Steven Paulikas zpravodaj BBC na Islandu

Na Islandu si oblíbili velké automobily

Dokonalé ulice spojují útulné domečky, které se lepí na skály omílané vodami severního Atlantiku.

Brzo jsem zjistil, že procházet se po této idyle islandského hlavního města může být nebezpečné. Nechtění chodci riskují, že je přejede flotila monstrózních automobilů, které neustále duní v ulicích.

Vůz jakékoli kategorie se zdá být v Reykjavíku zbytečný. Cesta z letiště do centra města trvá zhruba dvacet minut. Pěšky.

Prohlížel jsem si z prázdných chodníků kompaktní sídlo a viděl jsem, jak kolem mě projíždějí nablýskané autobusy vezoucí vždy jednoho nebo dva lidi. Místní si dělají legraci, že řidič autobusů je nejosamělejším povoláním ve městě.

Několikrát jsem spatřil náctileté, jak se vyklánějí z místa řidiče dvoumetrového Fordu Exploreru nebo Range Roveru. Obliba ruské Nivy 1600 připomíná dny, kdy si sovětští a američtí vůdci na summitech konaných na Islandu dokazovali svou odvahu.

Milostná aféra Reykjavíku s "esúvéčky", tedy terénními vozy určenými hlavně pro provoz na silnících, je docela nová.

Auta s velkou spotřebou benzinu

Podnítil ji slabý americký dolar, který pomohl dovozům ze Spojených států. Kromě toho, že velké vozy blokují ulice Reykjavíku, také zahlcují mezinárodní obchod.

Auta jsou náročná na provoz

Na Islandu se to hemží zprávami o přecpaných letadlech společnosti Iceland Air (už tak zabukovaných dlouho dopředu), která dopravují terénní auta Islanďanům, neochotným čekat na dopravu lodí.

I přes výhodný kurs jsou tyto vozy jen těžko ekonomickým způsobem individuální dopravy. Terénní auta spotřebovávají velké množství benzinu. Litr ho na Islandu stojí dva dolary. A to nebereme v potaz zátěž životního prostředí.

Takže proč jsou tyhle velké a nepraktické vozy potřebné ve městech, jako je Reykjavík? Dostalo se mi různých vysvětlení. Možná je to odpověď na národní obrannou politiku. Island je jediným členem Severoatlantické aliance, který nemá ozbrojené složky. Takže možná všechny ty Land Rovery typu Defender nebo Nissany Patrol jsou jen pokusem o jakousi kompenzaci?

Přesvědčivějším argumentem je asi to, že si Islanďané kupují velká, drahá auta jednouše proto, že mohou. Island patřil kdysi k nejchudším evropským zemím. Většina populace si vydělávala na živobytí chovem ovcí na vulkanických skalách či chytáním tresek na zrádném moři.

Hospodářský zázrak

Ovšem tohle už je minulostí. Island se rychle přeměnil v jednu z nejbohatších zemí na světě. Zatímco se velká část Evropy hospodářsky trápí, nezaměstnanost na Islandu osciluje jen kolem třech procent. Ekonomové nedávno vyzvali vládu, aby rychlý hospodářský růst trochu zbrzdila.

Islanďané mají na velká auta finance

Islandské podniky se staly vážnými hráči na mezinárodním poli. Obchodní řetězce jako Iceland nebo Karen Millen nakládají s kapitálem z Reykjavíku. Ekonomické síle také pomáhá islandské nerostné bohatství. Země, která leží na geologickém zlomu, dlouho těží ze své termální energie.

Velká přehrada na východě země, která se teď buduje, poskytne velké množství elektřiny pro energeticky náročné, nicméně lukrativní tavírny hliníku.

Takže je to islandský hospodářský zázrak, který nové generaci umožňuje ten luxus jezdit komfortně do dobře placeného zaměstnání.

Těžko lze lidi vinit z toho, že si užívají prosperitu.Když jsem se ovšem díval na objemná vozidla nacpaná na parkovišti největšího nákupního centra ve městě, nemohl jsem si pomoci. Uvědomil jsem si totiž paradox globálního hospodářství.

Rozvojové země se pokoušejí vymanit z chudoby, ovšem světové zdroje by určitě nikdy neunesly, aby miliardy lidí v bílých límečcích dojížděly do práce v autech konstruovaných pro osm pasažérů. Můžeme jen doufat, že až chudší půjdou ve stopách Islandu a dosáhnou prosperity, najdou si poněkud prostší způsob dopravy.