačují. Jestli náhodou se za kouzlo tohoto souboje považují registrační pokladny a majetkové přiznání, tak to pak už si hrajeme na malé děti, to pak už nejsme normální, vážní, rozumní lidé, protože myšlenka registračních pokladen a majetkových přiznání je s námi čtrnáct let od listopadu 1989, nepřetržitě někdo z naivistů a snílků říká, že to něco fatálního vyřeší, nepřetržitě lidé, kteří s tím mají zkušenosti v zemi naší i jiné, říkají, že to tak není. Takže já teda doufám, jestli náhodou něco bude chtít udělat tato vláda s šedou ekonomikou, mimochodem rozsah šedé ekonomiky u nás je spíše menší než v řadě západoevropských států podle statistik, které já mám k dispozici, tak to určitě ta cesta nevede přes registrační pokladny a tento typ majetkových přiznání.

To znamená, že si nedovedete představit, že byste takový zákon podepsal jako prezident republiky?

O tom nechme, já ten zákon nemám, nevidím, ten zákon jistě, aspoň nedovedu si ani ve snu představit, že by byl o registračních pokladnách. Registrační pokladna je technický detail, opravdu naprostý technický detail. Ten zákon, předpokládám, že by musel být o něčem úplně jiném, a to by tam byla jedna z řádek na padesáti stránkách.

Uvažujete o tom, že byste do druhé fáze reformy veřejných financí vstoupil a pokusil se jako prezident najít konsensus napříč politickými stranami, že byste například svolal nějaké jednání předsedů politických stran v souvislosti se stavem veřejných financí v zemi?

Tak zaprvé já musím říci, že zatím vztahy, které mám s vládou a s předsedou vlády, jsou vztahy velmi korektní a velmi klidné. To, jestli můžete spíš zabrat tady u vás nějaké silácké výroky předsedy klubu Unie svobody nebo ještě DEU, v tom názvu taky je snad DEU-Unie svobody, tak to já myslím, že nevedu takové spory s předsedou vlády. Pokud by role prezidenta v tomto mohla něco pozitivního sehrát, já bych byl velmi pro.

Poslední otázka k tomuto tématu, protože přejdeme k problematice zahraniční politiky, respektive Evropské unie. Má vši důvěru vláda poté, co rozhodla o pořízení čtrnácti nadzvukových letounů Jas Gripen?

Tak opravdu nebyl jsem žádným odběratelem, zdá se, balíku, balíku analýz a rozborů, které vedly k tomuto rozhodnutí. Znám to opravdu z vnějšku, znám to jako čtenář kterýchkoliv jiných novin. Já musím říci, že jako předseda vlády, když byla vždy vytvořena komise, která měla rozhodnout nebo vládě doporučit, poradit o nějaké takové zásadní věci, tak jako předseda vlády jsem si zoufale přál, aby to rozhodnutí té komise bylo jednoznačné, protože to ulehčilo život a pak vláda mohla docela jednoduše rozhodovat, takže ...

Dobře si vzpomínám na podobná rozhodnutí vlády, které jsem předsedal. Takže já jsem měl pocit, že jestli to rozhodnutí té poradní skupiny odborné bylo tak jednoznačné ve prospěch gripenů, tak já jako politik jsem si nedovedl představit, že by vláda rozhodla nějakým úplně opačným způsobem. To vím, že se dělá strašně těžko, protože to nařčení vlády potom, že totálně přehlédla rozhodnutí odborníků, to si ta vláda žádná nemůže dovolit. Já tomu docela rozumím, že se stalo to, co se stalo.

Myslíte ale, že to může ohrozit česko-americké vztahy, jak naznačoval dosluhující velvyslanec americký Craig Stapleton?

Tak pokud by česko-americké vztahy byly založeny na tom, že bychom museli dát zakázku jedné soukromé americké firmě a nedát ji nikomu jinému, tak to by česko-americké vztahy byly na velmi chuďoučkém a velmi slabém základě. A já doufám, že to tak nikdo, nikdo, ani nejzaujatější člověk nemůže interpretovat a takhle to taky nechápe.

Další téma: evropská integrace, evropská ústava. Představitelé zemí Evropské unie se zatím neshodli na textu takzvané evropské ústavy. Český premiér Vladimír Špidla litoval 14. prosince, že se v Bruselu nenašel kompromis pro definitivní podobu takzvané evropské ústavy. Celou věc označil za pouze etapovou prohru a k možnosti vzniku takzvané dvourychlostní Evropy po nepřijetí ústavy uvedl:

Vladimír ŠPIDLA, premiér (zvukový záznam): Naší politikou je intenzivní prací dosáhnout toho, aby se Evropa nezměnila na dvourychlostní Evropu, ale pokud k tomu tak dojde a bude to z logiky věci daný proces, tak je naší politikou být u toho, být tam, kde je rychlost větší.

Premiér Vladimír Špidla a jeho slova ze 14. prosince. Máte obavy z utvoření takzvané dvourychlostní Evropy po nepřijetí nebo nedohodě, stále ještě nedohodě, na textu evropské ústavy?

Tak zaprvé já myslím, že vícerychlostní Evropa už zde dávno, dávno je a kdo má zavřené oči a snad si myslí, že to tak není, tak neví vůbec, o čem mluví. V Evropě máme celou řadu dílčích aktivit, kterých se zúčastní jenom část unijního celku, eurem počínaje a schengenskou dohodou ... My nebudeme součástí schengenské zóny ještě delší dobu po našem vstupu do Evropské unie. Takže rychlostí v Evropě nad různými tématy je celá řada, takže takhle to fatálně předvídat nebo nějak se toho obávat nebo co, nechápu, proč, je to naprosto zbytečné. Já si myslím, že ta proměnlivější struktura místo rigidity, tuhosti, tvrdosti, naprosté jednolitosti, naprosté jednobarevnosti by nebyla vůbec špatná a ničemu by nevadila. To je první věc. Já myslím, že to tak stejně ..., zaprvé už to tak je a za druhé to tak více a více do budoucna bude. To je moje prognóza. Druhá věc, netuším, nechápu, proč předseda vlády teď v posledních dnech tolik hovoří o tom, že on chce být ten nejrychlejší. Já pro to pro Českou republiku nevidím vůbec žádný důvod. Teď jde o to, co je fráze, abych se zalíbil někomu v Bruselu, a co je skutečné chtění. Tak my přeci v každém případě nebudeme členem eurozóny drahnou dobu bez ohledu na to, jestli si to předseda vlády tento bude nebo nebude přát. Takže proto bych mluvil vážně a seriózně o těchto věcech a kam spěchat, není vůbec sebemenší důvod.

Poslanci Evropského parlamentu vyzvali ve čtvrtek pětadvacet členských a vstupujících zemí, aby dokončily a schválily novou evropskou ústavu do 1. května, zároveň si také přejí, aby se ještě před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v půli června, rozběhla v členských a vstupujících zemích debata o obsahu ústavy, aby se stala součástí volební kampaně. Jste přesvědčen, o tom, že je nutné přijmout evropskou ústavu do 1. května, tedy do termínu velkého rozšíření Evropské unie?

Tak já si myslím, že určitě ne, nic k tomu nespěchá. Jestli teď někdo vyzývá k debatě o tak naprosto zásadní věci, tak ta debata nemůže skončit za týden, aby něco Evropský parlament mohl v únoru, v březnu přijímat. To prostě vůbec není ani možné a z žádného hlediska to není žádoucí. Debata u nás byla nesmírně nedostatečná, nesmírně slabá, nesmírně okrajová. Podívejte, já jsem si s sebou ...

Proč jste například, promiňte, proč jste například jako prezident republiky ale nesvolal zase nějaké zásadní jednání i předsedů politických stran právě k problematice evropské ústavy?

I to by bylo možné a těch fór, kde se o tom dá mluvit, je více, ale dobře víte, že vláda o tom nemluví ráda, protože i ty ..., to, co se odehrává teď v parlamentu, je často nedůstojné. Já bych chtěl jednu věc říci, jestli mohu. Já jsem si vypsal jednu větičku z prvního článku návrhu té evropské ústavy. Já bych moc prosil, já nemohu nikoho donutit, aby si přečetl tři sta stránek evropské ústavy, to nejde a nikdo z nás to neumí a aspoň drtivá většina lidí to určitě nemá zájem udělat. Já bych napsal na papírek větu: Tato ústava zakládá, opakuji slovo "zakládá", Evropskou unii, jejíž členské státy svěřují působnost k dosažení společných cílů. Já si myslím, že kdybychom každému občanu České republiky dali tuto větu, nemusí číst tři sta stránek, tak on, tak by opravdu chtěl vědět, že ..., tak by mohl se rozhodnout, jestli souhlasí s tím, aby tato ústava zakládala nový státní útvar v Evropské unii, kde členské země svěří působnost k dosažení společných cílů, což je tak fatální změna našeho společenského uspořádání, že myslím, že by plně stačilo, kdyby si lidé všichni promysleli tuto jednu větu a řekli, jestli si to přejí, nebo nepřejí.

Novoroční projev jako pečlivý člověk píšu už delší dobu, každý den ho počárám, poopravím, takže nepochybně ještě pár změn v něm bude, ale víceméně už je napsán.

Konstatuje prezident republiky Václav Klaus, host Interview BBC. Děkuji a na shledanou.

Na shledanou. Měl byste říct, že ho budete i vy vysílat. Já myslím, že to je pravda.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

PRAHA 27. února (ČTK) - Bez zbytečného otálení by měl prezident Václav Klaus navrhnout Senátu další kandidáty na ústavní soudce, míní bývalý člen Ústavního soudu (ÚS) Vojtěch Cepl. Patnáctičlennému sboru chybějí nyní tři soudci, zřejmě koncem března odejdou další dva. K urychlenému předložení nových nominací vyzvali Klause minulý měsíc rovněž senátoři z komise pro ústavu. Právě horní komora je pověřena schvalováním ústavních soudců.

Argument, že prezident již řadu jmen navrhl, ale Senát s nimi nesouhlasil, podle Cepla neobstojí. "Prezident přísahal, že bude naplňovat ústavu. A toto je jeho ústavní povinnost. Za její neplnění však nemůže být nijak sankcionován," řekl ČTK Cepl.

S jeho názorem souhlasí také šéf Senátu Petr Pithart. Upozorňuje navíc na to, že neúplnost zabraňuje Ústavnímu soudu rozhodovat v plénu. "To znamená, že soud nemůže rozhodovat o tom nejdůležitějším - o ústavnosti zákonů," řekl Pithart ČTK. Jestliže ústavní činitel neplní své povinnosti, je podle některých teoretiků práva ohrožena demokracie, dodává Cepl.

Od zvolení do čela státu, jehož roční výročí připadá na sobotu, jmenoval Klaus zatím sedm členů ÚS.

"Až na jednu výjimku jsem se ztotožnil s většinovým názorem Senátu. Na hodnocení činnosti jednotlivých soudců je v některých případech příliš brzy. Každopádně je zřejmé, že osobnosti typu profesorů Čermáka nebo Klokočky již na Ústavním soudu nejsou," uvedl Pithart. Dodal, že mezi Klausem navrhovanými kandidáty postrádá zástupce obecných soudů.

Klaus vyslal k ÚS tři bývalé politiky - lidoveckého poslance Miloslava Výborného, někdejší senátorku ODS Dagmar Lastoveckou a bývalého vicepremiéra z řad ČSSD Pavla Rychetského, jenž se stal i předsedou soudu. Klaus, který jako šéf ODS patřil ke kritikům ÚS, ve funkcích potvrdil i Pavla Holländera a Vojena Güttlera, soudce jmenované bývalým prezidentem Václavem Havlem. Řady ústavních soudců rozšířil rovněž prorektor pražské policejní akademie Jan Musil a naposledy advokát Jiří Nykodým.

Horní komora naopak nepodpořila nominaci Kláry Veselé-Samkové, Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka a Aleše Pejchala, kterého Klaus navrhoval dokonce dvakrát.

Senátoři mají nyní posoudit nominaci vedoucího katedry pracovního práva a sociálního zabezpečení na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně Milana Galvase.

Koncem března skončí funkční období ústavního soudce Pavla Varvařovského a zhruba ve stejné době zřejmě odejde Jiří Malenovský, který 1. května usedne do křesla soudce Evropského soudního dvora v Lucemburku. Nebude-li brněnský Ústavní soud doplněn o nové soudce, nebude moci rozhodovat o složitějších případech, upozornil nedávno jeho šéf Pavel Rychetský.

Prezident Klaus si v prosinci minulého roku postěžoval v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC, že není jednoduché najít kvalitní kandidáty na ústavní soudce.

"Ukazuje se, že tady není 15 supergeniálních právníků vykvetlých na nejprestižnějších světových univerzitách, přesně teď se trefujících do lidské, myšlenkové, odborné vyzrálosti, kteří nedělají nic jiného, než že čekají na to, až jim někdo řekne přestěhuj se z Prahy či odněkud do Brna, opusť své dosavadní povolání," uvedl tehdy Klaus.

Prezident také BBC řekl, že by chtěl, aby jím najmenovaný Ústavní soud byl jiný, než ten, který dal dohromady jeho předchůdce Václav Havel. Neuvedl však, v čem by se měl Ústavní soud lišit.

Mladá fronta DNES, 27. 2. 2004 - Před nástupem do funkce i během prvních měsíců výkonu prezidentství se Václav Klaus vícekrát vyjádřil k udělování milostí. Například 18. 12. 2003 pro BBC uvedl:

"...(milost) je totálně výjimečná věc, která se vymyká standardům demokratického uspořádání. Je to přežitek z doby feudální, kdy král mohl někoho dát i zavraždit i omilostnit."

Prezident Gustav Husák uděloval průměrně 2000 milostí ročně, např. v roce 1987 to bylo 3207 milostí, v roce 1989 pak 198 milostí. Prezident Václav Havel udělil od roku 1990 do konce roku 2002 1948 milostí - např. v roce 1994 jich bylo 407, 63 v roce 1997.

V posledních čtyřech letech prezidentství Havla došlo na Hrad tři až čtyři tisíce žádostí ročně. Dnes kancelář prezidenta uvádí devět set došlých žádostí. Prezident Václav Klaus udělil za prvních dvanáct měsíců svého mandátu sedm milostí. Je to změna k horšímu.

Není možné odlišit, nakolik Klaus rozhoduje s ohledem na veřejnou nepopulárnost milostí, nakolik se chce v této věci odlišit od svého předchůdce a nakolik tento postoj pramení z jeho osobního názoru. Samozřejmě neexistuje správný počet udělených milostí, existuje však podle mého názoru správný přístup k udělování milostí.

Milosti nejsou přežitkem z feudalismu, nezpochybňují spravedlnost nalézanou soudy, neznehodnocují činnost justice a policie. Jsou projevem zdravého rozumu opírajícího se o dlouhou tradici. Právo je někdy nepřiměřeně tvrdé, ve vzácných případech se rozchází s elementárním chápáním spravedlnosti.

Udělování milostí je výsostným právem prezidenta a mělo by s ním být nakládáno kompetentně, což se zatím neděje. Václav Klaus dává často na odiv, že je homo economicus. Zkusím to tedy říci v jeho terminologii - jen zřídka je minimum synonymem pro optimum.

Mladá fronta DNES, 19. 12. 2003, strana 2 - Prezident Václav Klaus připravuje další milosti. Řekl to ve včerejším rozhovoru pro rozhlasovou stranici BBC. Do konce roku však už žádné další neudělí. Klaus rozdal minulý týden pět milostí lidem, kteří mají zdravotní problémy.

"Je to první sada, to je přesné slovo," řekl Klaus a zároveň si postěžoval, jak těžké je rozhodovat o jednotlivých případech. "Je to věc strašně nevděčná. Pořád sním, že se najde jeden ukázkový příklad, kdy bych neváhal ani vteřinu, ale žádný není," uvedl, ale přitom o již udělených milostech řekl: "Ty případy se mi zdály, že bych za ně dal i ruku do ohně."

Očekává, že při dalších milostech se mohou objevit větší pochybnosti než v dosud zveřejněných případech. Zatím Klause požádalo o omilostnění devět set lidí. Dvě stovky žádostí dosud řádně neprostudoval, v dalších 350 už řekl definitivní "ne". Podle svých slov stále trvá na tom, že milostí bude "jako šafránu". "Nemyslím, že se jimi má plýtvat. Je to totálně výjimečná věc," zopakoval včera.

Při rozhovoru Klaus zhodnotil i své dosavadní působení na Pražském hradě. "Od března, kdy byla inaugurace, jsem byl dvacetkrát v zahraničí. A byly to jen zahraniční návštěvy, na dovolené jsem vůbec nebyl," pochlubil se.

Vypočítal zároveň, že prosadil už sedm nových ústavních soudců (lidoveckého poslance Miloslava Výborného, senátorku Dagmar Lastoveckou a vicepremiéra z řad ČSSD Pavla Rychetského, prorektora pražské policejní akademie Jana Musila, bývalého advokáta Jiřího Nykodýma a ve funkcích potvrdil i soudce Pavla Holländera a Vojena Güttlera), pět kandidátů se mu Senátem nepodařilo protlačit.

I při této příležitosti připomněl, jak těžké je najít vhodné kandidáty: "Ukazuje se, že tady není patnáct supergeniálních právníků vykvetlých na nejprestižnějších světových univerzitách, přesně teď se trefujících do lidské, myšlenkové, odborné vyzrálosti, kteří nedělají nic jiného, než že čekají na to, až jim někdo řekne: Přestěhuj se z Prahy či odněkud do Brna, opusť své dosavadní povolání."

Kromě toho Klaus podepsal osmdesát zákonů, postavil se jen proti čtyřem normám, které mu přišly z parlamentu. Řekl, že tím chtěl mimo jiné dokumentovat, že není aktivistickým prezidentem a nebojuje s vládou, byť s ní v některých krocích nesouhlasí.

Právo, 19. 12. 2003, strana 2 - Prezident Václav Klaus včera uvedl, že vláda vzhledem k jednoznačnému doporučení odborné komise nemohla rozhodnout jinak než pro gripeny. "Jestli rozhodnutí odborné skupiny bylo tak jednoznačné ve prospěch gripenů, tak já jako politik si nedovedu představit, že by vláda rozhodla nějakým úplně opačným způsobem," uvedl v BBC.

Jako předseda vlády si prý zoufale přál, aby doporučení různých komisí bylo jednoznačné. "Ulehčilo to život a vláda mohla docela jednoduše rozhodovat," dodal. Klaus nevěří, že by nákup gripenů znehodnotil vztahy s USA. "Pokud by byly založeny na tom, že bychom museli dát zakázku jedné soukromé americké firmě a nedat jí někomu jinému, tak to by česko-americké vztahy byly na velmi chuďoučkém a velmi slabém základě," podotkl Klaus.

V Klausově domovské ODS však panuje rozčarování. "Kdo sledoval názory a chování této vlády, musel si být jistý, že po celé dlouhé měsíce směřuje vláda k rozhodnutí nakoupit gripeny, takže nejsem překvapen," prohlásil stínový ministr obrany ODS Petr Nečas. Podle něho hrozí, že ČR bude spolu s Maďarskem, které také zvolilo gripeny, v silné technologické izolaci v oblasti nadzvukového letectva. "Je již dnes jisté, že nikdo ze starších členů původní šestnáctky NATO si gripen nekoupí," soudí.

Ačkoli komunistům se nelíbil způsob výběru, výsledek považují za správný. Právu to řekl místopředseda KSČM Jiří Dolejš. "Protože výběr letadel má dlouhodobé strategické souvislosti, považujeme za správné, že zvolila zbraňové systémy evropské provenience," dodal.

PRAHA 18. prosince (ČTK) - Prezident Václav Klaus by chtěl, aby jím najmenovaný Ústavní soud byl jiný, než ten, který dal dohromady jeho předchůdce Václav Havel. Klaus to dnes uvedl v rozhovoru pro rozhlasovou stanici BBC. V čem by se měl Ústavní soud lišit, ale neřekl.

Prezident Klaus zatím jmenoval sedm ústavních soudců. K brněnskému Ústavnímu soudu vyslal tři někdejší politiky - lidoveckého poslance Miloslava Výborného, senátorku ODS Dagmar Lastoveckou a vicepremiéra z řad ČSSD Pavla Rychetského, který se stal i předsedou soudu.

Klaus dále jmenoval ústavními soudci někdejšího prorektora pražské policejní akademie Jana Musila, bývalého advokáta Jiřího Nykodýma a ve funkcích potvrdil i dva soudce jmenované Havlem - Pavla Holländera a Vojena Güttlera.

V Senátu, který musí kandidáty na ústavní soudce před jmenováním schválit, Klaus pětkrát se svými návrhy neuspěl. Horní komora zamítla nominaci Kláry Veselé-Samkové, Vladimíra Balaše, Václava Pavlíčka a Aleše Pejchala, kterého navrhoval dvakrát.

Klaus ještě jako předseda ODS kritizoval Ústavní soud, který několikrát vyhověl jeho předchůdci. Klaus označil Ústavní soud za prohradní a obvinil ústavní soudce, že neprávem suplují práci parlamentu.

V patnáctičlenném Ústavním soudu zatím zůstávají tři volná místa. Prezident v dnešním rozhovoru pro BBC uvedl, že má další jména, žádné z nich ale zatím neuvedl. Připustil, že hledání ústavních soudců je velmi těžké.