Václav Sochor zpravodaj BBC

Pohřbu zavražděného filmaře se zúčastnilo zhruba 700 lidí

Posledního rozloučení s filmařem, který si proti sobě popudil islamistického radikála, se zúčastnilo odhadem sedm stovek lidí. Van Goghova smrt vzbudila v Nizozemsku četné projevy náboženské a kulturní tolerance, na níž si obyvatelé velmi zakládají.

Události poslední noci však svědčí i o tom, že atentát vzbudil i zcela opačné emoce. Ve městě Uden zaútočili žháři na další muslimskou školu, na níž někdo ještě před požárem napsal vzkaz: "Theo, odpočívej v pokoji!"

Ohrožený spolupracovník

Rozloučení se zavražděným Theem van Goghem proběhlo v krematoriu ve městě Nieuwe Oosten. V jeho blízkosti vzdálený příbuzný slavného malíře žil a tady si ho taky našla vrahova kulka.

První z řečníků na pohřbu - Theova matka - na adresu vraha řekla, že šlo o barbara, který ji připravil o to nejcennější.

Van Gogh si rozhněval část muslimů, kterým se nelíbil jeho snímek "Poddanost" - zfilmovaná kritika postavení žen v islámském světě.

Šestadvacetiletý Maročan Muhammad Budžerí si minulé úterý řekl, že kdo zasel vítr, musí sklidit bouři, a za denního světla Thea Van Gogha zastřelil.

Políčeno měl i na jeho přítelkyni, původem Somálku, poslankyni Aján Hirsí Alíovou, rovněž kritičku konzervativního islámu, která se na natáčení kontroverzního dokumentu podílela.

Hirsí Alíová, donedávna činná politička, se teď musí skrývat podobně jako Salman Rushdie.

Intergrace, nebo ne?

Marocká komunita v Nizozemsku se snaží distancovat od atentátníka Budžerího, který podle ní jednal na vlastní pěst, i když je kvůli vraždě ve vazbě celkem šest lidí.

Emoce mezi muslimskou komunitou vyvolal snímek Poddanost

Musí se snažit udržet distanc: Maročané stále přicházejí a v Nizozemsku přivádějí na svět potomky. Nepotřebují nevraživost okolí, nestojí o molotovovy koktejly házené na mešity a školy.

O začleňování mladých marockých imigrantů do společnosti se v Nizozemsku stará organizace "Směrem k novému začátku". Jejím členem je i Muhammad Baba:

"Jsem muslim," říká, třebaže se narodil a vyrostl v Nizozemsku, kde teď musí čelit složité situaci. Podle něj nelze násilí vymýtit násilím a jeho organizace se snaží o to, aby mladí muslimové skutečně pochopili svou víru.

Měli by ji přizpůsobit společnosti, v níž se rozhodli žít, a také by se měli učit chápat víru ostatních.

To se snáze řekne, než udělá. A je si toho dobře vědoma třeba nizozemská poslankyně Lousewies van der Laanová:

"Máte tady spoustu lidí, kteří mluví plynně holandsky. Viděli jsme je v posledních dnech v televizi, jsou naprosto integrovaní a stali se součástí společnosti. Ale je tu také skupina lidí, kteří se nezačlenili. Neosvojili si jazyk; jestliže se dívají na televizi, dávají přednost Al-Džazíře před CNN či nizozemskými zprávami."

Represe není řešení

"Jsou tu lidi," míní poslankyně, "z nichž musíme mít strach, protože se nejen necítí být součástí společnosti nizozemské, ale dokonce ani evropské společnosti a pocit sounáležitosti je pojí k malým skupinám extrémistů."

Jak říká Lousewies van der Laanová, mezi těmito lidmi kolují knihy, videokazety, komunikují přes internet: "Je těžké se jim dostat na kobylku."

Nizozemská poslankyně si dobře uvědomuje, že kdyby stát uplatnil všechny prostředky pro potlačení radikálních muslimů, mohlo by to vyvolat opačný efekt:

"Máme například možnost nechat zavřít mešity a momentálně diskutujeme o deportaci imámů, kteří vyzývají k násilí a mají radikální názory. Zabavujeme lidem nizozemské pasy, jestliže u nich objevíme i cestovní doklady jiného státu."

"Tohle všechno můžeme," poznamenává poslankyně Lousewies van der Laanová, "jenže tady jde o represi a je nutné položit si otázku: Jaké zvolit pozitivní způsoby? Jakou máme pozitivní alternativu?"

Zkušenosti odjinud

Podobné úvahy zatěžují hlavy politiků i v jiných státech západní Evropy, jakkoli se jejich přístup k přistěhovalcům liší. Koneckonců se ale liší jedni imigranti od druhých, jak podotýká původem Turek, dnes člen německé strany Zelených Džem Özdemir:

"Samozřejmě jsou tu rozdíly mezi zeměmi. Politiky jednotlivých států se značně různí: máte tu francouzskou Radu pro náboženství a třeba Německo, kde nic takového neexistuje. Ale obecně platí, že všude čelí podobným problémům."

"Na jedné straně máte lidi, kteří už se stali součástí střední třídy - pokud jde o příjmy i o životní styl. A pak jsou tu jiní, kteří mají problém s přechodem z jedné společnosti do druhé."

"Tyhle potíže se pak kombinují s problémy kvůli nedostatku peněz a nízkého vzdělání," tvrdí nizozemský Turek Džem Özdemir.