Jaroslav Šonka spolupracovník BBC

Od pádu symbolu železné opony uplynulo 15 let

Určité procento lidí na východě i na západě stále ještě odpovídá ANO, někteří ovšem z recese.

Naopak se většina německých občanů stále ještě umí vcítit do 15 let starého zážitku pádu zdi.

Pro řadu z nich to byla nejradikálnější změna v jejich životě.

Nyní se rozbíhá nový projekt vybudování malého kousku zdi v blízkosti známého bývalého přechodu Checkpoint Charlie.

Alžběta II. a Berlínská zeď

Když přijela do Berlína na státní návštěvu britská královna, vzpomínaly noviny na to, jak se její návštěvy vyvíjely.

Původně přistávala na britském letišti Gatow, u hranice britského sektoru s Braniborskem. Tady nalétávala britská letadla koridorem nad NDR a přistávala několik metrů za zdí.

Dnes již neexistuje ani letiště, ani zeď. Na letišti stojí domky a muzeum vojenského letectví. Ze zdi zbylo jen několik po celém městě roztroušených zbytků.

Znalci pohlédnou ještě na několika místech na nezastavěný široký pás, často velmi netypicky zarostlý letitým plevelem.

Přeskočit na západ

Vznikl také památník zdi podél jejího průběhu v Bernauerstrasse.

Vzpomínám si na dokumentární snímky lidí skákajících na západ z druhého patra domů jejichž fasáda byla současně sektorovou hranicí a dveře i okna v prvním patře již byla zazděná.

Později správa východního Berlína vyhodila celé bloky domů a jeden kostel do povětří - opět známé snímky -, aby tu bylo místo pro zeď.

Památník Berlínské zdi má vědecký archiv a s hubenou státní podporou spolupracuje s ostatními muzei v Berlíně.

Přes ulici je pak rekonstrukce zdi v její nejbrutálnější podobě. Je možné nahlédnout do celého zařízení i s pásem smrti, který, stejně jako tehdy, není přístupný.

A samozřejmě je na jiném místě zachovaná takzvaní East side gallery, kde je dlouhý úsek zdi pomalován částečně i známými malíři.

Checkpoint Charlie

Existuje však ještě jedna adresa, na které je možné nedávnou historii studovat. Je to Muzeum na Checkpoint Charlie.

Malý kousek nechvalně proslulé zdi si můžete koupit

Již rok po postavení zdi, v roce 1962, založil Rainer Hildebrandt malou výstavu, která měla zeď jako takovou kritizovat a žila hlavně z dokumentací útěků z NDR.

O rok později, v roce 1963, se sbírka přestěhovala na dnešní místo u Checkpoint Charlie. Tudy projde dodnes každý, kdo se zajímá o moderní historii Berlína.

Pochopili to jak čepičáři, tak Rainer Hildebrandt, a z místa se stala komerčně výhodná centrála marketingu moderní berlínské historie.

Ve velkém obchodu lze zakoupit kousky zdi s certifikátem pravosti, potištěná trička, pohlednice a brožury.

Co na tom, že muzeální odborníci z Muzea spojenců a z Památníku zdi pohrdají neautentičností řady exponátů včetně samotného domečku americké hlídky.

Kousek zdi pro turisty

Proud návštěvníků z Japonska, USA i odjinud přesto platí vysoké vstupné a tlačí se před expozicí předvádějící prostředky útěku přes zeď - od rogal přes skrýše v autě.

Snad aby proudy návštěvníků svého prosperujícího muzea poněkud rozptýlila, přišla Alexandra Hildebrandtová, zakladatelova žena a dědička rodinného podniku, s ideou, postavit zeď tam, kde jí její turisté hledají - totiž u jejího muzea.

I když neautentická zeď bude stát na najatém pozemku jen několik měsíců, je to další šikovný marketingový tah ředitelky muzea, která tak dokonce i zmenšila plochu, na které se mohou prezentovat konkurenční čepičáři.

Když vše zařídila tak, že jí do její činnosti nemůže město mluvit, a pak dokonce vyhnala i studenty, kteří si přivydělávali pózováním pro turisty v uniformách spojenců, stala se dnes jakousi "kmotrou" prosperujícího kouta Berlína.