Hugh Schofield zpravodaj BBC v Paříži

	Pařížané se předměstím raději vyhýbají

Je to pochopitelně hloupost, protože i mimo střed metropole bydlí a chodí do práce milióny lidí, kteří vychovávají děti a vedou zcela normální život.

Při svém návratu z venkovského sídla, chaty nebo z letiště však Pařížané přesto co nejrychleji projedou nevzhlednými betonovými komplexy a věžákovými sídlišti a spokojeně si pak vydechnou, když dorazí mezi dobře známé, udržované parky a honosné ulice.

Fotogalerie: Násilí v okolí Paříže

Téhle své zóně říkají "Paříž intra muros", tedy obezděná Paříž - jako by se před světem za zdí muselo centrum pořád ještě nějak bránit.

Nemůžu se dočkat, až z Francie odjedu a vrátím se do Maroka Abdelkarim, revoltující mladík

Pochopitelně tenhle pocit v posledních dvou týdnech jenom zesílil. Projděte se podél Seiny v báječném podzimním večeru a jste pořád v bezpečné náruči domova.

Jakmile ale nasednete na příměstský vlak, třeba ve stanici Gare du Nord, vystoupíte na jedné z těch stanic s klamavě obraznými názvy a dál se můžete orientovat podle kouře a slzného plynu.

Ocitli jste se v úplně jiném světě.

Já sledoval štiplavý dým podél řady vyhořelých aut a polozničené opravny Renaultu, kde kusy zčernalého bakelitu odkapávaly v prapodivných tvarech, do kterých je zchladila voda z hasičských hadic.

Setkání s revoltujícími

Přes dálnici jsem dál zamířil k ponuré sérii paneláků známých jako "Město tří tisíc", kde jsem se setkal s některými mladíky, kteří se na vandalství kolem podíleli.

Vedl je Abdelkrim. Je mu dvacet a nosí pletenou čepici.

	Nepokoje v Paříži trvají už více než 14 dní

Kolem něj stojí pět nebo šest jeho oblíbenců, teenagerů v teplácích a baseballových čepicích.

Trochu mě odzbrojily jejich podané ruce, spojené s muslimsky přiloženou dlaní k srdci. A pak hned spustili.

Jasněže dělali výtržnosti, vždyť život tady za nic nestojí. Ze školy odešli v šestnácti a od té doby nic.

Jsou bez práce, nemají peníze a s rodiči není řeč. Jejich obývákem je tenhle vyasfaltovaný dvůr, kde jim nezbývá než sledovat luxusní vozy, které kolem projíždějí do Paříže.

A pak ta policejní brutalita. Pod sebemenší záminkou vám četníci vyrazí dveře a přinutí matku s otcem, aby si lehli na zem.

"Francii nesnáším," svěřuje se Abdelkrim, "a Francouzi zas nesnášejí nás. Takhle se jim hlavně mstíme za to, že sem zavlekli naše rodiče."

Všudypřítomná kriminalita

Jeden z party si vyhrne rukáv a ukazuje zlatý náramek a pod rozepnutou košili má ještě zlatý řetízek. "Kradený," mrkl na mě s úsměvem.

Další mladík měl digitální záznamník, který sebral v místním obchodním centru.

	Pařížané se na předměstská sídliště dívají s nadřazeností

Méně závažné trestné činy k životu těchto mládenců prostě patří - a nejen ty méně závažné. Abdelkrim se chlubil krádežemi aut a odseděným trestem za mřížemi.

Ale pak další z nich - patnáctiletý kluk s pubertálním knírkem - vytáhl moderní mobilní telefon s přehrávačem klipů a hned mi jeden pyšně přehrál.

Udělalo se mi zle. Byl to krátký záznam, na kterém čečenský povstalec řeznickým nožem uřezává hlavu ruskému vojákovi.

Viděl jste, co se stalo v červenci s těmi bombami v Londýně? ptal se mě další a na znamení souhlasu zvedl palec.

"Nemůžu se dočkat, až z Francie odjedu a vrátím se do Maroka, " řekl Abdelkarim. "Tady je až moc Židů."

Součást globálního konfliktu?

O pouličních střetech s policií už jsem ve Francii točil reportáže dříve.

Začaly koncem 80. let a od té doby se několikrát opakovaly.

	Mladí lidé nejsou spokojení se svým životem

Vždycky jim ale vládl levicový a světský duch - o přistěhovalce z Afriky se nikdo nestará, potřebují více peněz a skončit s diskriminací.

Tyhle stížnosti samozřejmě zaznívají i nadále, ale tentokrát jsem mezi nimi poprvé slyšel i islámské prvky.

Nikdo nechce naznačovat, že pařížské protesty jsou součástí islámského boje nebo že Abdelkrimova patra jsou džihádisté, přesto mi připadá jasné, že jejich postoj se v posledních letech proměnil pod vlivem 11. září, vzestupem Usámy bin Ládina a válkou v Iráku.

Obávám se, že je docela baví připadat si jako součást globálního konfliktu, protože jejich neveselému životnímu údělu to najednou dává smysl.

Ještě nikdy mi žádná část Francie nepřipadala tak cizí jako ten den město tří tisíc a nikdy jsem si nepřipadal líp, než když jsem se zas vrátil do svého "intra muros".