Milan Hubáček spolupracovník BBC v Japonsku

Oblékání kimona trvá dlouhou dobu

Změny v životním stylu japonské společnosti druhé poloviny 20. století spojené s přejímáním západního módního stylu však způsobily, že zahlédnout Japonku cupitající v kimonu se pro zahraničního turistu stalo téměř důvodem k vytažení kamery.

Kimona si v současnosti opět začínají nacházet místo v japonských šatnících.

Kimono jen svátečně

Oblékání a úprava kimona je časově náročný obřad, při němž se člověk neobejde bez pomocníka.

Podobně jako v případě aranžování květin - ikebany - jde o umění, které vyžaduje dlouholeté učení, a proto se provozuje ve specializovaných salonech.

Kimono si Japonky oblékají jen několikrát za život - obvykle ve svátek dospělosti a ve svatební den

Člověk v kimonu musí mít na tváři silnou vrstvu mejkapu a složitě upravený účes. Těsné obtažení těla kimonem a dřevěné sandály geta nutí Japonky ke dnes již neprovozované cupitavé chůzi.

Není tedy divu, že zrychlení životního stylu způsobilo, že kimono si Japonky oblékají jen několikrát za život - obvykle ve svátek dospělosti a ve svatební den.

Také cena v přepočtu v řádu statisíců korun nedovoluje běžným Japonkám skladovat kimono pro tyto ojedinělé příležitosti ve vlastním šatníku, ale nutí je vypůjčit si ho v některém ze široké sítě specializovaných salonů.

Vypadalo to, že tradičnímu japonskému oblékání je v Japonsku prakticky odzvoněno. S tímto stavem se však nesmířili někteří obchodníci s kimony, kteří zavedli několik vpravdě revolučních změn, aby nošení kimona zjednodušili a zpopularizovali a tím opět přilákali ubývající klientelu.

Úprava kimona

Například využili některé prvky z podobného obleku - yukaty, která stojí přibližně jako jedny džíny a obléknout ji lze téměř stejně rychle. Účes pro nošení yukaty nevyžaduje pracnou úpravu, přípustné jsou i v dnešním Japonsku tolik oblíbené obarvené vlasy.

Japonci začali si oblíbili pohodlné oblečení

Dále mladým Japoncům přiblížili kimono zavedením přitažlivých nových vzorků a nahradili hedvábí levnější a praktičtější bavlnou, kterou lze snadno prát. Některé modely jsou dokonce zhotoveny z denimu, džínoviny.

Zjednodušené přepásání kimona ve srovnání s tradičním obi, které znají i čeští křížovkáři, podstatně zkrátilo dobu oblékání.

Starobylé Kjóto je místem nejznámějších výrobců tradičních kimon. Ale má zde místo i firma designera Mizuo Nishimury, který přišel se zmíněnými revolučními nápady.

Moderní trend jeho salónu je podtržen používáním latinky namísto tradičních znaků, které - jak se pan Nishimura domnívá - řada mladých Japonců ani nezná. Tento krok k němu také určitě přivede i zákazníky z řad zahraničních turistů, kteří přijíždějí krásy Kjóta obdivovat.

Znovunalezená obliba kimona však nespadla z nebe. Na jejím počátku stála televize, která před třemi lety ukázala pop-rockovou zpěvačku Ringo Shena oblečenou v kimonu odvážně novátorským způsobem.

Snadné praní

Módní magazíny pro mladé tehdy zaplavily fotografie modelek oblečených do yukat.

Řada obchodních domů otevřela oddělení s obnošenými kimony a s kimony mačigi určenými pro neslavnostní denní nošení, která se dají pořídit v přepočtu již za 2000 korun.

Choulostivou hedvábnou tkaninu často nahrazují k nerozeznání podobné syntetické materiály. Jejich zavedení vzbudilo nelibost mezi obchodníky s tradičními kimony, kteří se obávají propadu již tak stagnujícího prodeje.

Odborníci se naopak domnívají, že k obavám není důvod, a prorokují, že současná módní vlna naopak povede ke zvýšení zájmu o drahá kimona určená pro slavnostní příležitosti.

Každopádně japonská móda přinesla mladým cenově dostupná kimona, která lze snadno obléci i prát. A tak možná ulice japonských měst opět brzy začnou připomínat výjevy ze starých dřevorytů.