Nick Squires zpravodaj BBC

Oltářní část kostela je vyzdobená směsí domorodého umění

Na jednom jeho konci poskytuje stín několik palem a starých mangovníků.

Vchod do kostela ale čeká na vrcholku strmého dřevěného schodiště, a teprve když jím projdete, poznáte, že tohle běžný svatostánek rozhodně není.

Celá oltářní část je vyzdobená mimořádnou směsí domorodého umění. Na mřížkovitých zdech defilují nejrůznější druhy zvířat od rejnoků a krokodýlů, po želvy a pelikány.

Ježíška drží nad hlavou zarostlý domorodec, který má hrozivé kopí a bederní zástěrku. Před výjevem stojí výklenek vykládaný želvovinou a perletí.

Tenhle neobvyklý kostel je největší atrakcí městečka Nguiu na Bathurstově ostrově.

Ostrovy Tiwi

Bathurstův a sousední Melvillův ostrov jsou známé jako ostrovy Tiwi. Leží osmdesát kilometrů severně od Darwinu, hlavního města Severních teritorií.

Byli jsme tak dlouho izolovaní, že jsme odlišní od Aboridžinců na australské pevnině John Munzara

"Naši lidé na těchto ostrovech bydleli odjakživa," říká mi vesele místní průvodce John Munzara, "byli jsme tak dlouho izolovaní, že jsme odlišní od Aboridžinců na australské pevnině."

Tiwiové jsou tak odlišní, že ani neznali bumerang a bambusové píšťaly pevninských domorodců a tisíce let se domnívali, že jsou na celém světě jediní lidé.

Jediný kontakt Tiwiů s okolím představovaly v minulosti výpravy, kdy bojovníci nasedali do kánoí a při nájezdech kradli jiným kmenům ženy.

Tiwiové jsou jiní...

Dnešní vztahy jsou společenštější, ale dva a půl tisíce Tiwiů si od svých pevninských příbuzných odlišnost stále zachovává.

To člověk vycítí, sotva na ostrov vstoupí. V mnoha aboridžinských komunitách vládne vůči cizincům zasmušilé nepřátelství.

Těžko se domorodcům divit - vysoká zločinnost, domácí násilí, nezaměstnanost či chatrné zdraví představují pro velkou část domorodého obyvatelstva každodenní problém.

Když vás ovšem spatří Tiwiové, hned se usmívají. Děti běhají kolem, dospělí vám mávají a člověk má pocit vřelého přivítání.

Částečně je to tím, že zásobování alkoholem je přísně kontrolováno a jediné místo, kde vám tu nalijí, je ve společenském klubu.

...jedineční

Dalším důvodem, proč se kultura Tiwiů tak málo změnila, je jejich izolace.

Tahle zem odjakživa patřila nám a nikdo nás nepřinutil mísit se s jinými kmeny. A vždycky jsme na svých zvycích a kultuře silně lpěli John Munkara

Zámořské dobyvatele vždy úspěšně odháněli ať už šlo o holandské cestovatele nebo indonéské obchodníky, kteří sem přišli lovit sumýše neboli mořské okurky.

Britové tu ve 20. letech 19. století založili osadu, ale nemoci, vedra a nepřátelství domorodců je po pěti letech přinutily ostrovy opustit.

"Tahle zem odjakživa patřila nám a nikdo nás nepřinutil mísit se s jinými kmeny," vysvětluje John Munkara. "A vždycky jsme na svých zvycích a kultuře silně lpěli."

Dokonce i dnes zůstává tradiční lovecké umění důležitou součástí života Tiwiů - obzvláště o víkendech, kdy celé rodiny vyrážejí do buše.

Muži střílejí vačice a bandikuty a ženy buď chytají ryby nebo pátrají po dlouhých slizkých bílých červech, kteří se vysekávají z větví mangrovníku a pojídají zaživa.

Tiwiové tvrdí, že jsou výteční na kocovinu a já se jim to rozhodl věřit.

...a milují ragby

Když tu katolíci v roce 1911 založili misi, postupovali celkem tolerantně a nechali domorodce do křesťanství přidávat i své tradiční domorodé mýty - to také v kostele Nguiu vysvětluje tu efektní směsici domorodého umění s biblickými motivy.

Míchání kulturních prvků je znát i na místních hřbitovech: Každý hrob zdobí dřevěný kůl známý jako "pukumani", jehož vyřezávané výjevy oslavují život zemřelého.

Všiml jsem si i jednoho kmene vyřezaného do tvaru ragbyového míče. Tiwiové se do australské ragbyové ligy přímo zamilovali.

Ostrované sehráli důležitou roli v bojích druhé světové války, když pomáhali dopadnout sestřelené japonské piloty, kteří podnikali nálety na Darwin.

Když se jeden ze sestřelených vojáků promáčených z moře doklopýtal ke břehu, zaskočil ho jeden z místních westernovým zvoláním "A pracky nahoru!"

Byl to prý fanoušek Johna Wayna, který jeho filmy pravidelně navštěvoval v místní křesťanské misi.

'Sixtinská kaple'

Umělecká scéna na ostrovech Tiwi vzkvétá a dřevěné sošky i malby na kůru stromů tu produkuje hned několik dílen.

Také strop jednoho z uměleckých center je vyzdoben desítkami tradičních mřížek.

Před lety tenhle prostor redaktor časopisu Vogue nazval "Sixtinskou kaplí domorodého umění".

To je možná trochu nadnesené, ale dobře to ilustruje pýchu a hrdost, které v tomhle zapomenutém, ale fascinujícím koutě Austrálie panují.