|
Američané v Mississippi léčí vězně Biblí | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Do Mississippi jsem přicestoval s možná trochu evropsky sekulární představou, že Písmo svaté, které kdysi zdejší bělochy svedlo na stezku bigotnosti, pravděpodobně tento stát nespasí. Zapnul jsem rádio a naladil si takzvanou Rodinnou křesťanskou stanici. Moderátor právě vysvětloval, proč Bůh stvořil ženu a ďábel feminismus. To se dalo čekat. Náboženství přitahuje všelijaké šarlatány, ale zároveň motivuje lidi, kteří skutečně chtějí konat dobré skutky. Mississippi je chudý, převážně zemědělský stát. Fungují tu základní sociální služby, ale o systému zdravotnictví se to říct nedá. Mnozí z těch, kdo usilují o veřejné blaho, jsou věřící, přesněji křesťané. Prezident Bush takovou činnost podporuje, ale mám dojem, že tady v Mississippi se docela dobře obejdou i bez povzbuzování z dalekého Washingtonu. Vězení a víra Navštívil jsem věznici pro nejnebezpečnější mladistvé trestance, kteří podle všeobecného mínění spáchali tak těžké zločiny, že jsou souzeni jako dospělí. Americký trestní řád je krutý - tresty bývají dlouhé a podmínky ve vězení tvrdé.
Do věznice pro mladistvé mě pozval doktor John Perkins, věhlasný návštěvník nápravných zařízení. Afroameričan Perkins nosí vězňům bible a rozpráví s nimi o životě, jaký možná povedou, až budou volní. Čekal jsem, že nás bílí šéfové věznice přijmou s chladnou zdvořilostí - ale opak byl pravdou. Nebyli jsme uvnitř ani dvě minuty a už nás ředitel věznice pozval na oběd. Na pohled to byl zavalitý neotesanec. Šel z něho strach. Jenže zničehonic se rozhihňal, jako rozjívená školačka objal Perkinse a děkoval Ježíšovi za jídlo. Během oběda vyprávěl o ranní modlitbě, z níž vzešel nápad pozvat Perkinse do věznice. Bylo zřejmé, že oba evangelíky, Perkinse i ředitele, pojí pevné přátelství. Ještě nedávno by to bylo nemyslitelné. Jenže teď se oba snaží zlepšit životní podmínky převážně černošských mladistvých vrahů a násilníků - i když mnozí občané jsou možná rádi, že jsou tihle šestnáctiletí nebo sedmnáctiletí kluci pod zámkem. To přátelství mezi ředitelem a Perkinsem mě překvapilo. Jak se ukázalo, čekala mě další překvapení. Snaha o pomoc lidem Představili nám Cynthii Cockerneovou, postarší drobnou bělošku, která se snaží zdejší vězně vzdělávat. Překypovala neobyčejnou náboženskou horlivostí. Slovo "bůh" použila v každé větě. Spolu s doktorem Perkinsem se dali do práce s dětmi. - Když jsme se pak rozloučili, doktor Perkins prohlásil: "Ta ženská je světice! A teď si vezměte, že její prastrýc mi zabil bratra ..." Dozvěděl jsem se, že to byla rasově motivovaná vražda, a jak bylo dřív v těchto končinách zvykem, pachatel nebyl potrestán. Perkins a Cockerneyová to zjistili teprve nedávno, když si povídali o tom, co zažili. Dávný zločin je nerozdělil, smířili se a teď se ruku v ruce snaží, aby se lidem v Mississippi žilo lépe. Myslím, že v Americe Bushovy éry je role takzvané křesťanské pravice až příliš nadsazená. Faktem zůstává, že voličská základna je silně evangelická. Televizní kazatelé a politici, kteří dští náboženský zápal a síru pekelnou, přicházejí a odcházejí, ale doktor Perkins, paní Cockerneová a ředitel věznice mají energie na rozdávání a budou dál usilovně pracovat ještě dlouho poté, co George Bush opustí politickou scénu. |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||