BBCCzech

Není lehké býti v těchto dnech obyvatelem Nizozemska. Ať již Nizozemcem, tedy členem většin, nebo příslušníkem některé z národnostních menšin, kupříkladu marocké, turecké či somálské.

A již vůbec není lehké býti dnes v tulipánové zemí politikem ve vládě nebo v parlamentu.

Důvod? Podlá vražda známého holandského režiséra a novináře Theo van Gogha mladým marockým muslimským teroristou Mohamedem B.

Vraždou nešťastníka Van Gogha - ano, blízkého příbuzného ve čtvrté generaci onoho slavného malíře stejného jména - začalo nové období v poválečných nizozemských dějinách: období vyhrocené konfliktní společnosti.

Minulé úterý spolu s ostatky nebožtíka byl definitivně pohřben i holandský ideál multikulturního společenství.

Dlouhá léta byli Holanďané ukolébáváni politiky v sladkém snu, že je vše s menšinami v pořádku, že naše tolerantní politika vůči islámu je v podstatě úspěšná a že integrace velkých skupin menšinového obyvatelstva do nizozemských struktur je na dobré cestě.

Jinými slovy, zdejší politici všech parlamentních stran bez výjimky lakovali situaci na růžovo a my, důvěřiví Holanďané, jsme až příliš rádi jejich proklamacím věřili.

A byli jsme dále hrdí na naši pověstnou toleranci vůči každému a vůči všemu, tedy i vůči fundamentalistickým proudům v islámskému náboženství.

Neuvědomovali jsme si dostatečně, že tolerance ze strany jedné, i když dle nejlepších holandských tradic, nemusí automaticky znamenat toleranci ze strany druhé, tedy fundamentalistické části muslimských věřících. Ba naopak.

Náš nizozemský politický slovník obohatilo tyto dny nové slovo - overtolerantie -do češtiny volně přeloženo jako tolerance nad únosnou míru.

A to je přesně to, o co zde nyní jde. V Nizozemsku žije na malé ploše zhruba poloviny České republiky skoro 16 miliónů lidí, z nichž je jeden milion sedm set tisíc alochtonního původu.

Dobrý milión se hlásí k islámské víře. Tito muslimové převážně tureckého a marokánského původu sem přišli většinou v letech sedmdesátých a osmdesátých.

Přišli za prací i se svými početnými rodinami a získali nizozemské státní občanství.

Jejich integrace do nizozemské společnosti se ukázala nemožná vzhledem k tomu, že se nehodlali - či nebyli schopni - vzdát se byť jen části své muslimské identity.

Naopak každý dobře míněný integrační pokus z holandské strany vyvolával negativní reakce hlavně u radikálních muslimských věřících, včetně radikálních skupin marocké mládeže, z nichž mnozí se v Nizozemsku již narodili.

Jen v Amsterodamu teď operuje podle výkazů nizozemské bezpečnostní služby na osmdesát skupin mladých marockých násilníků.

Jest něco shnilého ve státě holandském, když existují části hlavního města, kam Holanďané již raději nechodí, protože se bojí.

Nebo když obyvatelé opouštějí své byty ve smíšených čtvrtích velkých měst, protože se tam necítí bezpečni.

Podle čerstvého průzkumu veřejného mínění se 73 procent nizozemského obyvatelstva již necítí na ulicích bezpečně a má strach, že společenský rozkol mezi muslimy a většinovým obyvatelstvem bude i dále narůstat.

Co dělat? Vládě jako by se situace vymkla z rukou. Všichni ministři, ale i politikové v parlamentu, dále mnozí starostové i řada radních z městských zastupitelstev jsou ve dne v noci hlídáni bezpečnostními týmy.

Mnohé objekty jsou přísně střeženy, protože se například ukázalo, že zdejší islámští teroristé připravovali přepad parlamentní budovy v Haagu i atomové elektrárny u městečka Borsele.

Místopředseda vlády Gerrit Žalm vyhlásil boj islámskému fundamentalismu a hodlá některé mešity, kde hřímají radikální imamové, zavřít a tyto kazatele zbavit občanství a vykázat.

Nejostřejší kritik islámského fundamentalismu v nizozemském parlamentu, pravicový politik Geert Wilders, který pokračuje v tradici zavražděného populisty Pima Fortuina, je muslimskými fanatiky tak ohrožován, že dostal tento týden od policie příkaz skrýt se, přebývat na tajném místě a do parlamentu zatím raději nechodit.

A mezitím si extrémisté na obou stranách hrají na soudce. Základní muslimská škola v brabantském městečku Uden úplně vyhořela, jiná muslimská škola v městě Eindhovenu byla těžce poškozena.

Napadeny byly mešity v Groningenu, Amsterodamu a jinde. V Utrechtu, v blízkosti jedné muslimské čtvrti, byl zase podpálen protestantský kostel, v Rotterdamu kostely dva.

Za těchto podmínek je dobrá rada drahá. Jeden kolega na Groningenské univerzitě se mi v den vraždy Theo van Gogha svěřil s následující myšlenkou.

"Když jsem dostal zprávu o jeho zavraždění moje první reakce byla: emigruji!"

Není zdaleka jediný. Jen v minulém roce opustilo Nizozemsko natrvalo 110 000 občanů. Často uváděné důvody: přitvrzení životního klimatu v zemí, bezmocnost, malý pocit bezpečí, obavy z dalšího vývoje.

Pro mne osobně, Čecha, který do Nizozemská utekl po vojenské intervenci v roce 1968 a našel zde nový bezpečný domov, působí Nizozemsko těchto dnů jako svět naruby.