Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor

Podle Adolfa Borna nebyl význam Jiřího Trnky v oblasti animovaného filmu ještě zcela doceněn.

Adolf Born ve studiu BBC

Šedesát let po prvním vydání v češtině a půlroku po smrti autora románu Zdeňka Jirotky se k anglicky mluvícím čtenářům dostává Saturnin. Děje se tak v překladu Marka Cornera, který oproti českému originálu pozměnil v anglickém překladu některá jména klíčových postav.

Mark CORNER (zvukový záznam): Potíž byla v tom, že kdybych zachoval česká jména, nezachovala by se jejich česká výslovnost. Když anglický čtenář uvidí písmena Vlach, přečte to jako vlač a tím okamžitě přijdete o důstojnost jména Vlach. Podobně, když uvidí písmena Milouš navíc s těžko pochopitelným háčkem nad S, vyjde z toho něco jako milaus, což se sice rýmuje se slovem maus, tedy myš, ale rozhodně to nebude Milouš. Dokonce i Saturninovo jméno, které jsem nějak neměnil, bude anglický čtenář nejspíš vyslovovat jinak než český. Satenin, Shaténin nebo dokonce Satennein. Mohl jsem to sice vyřešit tím, že bych do knihy dal poznámky pod čarou a vysvětlivky, ale pak by to zase vypadalo jako učebnice. S překlady je to tak ale vždycky. Když chcete být originálu co nejvěrnější, nemůžete být naprosto doslovní.

Říká překladatel Jirotkova Saturnina Mark Corner. Anglickou verzi doplňují ilustrace Adolfa Borna. Nejen o Saturninovi v ilustracích bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je dnes akademický malíř, grafik a ilustrátor Adolf Born. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Když jste předčasem odpovídal v rozhovoru pro týdeník Rozhlas na otázku, co ze své tvorby stavíte na první místo, odpověděl jste doslova: "Ilustraci a volnou tvorbu, která osciluje mezi grafikou, pastelem, akvarelem a tak dále, k tomu patří výlety do scénografie k plakátu a samozřejmě animovaného filmu, který mě dost pohltil," konec citátu. Čím především animovaný film tak láká výtvarníky, ostatně, že i Adolf Born se nechal pohltit?

Tak jednou to skutečně vysvětlil vlastně jeden z mála teoretiků animovanýho filmu Jan Poš, který říkal, že vlastně každý touží, aby jeho figurky nebo prostě jeho postavičky, postavy se začaly pohybovat, a to vlastně je nabízí animovaný film, ať už je to z oblasti tedy klasickýho kreslenýho filmu nebo loutkovýho filmu, anebo ještě to, čemu se říkalo papírkáč, což byly rozpohybované vlastně obrázky na papíře, ale ne rozpohybované tak, jak si lidi představují, poněvadž oni měly takový malinký kloubky ze stočených drátků, takže animátor s nimi prostě pod kamerou pohyboval tak, jakoby pohyboval, řekněme, právě s loutkou.

Je to pouze pohyb nebo i množství ilustrací, které pravděpodobně asi člověk, když dělá animovaný film, musí nakreslit, protože to množství je asi daleko větší než při ilustraci nějaké jedné knihy?

Nej, jako prostě takový nejsložitější, nejzašmodrchanější je vlastně příprava scénáře, protože to obvykle, jako ten výtvarník spolupracuje s režisérem a kreslí vlastně, jak si představuje jednotlivé scény. A ten scénář, který zabere dost času, takže by z toho vyšla vlastně třeba knížka. Ten vlastně slouží jenom pro informaci animátorů, takže ty si prohlížejí ten scénář a ty malé obrázky už je svým způsobem, už jim stačí k tomu, aby tu scénu dokázali rozpohybovat. No, ale pak člověk dělá, jako prostě větší ty postavy, aby zase z profilu, zepředu, a to a při různých grimasách nebo tak, ale když se člověk jaksi prostě sehraje s tím týmem, tak ten tým někdy dokáže ještě hezčí věci, než by člověk dokázal sám, jako. Třeba v oblasti toho loutkovýho filmu je bezvadný, jak si přehrávají jednotliví animátoři před zrcadlem ten pohyb, který chtějí jako dosáhnout. A je to velmi nejednoduchý v tom slova smyslu, protože čím jako ten pohyb je složitější a pomalejší, tím je jakoby plynulejší potom na plátně. Když to chce udělat rychlejc, tak to cuká.

V tom citovaném rozhovoru pro týdeník Rozhlas jste také na adresu animovaného filmu řekl, opět cituji doslova: "Málokdo u animovaného filmu zůstane natrvalo, přeci jen je to týmová práce. A když jste v sehraném týmu, za chvíli toužíte po svobodě volné tvorby," konec citátu. Co když ale člověk po dostatku svobody volné tvorby, pokud použiji vaše slova, se chce vrátit k animovanému filmu a animovaná tvorba se netočí?

No, to jste samozřejmě blízko tomu zapeklitému místu, protože animovaný film měl dříve spoustu stálých spolupracovníků a ještě spoustu spolupracovníků jakoby zvenčí. A tenhle ten tým a celá ta realizace samozřejmě potřebuje pevné finanční jaksi zázemí nebo bázi finanční. A jako všechno u nás je to vždycky prostě složitý, když se jedná o finance, tak i ten animovaný film, který..., a je to škoda, poněvadž já nepovažuju, ačkoliv sám sebe nepovažuju za přehnanýho vlastence, tentokrát z toho, v tý oblasti animovaných filmů, tam jsem jakoby vlastencem, protože ten náš film, díky vlastně takovýmu tomu antré, který udělal Jiří Trnka, se stal skutečně nejlepším v Evropě. A jezdili jsem Francouzi, Poláci, všichni. Bohužel je to už hudba minulosti.

Vám se tedy teď, jako tvůrci, který dostal dostatečně velký prostor zase ke své svobodě, odběhl si od týmové práce, protože nemýlím-li se, tak je to, kolik, patnáct let, co jste dělal poslední animace?

To je, myslím si, že to nebude tak dlouhá doba, ale prostě už je to...

Desetiletí je to určitě.

Hezkých pár let, prostě, ale ono to tkví taky v tom, že my jsme připravovali třeba s Milošem Macourkem, který se na mě prostě s úsměvem ironickým dívá z oblaků, tak jsme připravovali zase jeden takový dlouhý seriál o Machovi a Šebestový, a to byla práce na tom, vlastně ta přípravná práce, zdůrazňuju, byla přerušena vlastně v polovině, takže jsme jaksi odevzdali sedm scénářů a prostě přípravných kreseb, ale teď jsem slyšel, že by to chtěla i tento, jako vlastně by rudiment, protože obvykle televize chce právě, já nevím, jedenáct, čtrnáct nebo takových dílů, aby to prostě zabralo větší vysílací čas, ale chce použít i tohle to, pravděpodobně jakousi takovou vzpomínku už na tu, vlastně taky rozpracovanou část a snad i na Miloše Macourka právě. A to je jediný, poněvadž já bych nedělal už jako, zejména tedy v oblasti filmů pro děti, s někým jiným, než jsem dělal s Milošem Macourkem, to už je tak jako uzavřená záležitost.

Když hovoříte o spolupráci s Milošem Macourkem a o sérii večerníčků Mach a Šebestová. Vy jste autorem zhruba šedesátky animovaných snímků různé stopáže, zmiňovaný Mach a Šebestová, snímky Ze života ptáků, Hugo Bob a tak dále. Se Stanislavem Látem jste vytvořil ale celovečerní animovaný film Dobrodružství Robinsona Crusoa. Jsou to podle vás skutečně hlavní jenom peníze, které způsobily, že země Jiřího Trnky prožívá krizi animovaného filmu, jenom peníze?

Tak, já si myslím, že trochu jakási taková krize vznikla vlastně tím, že jaksi mladá agresivní generace, taková by chtěla dělat prostě filmy takový, jako, který jsou, řekněme lehce morbidní, protože je to jakási vlna taková.

Které filmy máte namysli a koho z té generace?

Mám namysli prostě vlastně takový zkoušky těchto filmů. V podstatě jeden z takových nejtalentovanějších tvůrců animovanýho filmu Koutský a Bárta. Bárta, který dělal toho Krysaře právě. A ta, vlastně jsou už teď pánové jako, řekněme, střední generace nebo lépe řečeno, skoro už starší střední generace. A ty mladý jsem viděl jenom takoví jako skici, a tak..., a je to takový, prostě ošklivé figury se ošklivě chovají. Což vůbec neodsuzuju, protože každá doba má jakousi takovou vlnu. My jsme vlastně pokračovali taky už svým způsobem na té vlně, vlastně Jiřího Trnky, protože já vím, že jeden z prvních animovaných, ale loutkových kupodivu filmů, jsem si vymyslel taky, že nebudou loutky oblíkaný, ale budou jakoby z umělých hmot, pevný tvary takový. Takže to byly takový jako trošku, malinko takový jako něco z jiných světů, ale nebylo to z jinýho světa.

26. července roku 2002 jste v rozhovoru pro Lidové noviny právě hovořil o Jiřím Trnkovi a prohlásil jste: "Animovaný film kdysi vydupal ze země Jiří Trnka, jehož význam v tomto oboru nebyl ještě zcela doceněn. A Trnka udělal něco geniálního. Vytvořil evropskou školu, která se vyznačovala jakousi něhou a inteligentním projevem," konec citátu. Napadá mě několik otázek v souvislosti s těmito citovanými slovy. Otázka první, v čem především, podle vás, význam Jiřího Trnky v oblasti animovaného filmu nebyl ještě zcela doceněn?

Je to vlastně v jeho takový mohutný produkci, takovej mohutnej záběr, protože on se participoval na kresleným filmu a loutkovým filmu. V tom loutkovým filmu dosáhl jako všesvětových úspěchů. A on objevil i ty jeho náměty, že jo, třeba jako prostě z český historie a prostě z těch legend všech, prostě vycházel a pak jako přešel zase do doby současný, moderní, jako dělající si inteligentní legraci z tý chmurný minulý doby. Byl to člověk jako širokýho záběru. Já si myslím, že prostě málokdo by dokázal přitáhnout i jakoby adepty na kreslený film z jiných zemí, tak jako Trnka, poněvadž to přijeli i lidi z Francie, který chtěli realizovat, taky řekněme trošku mírně tehdy šokujícího autora Rolanda Topora. Takže se u něj začal dělat právě film, něco o jiný planetě se to jmenovalo, to už si nepamatuju, ale prostě participovali se vlastně jakoby na škole a radách Jiřího Trnky.

Hovoříte-li o úpadku animovaného filmu v České republice, na kolik je na místě možné vzít potaz argument, který zmínil 16. prosince 2002 v časopise Týden Pavel Mandys a opět citát: "Animovaný film v tuzemsku vymizel téměř úplně, protože, a to je další přežívající potíž, o něj vlastně nikdo příliš nestál."

Tak pravděpodobně to myslel jakoby z role sponzorů, protože, já vím, že dětský publikum a v podstatě i inteligentní část českého diváka vždycky animovaný film miloval.

V tom se trochu asi lišíte s jedním z absolventů FAMU, katedry animace Janem Bubeníčkem, který vidí jeden z problémů i v divácích, doslova říká: "Český film si vychoval lidi tak, že animace automaticky očekávají pohádku pro děti," tedy od animovaného filmu. Animovaný film pro dospělé je pro českého diváka zatím bohužel spíš okrajový žánr?

No, třeba v době, kdy režíroval i právě kreslené filmy, tak si vybíral vlastně hlavně náměty de facto pro dospělé. A i my s Milošem Macourkem jsme udělali nejmíň jednu třetinu, jak vy jste se zmínil právě taky Ze života ptáků například, tak byly míněny taky jakoby pro dospělý publikum.

Tedy stereotypizace vnímání dospělého publika animovaného filmu, jako filmu výhradně nebo téměř určeného dětskému divákovi, to podle vás není problém?

To, myslím, je pravděpodobně jakýsi omyl v tomto, protože lidi se na ty, právě na Robinsona Crusoa se dívali, se dívalo dospělý publikum se zájmem, aspoň ty reakce tomu odpovídaly. Ono to tkví spíš, si myslím, v takový zase pravděpodobně na finanční bázi, protože vlastně ty běžný kreslený filmy americký a japonský, který má, jsou naše televize zahlceny, jsou mírně a velmi jemně řečeno naprosto slabomyslný, protože tam není žádná zápletky story, tam jenom prostě bum do hlavy, rozplácne se, zase se vzchopí, dá bum do hlavy druhýmu...

To se nedá považovat za zápletku?

A to se nedá považovat za zápletku, ano.

Považujete se za optimistu nebo jste spíš člověk pesimistického založení?

Tak, já si myslím založením optimista, ale pokud se týče vývoje lidstva jako takovýho, zejména jeho intelektu, tak jsem naprostej pesimista, protože si myslím, že jaksi prostě taková jako slušnost a taková jako kultivovanost naprosto zmizela, a to je vždycky první signál, že to jde z kopce.

Kdy jste se začal stávat pesimistou právě v souvislosti s vývojem lidstva, vypsal jsem si tady několik vašich výroků z různých rozhovorů, jen pro zajímavost, cituji doslova: "Lidi se přestávají zajímat o hlubší věci. Lidstvo spěje rázným krokem k debilitě," jeden citát. Citát druhý: "Samozřejmě, že trochu nadsazuju, když horuju pro Františka Josefa, ale ta doba měla morálku, staří lidé se těšili vážnosti, smlouvy se stvrzovaly podáním ruky a žádný zloděj nikdy neloupil v kostele," konec druhého citátu. A do třetice: "Lidstvo hloupne kompletně," konec citátu. Kdy jste se začal proměňovat pesimistou, pokud jste se jím, předpokládám nenarodil, s podobnými názory na vývoj lidstva?

Ne, ne, to myslím, že jsem se nenarodil, ale víte, poznáte se to vlastně, já, taková ta nostalgie o jaksi prostě chování lidí, třeba právě za doby naší monarchie, tak ono to tkví v tom, že tenkrát třeba například se lidi zdravili běžně. Zejména na venkově a pak zejména, zase když člověk vešel do krámu, tak byl pozdraven a zase samozřejmě i sám zdravil, a tak to šlo dál a pak mu bylo poděkováno za to, když si něco koupil a zase se prodavač i kupující rozloučili, což samozřejmě není úplnou dominantou chování lidí, ale je to už takových padesát procent. Pak k tomu přichází ještě jaksi kultura projevu ve veřejných dopravních prostředcích a tak dále, a tak dále. A tam, kdyby a taky v současný době vlastně i jízda autem, ale nejenom jízda autem, ale třeba mě vytáčí, což je jediný výraz tomu vhodný, když třeba parkují auta před nemocnicí, třeba Na Homolce, kde jsou takový ty normálně čáry a spousta aut stojí jaksi prostě právě na tý čáře, kde by neměla stát a ostatní auta se musí chtě nechtě přizpůsobit, takže prostě..., a já váhám vždycky. A neshodnu se se svojí ženou, protože já si myslím, že vždycky říkám, že ti lidi to dělají schválně, jsou to takoví drobní provokatéři a ona tvrdí, že já vždycky lidi přeceňuju, že prostě v tom je naprostá lidská hloupost toho chování. A je pravda, že často musím říct, že tenhle ten názor je pravděpodobně pravdivější.

Když hovoříte o Rakousku-Uhersku, neidealizujete si příliš svět monarchie Rakouska-Uherska a nejste až příliš, řekněme, zkratkovitě kritický v tom hodnocení současnosti. Vždyť Rakousko-Uhersko, nemýlím-li se, jste nezažil, spíše ho znáte z vyprávění rodičů...

A prarodičů.

A prarodičů, což se může jevit jako jedna z pohádek, které říkali malému Adolfovi právě prarodiče a rodiče?

No, tak samozřejmě jsem prohlížel spoustu publikací, ať už obrazových nebo prostě pak už v modernější době psaných na téma to či ono, třeba například na našem knižním trhu je spousta inteligentních publikací a samozřejmě i takových, řekněme, rozverně románových jako o naší císařovně Sisi, že jo, a tak dále. Ale u mě je to i taková ta touha, víte, že když jsme byli součástí takovýho velkýho státu, tak svým způsobem dopadala jaksi ta velikost v tom pozitivním slova smyslu i na nás, že prostě při cestě, řekněme, někam do zahraničí, což tehdy bylo trošku i dobrodružný, poněvadž to teritorium naše bylo tak veliký, se i lidi z cizích krajin dívali z úctou i na nás, protože věděli, že jsme prostě součástí veliký říše. A třeba dodnes já vím, že když jsme se ženou jeli taxíkem, když jsme přistáli lodí v Montrealu a ten prostě šofér říkal odkud jsme, tak my jsme říkali jako z Evropy, poněvadž jsme ho nechtěli taky plést a tak, pak jsme říkali, tehdy to bylo ještě Československo a on říkal /nesrozumitelné/, jako pořád je to ještě v lidech, prostě to středoevropský teritorium je pořád živý.

To znamená, že vám činí radost, či není, že Česká republika bude součástí zase nějakého většího celku, který asi stěží je možné srovnávat s rakouským mocnářstvím, ale Evropské unie?

Na to se dívám, řekněme, abych nekazil jiným, třeba jejich touhu býti členem této Evropské unie, tak se na to dívám s mírnou skepsí, protože jaksi vedení Evropský unie je v rukou lidí, kteří nejsou pro mě hodnověrní, protože já jsem orientován, jako řekněme, pravicově, zjednodušeně řečeno, a celá Evropská unie je v rukou levice, ať už je to prostě v Německu rudozelená koalice...

Ale nebylo to vždy?

Myslíte v Evropské unii?

V Evropské unii?

No, ani teď jako je, jsou dvě teritoria, Itálie a Španělsko, kdy je vláda spravována tedy jaksi pravicově orientovanými stranami.

Ale při pohledu na dějiny Evropské unie, respektive evropského společenství, tomu nebylo vždy, kdy levice převládala, navíc může zase vládnout pravice. Zpochybňujete to myšlenku jednotné Evropy, že nyní převažuje?

Protože se člověk orientuje vždycky hlavně na takovou tu současnost, kde se má dít právě něco, vstoupit do té současnosti, tak prostě těžko se zbavím této mojí skepse, protože zatím si neumím představit, jaký je rozdíl mezi Evropskou unií a RVHP, protože takový tedy, ono je taky trošku někdy karikovaný, že nebudou smět být znojemský kyselý okurky a že nebudou se smět prodávat utopenci a rum...

Promiňte, ale není právě přirovnání, respektive tato zkratka, toto zjednodušení RVHP na straně jedné a Evropská unie také příliš velkým karikováním?

Mým záměrem je, samozřejmě, protože zatím Evropská unie mně osobně, ale to neznamená, jako v tom jaksi ekonomickým slova smyslu, nabídla pouze to, co jsem si uvědomil, že přeju tu Evropskou unii hlavně tirákům, kteří stojí, třeba, já nevím, dvacet hodin na hranicích, což je nedůstojný a stupidní, takže jim to přeju z plnýho srdce, ale nevím, co třeba v kulturní oblasti by Evropská unie mohla nabídnout, když třeba víme, že bojuje většinou takovej don quichotský boj, jako je bojování i u nás, o určitý kulturní jaksi prostě, aby se udělalo něco pozitivního v této oblasti, u nich je pořád ještě ta ekonomická situace, pořád jako prioritní.

Ale, kdyby vás poslouchal Francouz, ten by vám dal, že Evropa a možnost zachování kvót evropské tvorby a podobně, jako jeden ze způsobů, jak se bránit přílivu americké kultury?

To ne, kupodivu tahle ta francouzská idea, ale ne hnaná absurdum, v oblasti kultury je docela zdravá, protože oni si to udělali tak, že vlastně jednotlivý filmový teritoria jsou zastoupený ve francouzský televizi procenty určitými. Samozřejmě dominantní procenta jsou věnovány jako prostě domácí francouzský kultuře.

I potom platí ta teze, že Evropská unie umělcům, kultuře...

To je čistě francouzská záležitost tohle to. To Francouzi jsou v tomhle tom bojovní, ale já si třeba myslím, že v podstatě než třeba dojde do Francie nebo do Německa, že Slavomír Mrožek z Polska byl jeden z nejlepších spisovatelů své doby a třeba Nobelovy ceny mě přivádějí do naprostýho úžasu, že jsou věnovány vždycky lidem, kteří nejsou většinou z těch, právě oblastí takzvaných bývalých komunistických států, ačkoliv třeba si myslím, že právě Hrabal a Mrožek byli lepší spisovatelé než třeba jihoameričtí spisovatelé.

Nechci se mýlit, ale snad v nedávné době získal cenu za literaturu, Nobelovu cenu Maďar, nemýlím-li se, to znamená, že...

Je to možný, ale nejsem si taky zcela jist jako, ale já jsem, v tom případě jsem tedy pro toho Hrabala pořád ještě, poněvadž ho považuju za geniálního spisovatele, ale než by se to dohrabalo prostě do redakce nebo do rady moudrých na Nobelovu cenu...

Nezkoušel jste to?

Nezkoušel jsem to, ne, ne, ne, naštěstí, ale...

Asi nejste příliš velký pesimista?

No, na, prostě pokud se týče jako Evropy, jako takový, tak jsem pesimista, protože já si myslím, že třeba taková ta touha, jako odvrátit se takovou jemnou, leč velmi radikální cestou i od toho americkýho vlivu, ten ovšem ten americkej vliv je taky jakási záštita určitýho druhu zase civilizace, když je ta ohrožena, tak vlastně nikdy by Evropa nepřispěchala nikomu na pomoc, nikdy, ale Američani ano.

Ale zase, když jste hovořil o americkém filmu, o americké kultuře, o nezápletkách?

To je něco, to je zase něco jinýho. Já si myslím, víte, že tady člověk samozřejmě mluví často jako, řekněme, ve velmi zralém věku, protože já si pamatuji všechny americký filmy a pro mě pořád herci jako Kateřina Hepburnová a já nevím, Clark Gable a prostě tyto, tato generace je pro mně, jakoby souputníci v mým životě, zatímco z moderních amerických filmů neznám jedinýho herce. A mé vnučky mi vždycky říkají: "Dědo, vždyť to je slavnej americkej herec." A já říkám: "V životě jsem o něm neslyšel."

Protože se děda třeba nedívá?

Ale mě už nezajímá současnej film vůbec, prostě celou takovou to svojí jako prostě orientací. Právě, kde je vyeliminováno něco, co by mohl člověk nazvat, řekněme, laskavějším druhem humoru nebo půvabným pohledem na svět.

Není to o tom, že spíš víte o filmech, které jsou spíš určeny masovému publiku a ne, například o nezávislém americkém filmu, že zkrátka vylijete s vaničkou i dítě a budete hovořit o americkém filmu jako o jednom celku?

Ne, samozřejmě o těch takzvaných nezávislých, jako filmových tvůrcích, jsem informován, nikoli zhlednutím jejich tvorby, ale přesto jenom informativní články. Já, ale si myslí, víte, že třeba například taková, řekněme, doba diktatury, kterou nelze jinak nazvat u filmových tvůrců, zejména ruských, tehdy sovětských, byla geniální, poněvadž ta reakce na to, jako prostě třeba filmy Rublov a tak, byly geniální, že jo, gruzínský filmy a tak dál, ty byly lepší než současný avantgardní filmy, prostě z těch takzvaných svobodných států západních.

Jste velmi disciplinovaný člověk, protože jsem si tak s vámi zapovídal, že minuta zbyla na Saturnina, kterého jsem avizoval v úvodu a ilustrace, byl to Saturnin, který patřil k těm, které jste ilustrovati chtěl a jeden z vašich splněných snů?

Ne přímo, že bych ho by chtěl ilustrovat plánovitě, ale když mi to bylo nabídnuto, tak jsem zakvíknul radostí, protože je to jeden z našich nejznámějších vlastně románových tvůrců a jeho román.

A bohužel na víc se nedostane. Hostem Interview BBC byl grafik, akademický malíř, ilustrátor Adolf Born. Děkuji za vašich třicet minut a za rozhovor, který jste věnoval této rozhlasové stanici, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.