"Snažil jsem se plnit to, co jsem si ve svých předvolebních vystoupeních i inauguračním projevu předsevzal. Snažil jsem se soustředit na problémy naší země a na vyváženou roli prezidenta ve vztahu k dalším ústavním institucím," říká o svém dosavadním působení.

Co si myslíte o dosavadním působení Václava Klause ve funkci prezidenta Vy?

Tato debata byla ukončena, názory zveřejněné na této stránce odrážejí mínění čtenářů, který na otázku odpověděli.

Hlavní Klausovou kvalitou je jeho "frustrační tolerance" - ani přes dlouhodobé osobní útoky se nenechal znechutit

Václav Klaus se stal něčím, co naše české dějiny nepoznaly někdy od dob Palackého a Riegera. Stal se totiž vůdcem - myslím tím ve významu slova leader, jak je to chápáno v anglosaské politické tradici. Takovým nebyl ani Masaryk, jak si mnozí díky své fatální neznalosti prvorepublikové reality myslí. Jeden z mých přátel výstižně konstatoval, že hlavní kvalitou profesora Klause je jeho "frustrační tolerance" - tj. ta jeho vlastnost, že se ani přes dlouhodobé osobní útoky nenechal znechutit. Dokáže říkat věci přímo a to i v těch případech, kdy je to velmi nesnadné a nepříjemné. Tím, vedle svého vzdělání, vystupování a názorové konzistence, dokáže na svou stranu získat i ty, kdo si o něm mnoho let nemysleli mnoho dobrého. Jistě není bez chyb, tak jako každý z nás. Jsem hrdý na to, že je naším prezidentem.
David Prokop, Budapešť

Plně souhlasím a podporuji názor paní Heleny. K dalším dvěma příspěvkům připomínám, že žijeme ve středu Evropy s první univerzitou severně od Alp, a proto potřebujeme vzdělaného představitele státu; pokračovatele masarykovského odkazu! K námitkám ohledně ombudsmana: bude-li naše Ústava plně dodržována, ombudsmana nepotřebujeme. K námitce protiněmeckého šovinismu: nesmysl; ještě jako premiér Klaus jednal velmi přátelsky s demokratickými představiteli.
Lubor Svoboda, Praha

Prezident Václav Klaus je vzdělaný charismatický člověk, demokrat. Proto, že někteří lidé si velmi uvědomují, že nikdy nedosáhnou těchto kvalit, uchylují se ke kritikám a rádoby hodnocením aktivit Václava Klause, aby dokázali opak. Dráždí je i to, jak mohl vystudovat, aktivně sportovat, mít rodinu, vychovávat syny, pracovat a přednášet bez toho, aby byl členem KSČ. Těžko někteří chápou "změnu chování" a kritizují údajný populismus - je to jen "plácnutí" do hladiny vody. Jako politik hájil prof. Klaus zájmy strany, do které patřil. Nyní jako prezident si může "dovolit" to, co jako člen strany nemohl. Může být státníkem, může být člověkem, může být sám sebou. A je těžké, opět pro některé pochopit nepochopitelné, že obliba Václava Klause stoupá. A to je dobře. Až generace po nás docení muže, kterého my v dnešní době docenit nedovedeme.
Helena

Pan Klaus není osobností, která zaručuje multikulturní pohled na naši zem, například přes problémy menšin. Schází mně třeba zmínka za jeho působení ve funkci prezidenta o lepším postavení třeba transsexuálů v naší zemi. Mluvil snad někdo z politiků či vlády o problémech těchto lidí? Ani prezident o ně "nezavadí" a proto nemůže být tak lidský, jak sám sebe prezentuje.
Pavel Bednář, Ostrava

Těším se na prvního prezidenta romské národnosti, či první ženu - potomka arabských přistěhovalců

Každý nový vrcholný reprezentant země, kde mám tu možnost žít, je také přírůstkem do sbírky známek. Ta moje není příliš velká - začíná dobrotivým císařpánem z milosti Boží, pokračuje národním tatíčkem osvoboditelem, najde se tam i nějaký ten úředník, řezník či příslušník (na rytině se snažící mít co nejlidštější rysy), přes vizionáře jsme se dostali k více občanskému prezidentovi, reprezentujícímu názory mých sousedů (a myslím, že nejen jejich). Je příjemné žít v zemi, která to snese. Také připomenutí mnoha názorů - jako reality všedního dne - je pro mne velmi užitečné. Doufám, že tato filatelistická série bude mít mnoho nových známek a zachová si svůj trend. Těším se na prvního prezidenta romské národnosti, či první ženu - potomka arabských přistěhovalců. Žít v takové zemi by se mi líbilo ještě více - mám rád velkorysé prostředí a "Slovan všude bratry má". Myslím, že žijeme ve velmi vzrušující době s množstvím příležitostí.
Ivo, Veselí nad Moravou

Komunisté jsou největší hrozbou demokracii, špičky ODS v čele s Klausem se ji však začínají blížit

Václav Klaus jako prezident je obrovskou prohrou české demokracie. V nedávném washingtonském projevu označil lidská práva za ideologii, napadá instituce ústavních soudu, ombudsmana, nezávislost médií apod. Klaus přísahal na Ústavu, založenou na principu lidských, tj. univerzálních práv a svobod. Je prezidentem sobeckým a narcistně útočí proti Evropské unii v době, kdy ČR prokazatelně zaostává v řadě oblastí a veze se přitom na populistické vlně nacionálního protiněmeckého šovinismu. Klaus bagatelizuje činnost disidentů a aktivních odpůrců komunistického režimu.Bagatelizuje rovněž prokazatelná selhání transformace 90. let, včetně forem nelegálních, mafiánských způsobu podnikání, nikdy (tj. ani po roce 1997) se nepřestal přátelit s lidmi jako pánové Kožený, Soudek, Junek, Kovarčík, ale také Mečiar, Miloševič (v době masakru kosovských Albánců např. podepisoval knihu na jugoslávském velvyslanectví). Komunisté jsou největší hrozbou demokracii, špičky ODS v čele s Klausem se ji však začínají blížit.
Vojtěch, Praha

Překvapuje mě, jak málo odpovědí vychází z vlastního hodnocení Václava Klause. Překvapuje mě, kolika lidem postačuje pro utvoření "svého" názoru "mediální prefabrikát" vytvořený jeho politickými odpůrci. Václav Klaus prý není takovou morální autoritou jako Václav Havel. Kdo je ale morálnější? Ten, kdo morálku káže, ale sám se podle ní nechová, nebo ten, kdo o ní příliš nemluví, ale ve svém životě ji dodržuje?

Masivní mediální kampaní byl vytvořen virtuální obraz Václava Klause jako člověka, který údajně "nezná špinavé peníze", přestože on nikdy nic takového neřekl. Pouze prohlásil obecně známou pravdu, že na bankovkách se nepozná, zda jsou "špinavé" nebo "čisté". Současně ale vždy říkal, že "praní špinavých peněz" je trestným činem, a to je věcí policie a soudů. Někteří politici a jím naklonění novináři si z jeho výroků vzali jenom tu část, která se jim hodila do politické kampaně.

Vzpomínám si, že Vladimír Mlynář napsal kdysi v Týdeníku Respekt, že když Václav Havel prodal svůl podíl paláce Lucerna firmě Chemapol, dal veřejnosti jasný signál, že mu "špinavé peníze nesmrdí". Právo k tomu dodalo, že "špatná pověst Chemapolu se nevyčerpává pouze tím, že firmu vedou bývalí komunističtí špioni, ale že Chemapol Group se u nás stal symbolem neprůhledného všežravého byznysu". Nevzpomínám si, že by něco podobného udělal ve svém osobním životě "nemorální" Václav Klaus.
Milan Krejčiřík, Praha

Václav Klaus je výborným prezidentem a jsem rád, že se jím stal. Z těch, kteří kandidovali, je nejlepší.
Jiří Krejčí, Dobruška

Pan Klaus není vlídným prezidentem.
Pavlína Drtinová, Praha

Václav Klaus je nejvyšším úředníkem v zemi, jehož ambice ho těžko přivedou do kriminálu pro politické vězně. Alespoň v národu a v řadách členů KSČM nevyvolá posměch svými morálními apely.
Jakub

Pozoruhodná je Klausova tendence nesnažit se vítězit v rámci daných pravidel, ale měnit pravidla tak, aby se v nich snáze vítězilo

O Václava Klause se zajímám už jen proto, že je zrovna hlavou státu. Jako člověk je mi celkem lhostejný, k čemuž jsem dospěl od původního stavu, kdy jsem s ním nesouhlasil úplně ve všem, ale vážil jsem si ho. K tomuto postoji-nepostoji jsem dospěl téměř výhradně sledováním jeho výroků a činů, k tomu jsem nepotřeboval komentáře novinářů. Co třeba dávno již zapomenutá komise pro potírání byrokracie, po které pár dní po volbách už neštěkl ani pes? Nebo prohlášení, že v roce 2000 budou průměrné platy kolem 20 000 korun? A co ty dryáčnické mobilizace a obří billboardy na Letné? A halasné předvolební tlučení do stolu ohledně národních zájmů a vietnamských stánkařů?

Demagogie prosté nejsou ani jeho prohlášení o potřebě slabého státu a sebevědomých občanů. Vždy jsem měl dojem, že v jeho praxi spatřuji pravý opak. Jakýkoliv krok k decentralizaci budil u ODS podezření a když sebevědomí občané přišli s něčím, co se Klausovi nelíbilo, odbyl je pravidelně zhruba takto: "Založte si vlastní stranu, pak se budeme bavit." Pozoruhodná je také Klausova tendence nesnažit se vítězit v rámci daných pravidel, ale měnit pravidla tak, aby se v nich snáze vítězilo. Sem by patřily snahy o změnu volebního zákona, stejně jako náhlá změna názorů v ODS na přímou volbu prezidenta.

K tomu, aby byl Klaus schopným demagogem, má také dostatečně široký rejstřík jazykových prostředků, které nasazuje podle toho, komu je jeho projev určen

K tomu, aby byl Václav Klaus schopným demagogem, má také dostatečně široký rejstřík jazykových prostředků. Nasazuje je podle toho, komu je jeho článek či projev určen. Dokáže psát seriózně a věcně argumentovat, ale stejně přirozeně přejde až do "kojzarovského" stylu, připomínajícího slavné protichartovní články z Rudého práva, když chce sestřelit nějakou nesympatickou iniciativu. A jeho schopnosti nezůstávají jen u jazyka. Velmi dobře dokáže odvádět pozornost od nepříjemných věcí jinam, často přímo na toho, kdo na ony nepříjemnosti poukázal. V paměti veřejnosti tak proradnost "sarajevských atentátníků" přebíjí původní jádro aféry - daňové podvody a podezřelé financování ODS.

Sklon k populismu je také pěkně vidět na tom, jak se občas stylizuje do pozice "my normální lidé". Poukazuje pak na elitářské sklony a neukojené ambice různých nesympatických intelektuálů a umělců. Působí to trochu komicky, když se tak proti intelektuálům vymezuje právě on, intelektuál par excelence, nadto nepochybný příslušník elity. Nicméně to funguje, stejně jako v podobném případě Vladimíra Železného. Oběma je jim celkem jedno, že na ně mají intelektuálové spadeno, protože dobře vědí, že daleko více volebních hlasů (a vlivu vůbec) lze získat od čtenářů bulvárního tisku a diváků Novy. Snažím se vzpomenout si na něco, co mne v poslední době v slovech a činech pana prezidenta potěšilo, ale nějak se mi nic nevybavuje. Snad něco v postoji po zvolení. Jenže už vůbec nevím, co je skutečně jeho název a co jen maska.
Tomáš Bernhardt, Plzeň

Klausova mentální Jáma Pamětnice funguje bezchybně jako vždy

Václav Klaus je konečně na místě, kde mu do toho nikdo nemůže mluvit, čímž jeho ego, i když se to zdá nemožné, opět trochu narostlo. V zahraničních otázkách si, zdá se, poněkud plete roli prezidenta se soukromníkem ('evropskou ústavu nepotřebuji'), na domácí scéně nic nového pod sluncem, jeho mentální Jáma Pamětnice funguje bezchybně jako vždy. Těším se, až bude konečně přednášet na svých zamilovaných amerických univerzitách.
Robert Müller, Praha

Ideální prezident do této složité doby. Vzdělaný, charizmatický, se silným demokratickým cítěním, výborný řečník, prostě osobnost.
Luděk

Pan Klaus ve svém článku tvrdí, že masy obyčejných občanů svou nevýkonností a pasivním žitím vytvořily podmínky pro 17. listopad. Domnívám se, že tímto svým absurdním tvrzením pouze začíná strategicky připravovat půdu pro to, aby v čele ODS mohl jednou stanout právě jeden z té tehdejší obyčejné masy, předlistopadový člen KSČ a Klausův favorit pan Tlustý.
Martin Kaprálek

Od roku 1990, kdy jsem si v tehdejších Lidovkách poprvé čítal Klausovy statě (vycházely až dvakrát týdně), jsem si kladl otázku, jak je možné, že na politickém nebi stoupá a udrží se člověk, který co chvíli popírá svá slova předchozí a každým slovem, každou větou se prolhává denní realitou. Uspokojivou odpověď jsem nenašel dodnes.
Zdeněk Meisner

Klaus nepředstavuje prezidenta jako morální autoritu a reprezentanta toho správného, co v národu je

Václav Klaus je prezidentem zcela jiného typu, než byl např. Havel. Klaus je velmi schopný politik, bez jakýchkoliv ohledů a skurpulí. Klaus nepředstavuje prezidenta jako jistou morální autoritu a reprezentanta toho správného, co v národu je. Klaus je člověk, který se v zuřivém politickém boji pomocí naprosto všech nástrojů, včetně intrik a kupčení dokázal prosadit proti svým soupeřům. Není to prezident jako Masaryk nebo Havel, neboť tito lidé byli považováni za morální autority s úctou velké části národa a o své zvolení nijak výrazně nebojovali. Klaus je prezidentem spíše amerického typu, tzn. vyhraje ten nejschopnější (mnohdy všeho), kdo dokáže převálcovat ostatní a urvat pro sebe co se dá. Je velmi schopný, ale nelze ho považovat za morální autoritu a asi ani za slušného člověka.
Aleš Popelka, Otrokovice

Václav Klaus je sice figura reprezentativní, ale politik účelově populistický. Zcela mu chybí esprit a jistá míra nepředvídatelnosti. Je prostě suchar. Srovnání s Benešem je trefné po mnoha stránkách: liší se od Havla tak jako Beneš od Masaryka. Na rozdíl od Beneše však snad naštěstí na jeho politickém hřišti nejsou figury, kterými by bylo možno sehrát Mnichov nebo rok čtyřicátý osmý.
Jaroslav Dokoupil

Nevnímám v jeho postojích podbízivý populismus, ale snahu otevřeně a upřímně hovořit o palčivých problémech naší společnosti

V osobě prezidenta Klause máme silnou osobnost s přesvědčivým intelektuálním a morálním mandátem vykonávat prezidentskou funkci. Jako občan této země nevnímám v jeho postojích podbízivý populismus, ale snahu otevřeně a upřímě hovořit o palčivých problémech naší společnosti. Protože jeho názory považuji za společensky velmi prospěšné stran toho, že přinášejí do problému racionální, uvážlivý a statečný názor, mělo by ho být více slyšet. Otázkou ovšem je, jak dalece nezávislou, svobodnou a profesionální je česká mediální scéna, aby mu poskytla dostatek prostoru. Jsem rád, že máme konečně prezidenta, který dokáže čestně a statečně hájit zájmy naší země a má proto dostatek zdravého sebevědomí.
Jaroslav Vančura, Jablonec nad Nisou

Není to tak špatné. Zdá se, že bude naším pátým nejlepším prezidentem - hned za TGM, Václavem Havlem, Emilem Háchou a Edvardem Benešem, těsně před Ludvíkem Svobodou.
Josef Koutný, Praha

Při hodnocení Klause se nelze vyhnout srovnání s Edvardem Benešem, bohužel zejména v jejich záporných vlastnostech, slabých morálních vlastnostech a neschopnosti oprostit se své ješitnosti a sebedůležitosti. To je ovšem selhání politika jako člověka a ve funkci prezidenta, tedy reprezentativního subjektu tohoto státu, to působí značně trapně a demotivačně pro občany.
Petr Zvěřina

Po zvolení prezidentem působí zahraničně-politické postoje Václava Klause velice protichůdným dojmem. Jeho zahraniční koncepce v některých případech vybočuje ze základní koncepce, kterou po listopadu nasměrovali první autority - Václav Havel, Jiří Dienstbier, Josef Zieleniec, Cyril Svoboda a další. Prvním případem narušení takového směru bylo poškození výborného vztahu s USA, jiným příkladem byla návštěva velvyslanectví Čínské lidové republiky v Praze, také postoj k Moskvě je u nového prezidenta diametrálně odlišný od jeho předchůdce. Zatímco k zemím reprezentujícím největší současné komunistické a postkomunistické mocnosti zaujímá Václav Klaus nečekaně vstřícný postoj, vztahy s tradičními spojenci jako je NATO a EU, zatěžuje svými kontroverzními postoji.
Libor Daněk

Prezident se chová příliš populisticky. Vystupuje tak, aby si proti sobě nepopudil veřejnost. Dalším jeho rysem je nacionalismus - asi mu nevadí pošlapávání lidských práv na Kubě a dříve v Iráku nebo v bývalé Jugoslávii. Nejvíce se ovšem shodil způsobem, jakým se na post dostal (vyjednávání s komunisty a jejich následné pozvání do Lán). Na laťku předešlého prezidenta prostě nemůže dosáhnout - na to je příliš pyšný a mocichtivý.
Martin Leščinský

Pokud jde o politiku vnitřní, soudím, že se chová značně populisticky

Oceňuji prezidentovu politiku směrem do zahraničí. Myslím si, že například vůči vládě a její zahraniční politice se chová vcelku korektně, přestože s ní zcela nesouhlasí. Také jeho reprezentace naší země v zahraničí je uspokojivá. Pokud však jde o politiku vnitřní, soudím, že se chová značně populisticky, angažuje se v diskusi o tématech, která mu nepřísluší (různých ekonomických detailech), a kupříkladu jeho kritika úřadu ombudsmana a především prezidentův článek o 17. listopadu představují dle mého tu nejhorší formu populismu a nejnižšího druhu podbízení, které urazilo mnoho lidí z mého okolí. Myslím, že prezident v tomto podceňuje morálku a schopnost sebereflexe českých občanů. Nejsme slepí vůči vlastní minulosti!
Karel Moulík, Praha