Kieran Cooke zpravodaj BBC

Sklenička by se měla držet v levé ruce, blízko u srdce Hashmik

Jedna z nejúspěšnějších republik někdejšího Sovětského svazu prožívá od vyhlášení nezávislosti na začátku 90. let prudký pokles životní úrovně Arménů.

Západní hranice Arménie, kde sídlí Turecko, její odvěký nepřítel, zůstává zavřená a vyřešení územního konfliktu s dalším sousedem, Ázerbájdžánem je v nedohlednu.

Arménie má ale jednu věc, která dává jejím obyvatelům nejen útěchu, ale také důvod k pýše. Je to brandy.

"Sklenička by se měla držet v levé ruce, blízko u srdce," říká mi Hasmik, moje průvodkyně největším arménským závodem na výrobu brandy.

"A teď byste měl jemně přivonět, abyste ucítil buket," pokračuje. Nějakým nedopatřením jsem se ale nadechl pořádně zhluboka a do nosu mě praštila silná vůně alkoholu.

"Tahle brandy je mladá a agresivní," říká Hasmik a její velké, tmavé oči se chichotají nad mou nešikovností. Stačí jeden doušek a v žaludku mám pocit, jako bych spolknul oheň.

První křesťanský stát

Arménii, stejně jako její brandy, nelze odolat. Je to komplikovaná země se spletitou historií.

Tři sta let po narození Ježíše Krista se Arménie stala oficiálně prvním křesťanským státem na světě.

V jednu dobu sahalo arménské území a vliv jejích králů a císařů od Středozemního moře, přes Černé až k moři Kaspickému.

Na začátku 20. století, za vlády Turků, ale přišlo o život nebo bylo deportováno půldruhého milionů Arménů.

Turecko, které se nikdy nepřiznalo k systematickému vyvražďování Arménů, zůstává nepřítelem Arménie dodneška.

Ararat

Nad hlavním městem Jerevanem se nejasně rýsuje obrys posvátné hory Ararat, kde údajně spočívá Noemova Archa.

Hora je Arménům nepřístupná, leží za zavřenými hranicemi s Tureckem

Hora je ale Arménům nepřístupná, leží totiž za zavřenými hranicemi, na tureckém území. Jedinou útěchou pro Armény je, že na horu Ararat je lepší výhled z arménské než z turecké strany.

Brandy, kterou nyní okouším, se jmenuje také Ararat. A není to nic zvláštního, jméno Ararat nesou stovky restaurací a barů po celé zemi.

Moje průvodkyně Hasmik mě vede chodbami sudů s brandy a zmiňuje se o zdejším podivném zvyku - po každém významnějším návštěvníkovi se pojmenuje jeden sud, a když brandy časem dozraje, může si ho celebrita odvést.

A nejen to. Ti opravdu nejvzácnější hosté zdejšího závodu se zváží na speciální váze a domů si odvezou přesně tolik brandy, kolik sami váží.

Jedním z takových šťastlivců byl nedávno i ne příliš štíhlý někdejší ruský prezident Boris Jelcin. "Byl nadšený," říká o jeho návštěvě Hasmik, "a domů si odvezl pěknou spoustu lahví."

Země omračující krásy

V době Sovětského svazu, před vyhlášením nezávislosti v roce 1991, byla Arménie celkem prosperující zemí. Stala se jedním ze sovětských center na výrobu elektroniky.

Jméno Ararat nesou i stovky restaurací a barů po celé zemi

Arméni jsou totiž vynikající matematici a technici. Po pádu Sovětského svazu ale zůstala Arménie odkázána na své vlastní skrovné zdroje.

Arménie je země omračující krásy. Nekonečné roviny ustupují horám se zasněženými vrcholky a hlubokými kaňony. Je to ale také vyprahlá země a každý kousek půdy se využívá k pěstování ovoce, jako jsou meruňky a víno.

'Roh míru'

S mojí průvodkyní Hasmik jsme v lihovaru došli k takzvanému "rohu míru". Stojí tam sud brandy, který tam postavili v den, kdy bylo před deseti lety vyhlášeno příměří mezi Arménií a sousedním Ázerbájdžánem, kteří spolu bojují o Náhorní Karabach.

Konflikt si už vyžádal životy 30 tisíc lidí a další stovky tisíc musely opustit svoje domovy.

Sud s brandy se podle Hasmik otevře, až bude oficiálně vyhlášen mír mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Brandy asi bude pořádně uleželá, protože obě země jsou míru na hony vzdálené.

400 lahví ročně pro Churchilla

Ale naše exkurze za brandy pokračuje. Nyní se naučím, jak poznat stáří brandy. "Podívejte se na kapky na skleničce," radí mi Hasmik. "Čím pomaleji stékají po skle dolů, tím starší brandy je".

Churchill si arménskou brandy zamiloval a požádal Stalina, aby mu každý rok posílal 400 lahví. A všechny je také vypil Hashmik

"Když se konala konference v Jaltě na konci druhé světové války a Churchill, Stalin a Roosevelt jednali o budoucnosti Evropy, nabídl Stalin Churchillovi arménsku brandy. Churchill si ji zamiloval a požádal Stalina, aby mu každý rok posílal 400 lahví. A všechny je také vypil," vypráví Hasmik.

Když jsem odcházel z továrny za výrobu brandy, motala se mi už trochu hlava.

Zamával jsem proto na taxíka a cestou domů sledoval, jak se sníh na vrcholu hory Ararat začal koupat v růžovém světle zapadajícího slunce. Hora se zdá být tak blízko.

Pro Arménce je duší jejich země, i když zatím duší, která nestojí u nich doma.