Pam O'Tooleová zpravodajka BBC

	Kurdové věří, že si po volbách udrží velkou míru autonomie

Iráčtí Kurdové z exilu poznávali své dávno ztracené přátele a všichni se radostně a hlasitě zdravili. Cestující hrdě pózovali před objektivy a ukazovali letenky s nápisem "Kurdistánské Aerolinie".

Příčinou celé té slávy bylo otevření nové linky, která přímo spojuje většinově kurdskou oblast severního Iráku s okolním světem.

Irácký Kurd Chání, který žije v Londýně, mi sdělil, že přestal navštěvovat severní Irák v roce 1997 poté, co mu turečtí úředníci na hranici zabavili dopisy jen proto, že byly psané kurdsky:

"Lidé se báli tam jezdit, pokaždé si na hranicích připadali jako zločinci," odmlčel se a pak se rozzářil: "Nemůžu věřit, že to bude přímý spoj, připadá mi to jako ve snu."

Moderní město

Když jsme přistáli v Erbílu, odvezli mě do pětihvězdičkového hotelu. Jaký to rozdíl od těch nejjednodušších ubytoven, jaké tu fungovaly počátkem 90. let. Tehdy byla teplá sprcha v zimním období luxusem.

Všude se staví a chystá se i výstavba ministerských úřadů, letištního terminálu, obytných sídlišť a obrovského luxusního komplexu

Také vzpomínám, jak jsme jedné teplé letní noci všichni radši spali na zemi venku pod širým nebem, protože v domě nebyla elektřina, která by poháněla větráky, a bez nich bylo uvnitř příšerné vedro.

Dnes je Erbíl moderní prosperující město a po nových silnicích se prohání plno aut.

Všude se staví a chystá se i výstavba ministerských úřadů, letištního terminálu, obytných sídlišť a obrovského luxusního komplexu zvaného "Dream City - Město snů". V něm mají stát vily, bazény i nákupní a zábavní střediska.

V porovnání se zbytkem Iráku je tu život pokojný. Děti hrají v uličkách kolem starověké citadely fotbal a dole pod nimi hučí rušný bazar. V teplém pátečním odpoledni se venku pořádají rodinné pikniky.

Návrat domů

Celý region profituje z pověsti nejbezpečnější části Iráku. V oblasti hlídkují kurdské milice (neboli pešmergové) a za uplynulé dva roky tu došlo jen k několika atentátům.

	Dvě hlavní kurdské strany sestavily pro volby společnou kandidátku

Kurdové se začali ze světa vracet a lékaři, akademici i obchodníci tu hledají novou příležitost.

Místní úřady odstartovaly sebevědomou marketingovou kampaň s názvem Jiný Irák, kterou do regionu lákají cizí společnosti, a zdá se, že to funguje - náš hotel byl plný obchodníků z Turecka a západní Evropy. Nejpatrnější jsou však změny v postoji místních lidí.

Iráčtí Kurdové jsou po letech samosprávy mnohem sebevědomější ohledně svých práv i představ o vlastní budoucnosti. Dvě hlavní kurdské strany překonaly názorové rozdíly a pro parlamentní volby sestavily společnou kandidátku.

Země jako sen

Kurdský nacionalismus je obzvlášť silný mezi mladými, kteří už vyrůstali prakticky bez styku s okolním Irákem a ve školách se mnohem častěji vyučují v kurdštině než v arabštině.

Když jsem si povídala se studenty ze Salahadínské univerzity, jeden nesmělý mladík mi řekl, že by rád byl diplomatem a zastupoval v zahraničí irácký Kurdistán.

"A Irák by reprezentovat nechtěl?" ptala jsem se.

Prý ne, buď bude zastupovat Kurdy nebo raději zůstane v domácím regionu a bude učit na univerzitě. Jeho spolužáci prý chtějí, aby se Kurdistán stal nakonec nezávislým státem.

Turecký Kurd a stavař Mustafa mi řekl, že Kurdové v sousedních zemích shlížejí k severnímu Iráku jako ke svému vzoru.

"Chceme žít svobodný život ve svobodné zemi a tahle země nám připadá jako sen," říkal.

Těžkosti zůstávají

Život v tomhle regionu však pro mnoho Kurdů zůstává těžký. Lidi už mají po krk přerušovaných dodávek elektřiny a špatné úrovně zdejšího bydlení.

Kulturně byl Kurdistán od časů, kdy Britové vynalezli Irák, jenom vězením. Teď se v jeho cele rozbilo okno Hiner Salím, kurdský filmový režisér

Mladí si zase stěžují na rostoucí vliv dvou politických stran a někteří tvrdí, že je obtížné dostat práci, pokud nejste jejich členem.

Student Bižar, jehož rodina zůstala chudá, mi tvrdil, že se rád přestěhuje na západ, protože zažít jednu občanskou válku a léta ekonomické blokády už mu prý tady stačilo. "Tady mě žádná budoucnost nečeká."

Jiní však očekávají další zlepšení své situace. Setkala jsem se s místní celebritou, kurdským filmovým režisérem Hinerem Salímem, který z Iráku utekl počátkem 80. let a vrátil se až po Saddámově pádu. V něm posiluje naděje odhodlání jeho spoluobčanů:

"Kulturně byl Kurdistán od časů, kdy Britové vynalezli Irák, jenom vězením. Teď se v jeho cele rozbilo okno, jsme součástí okolního světa a těšíme se, že doženeme to, o co jsme přišli."