Ika de Detrichová spolupracovnice BBC v Austrálii

Budova je dílem dánského architekta Joerna Utzona

Zpráva o tom by se za normálních okolností jistě těšila daleko větší pozornosti médií, ale v přívalu informací o pumových útocích v Londýně téměř zanikla.

Opera je sice stará jen něco málo přes 30 let, nicméně na seznamu se octila vedle dvanácti nejznámějších přírodních divů a historických míst.

Jsou mezi nimi Velký korálový útes, který vznikal tisíce let, Modré hory, jež nezapřou svůj název, nebo mnohem mladší, zato impozantní budova melbournského královského výstaviště z roku 1880.

I do UNESCO?

Ještě pořádně nedozněla blahopřáni a už se připravuje návrh, aby Opera byla v únoru 2006 nominována v Paříži na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Pokud by nominace byla schválena, zařadila by se sydneyská opera v roce 2007 po bok tak pozoruhodných staveb, jako jsou egyptské pyramidy, Velká čínská zeď či indický palác Tádž Mahal.

Důvody jsou zřejmé: fantazie dánského architekta Joerna Utzona nepřestává okouzlovat, budova proslulá krásou i architektonickým umem každý rok přitahuje víc než 4 milióny domácích i zahraničních návštěvníků.

Spoustě fotoaparátů a kamer nepřestávají cvakat v bezmezném obdivu k originálnímu modernímu výtvoru s kýčovitě smaragdovým mořem v pozadí.

Dán Utzon

Utzonovi se totiž podařilo geniálně zkombinovat několik faktorů: polohu, design a materiál, čímž dosáhl maximálního efektu.

V roce 1973 budovu Opery slavnostně otevřela britská královna

Budova s unikátní střechou, poskládanou ze speciálně vyrobených švédských keramických tašek připomínajících bíle zpěněné mořské vlny na jednom z výčnělků sydneyského přístavu, je se svým okolím v naprosté harmonii, jako by tam stála odjakživa.

Utzon, který s velkou slávou vyhrál v roce 1956 se svým návrhem mezinárodní soutěž vypsanou vládou Nového Jižního Walesu, do níž se přihlásilo 233 architektů z 33 zemí, se ovšem dotažení svého díla do konečné podoby nedočkal.

Znechucen spory s vládou Nového Jižního Walesu, která do jeho projektu neustále zasahovala, odešel šest let před dokončením stavby, která se protáhla na plných šestnáct let.

V roce 1973 budovu Opery slavnostně otevřela britská královna Alžběta II.

Symbol Austrálie

Dnes více než 80letý dánský architekt teprve nedávno přiznal, že kromě mayských chrámů na Yucatánském poloostrově v Mexiku pro něj bylo největší inspirací samotné místo a především jeho fantastická poloha, která mu připomínala pozici dánského paláce Kronborgu na severním výběžku ostrova Sjaelland.

To mu vnuklo myšlenku pojmout Operu ne jako jednolitou budovu, ale jako velkolepou členitou, sochařsky koncipovanou stavbu s úžasným výhledem na moře, která by byla vidět ze všech stran.

Sydney si dnes už bez Opery ani neumíme představit. Opera se ale nestala jen symbolem města s krásným přístavem.

Svou vzletností, lehkostí a optimismem - a to neříkám proto, že jako správná obyvatelka Sydney nedám na Operu dopustit - se vlastně stala symbolem celé Austrálie.

Opera, která má celou řadu architektonických a jiných ‚nej', se mezitím stala pojmem i v hudebním světě, pro který byla koneckonců postavena.