Dita Křišťanová redaktorka BBC

Estét Jarkovský byl zakladatelem českého olympionismu

Jarkovský, známý spíše příručkou o slušných mravech, se stal členem Mezinárodního olympijského výboru, který s různými obměnami funguje dodnes.

První olympijské hry se konaly v roce 1896 v Aténách - čtyři roky poté, co Pierre de Coubertin představil nápad na obnovení antických olympijských her na pařížské Sorbonně.

Česko, které bylo v té době součástí rakousko-uherské monarchie, své zástupce na hrách nemělo.

Atény 1896 – olivový věnec pro vítěze

Hry měly navázat na starou řeckou tradici a zúčastnilo se jich 245 účastníků ze čtrnácti zemí.

Soutěžili ve 43 disciplínách, mezi nimiž nemohl chybět tradiční maraton, běh na sto metrů, ale i veslařské a jachtařské soutěže.

Výherci za první místa dostávali pouze olivový věnec, medaili a diplom.

Už první hry se však neobešly bez podpory sponzorů, zámožný řecký magnát Georgios Averoff přispěl částkou ve výši jednoho milionu drachem.

Paříž 1900 – půlroční olympiáda

Účastníky druhé olympiády uvítala v 1900 Paříž, kam odcestovala i první česká výprava.

Do Paříže vyrazili i čeští sportovci

Z Čechů nikdo nevyhrál, na druhé příčce se umístil František Janda Suk v hodu diskem.

V Evropě tehdy panovala myšlenka, aby olympiáda byla vždy řeckou záležitostí, ale Pierre de Coubertin všechny podobné spekulace rázně potíral.

Turnaje se poprvé v historii novodobého olympismu zúčastnily ženy a česká hráčka Hedviga Rosenbaumová vybojovala v tenise dvě medaile za třetí místo.

Hry se konaly v rozmezí pěti měsíců.

St. Louis 1904 – bez české účasti

Potřetí padla volba na americké St. Louis díky lobbingu amerického prezidenta Theodora Roosevelta.

Na třetích hrách v pořadí poprvé startoval černoch a udělovaly se medaile za nejlepší tři místa – bronzová, stříbrná a zlatá. Češi v Americe chyběli.

Jelikož druhé a třetí hry skončily spíše fiaskem a o medaile se rozhodovalo mezi domácími, kterým nedělalo dlouhé časové rozpětí her problémy, uskutečnily se v roce 1906 v Aténách jakési mezihry.

Jejich výsledky nejsou počítány do oficiálních statistik. Češi uspěli v tenisové čtyřhře, Zdeněk a Ladislav Žemlovi skončili dvakrát na třetím místě.

Londýn 1908 – šedesátiletý medailista

V roce 1908 uspořádala hry Velká Británie v Londýně.

V Londýně uspěli čeští šermíři

Původně se sice měly konat v Itálii, ale ta po výbuchu Vesuvu rozhodla, že shromážděné peníze věnuje na obnovu poničených obcí.

Na hrách padaly světové i věkové rekordy.

Švéd Oscar Swahn vyhrál olympijské zlato ve střelbě na běžícího jelena ve svých šedesáti letech.

Z Čechů uspěli v Londýně šermíři, získali bronz v šavli družstev a Vilém Goppold von Lobsdorf skončil na třetí pozici v šavli jednotlivců.

Stockholm 1912 – nezávislost Čechů

Hry v roce 1912 přivítal Stockholm, kde byla zavedena elektrická časomíra.

Češi ve švédské metropoli medaili nezískali, vymohli si však nezávislé postavení mezi rakousko-uherskými sportovci.

V zahajovacím průvodu pochodovali se lvem na prsou, a ne jako součást rakousko-uherské výpravy.

V době válek se olympijské hry nekonají – což platilo i pro období první světové války.

Antverpy 1920 – bez států, které způsobily válku

Další olympiáda se proto uskutečnila až po ní v roce 1920 v belgických Antverpách a byly z ní vyloučeny státy, které válku způsobily - Rakousko, Německo, Bulharsko, Maďarsko a Turecko.

Čechoslováci (tentokrát už jako zástupci vzniknuvšího Československa) opět bodovali v tenise, Milada Skrbková a Ladislav Žemla získali bronz v mixu.

Poprvé se objevil symbol her – vlajka s pěti kruhy.

Paříž 1924 – první zlato

Osmou olympiádu hostila v roce 1924 opět Paříž, kde vybojoval první zlatou medaili pro Československo ve šplhu na laně Bedřich Šupčík. Gymnasta přivezl z her ještě další medaili – za víceboj.

První zlato získal Šupčík ve šplhu na laně

Ve šplhu uspěl i Ladislav Vácha, který obsadil třetí příčku. Vácha navíc získal bronz na kruzích.

Třemi stříbry se mohl pyšnit Robert Pražák za kruhy, bradla a víceboj.

Další gymnasta Jan Koutný obdržel stříbro za přeskok a Bohumil Mokřovský v téže disciplíně ověsil svůj krk bronzovou medailí.

Bronz přivezl také Bohumil Durdis za vzpírání.

V Paříži olympiáda získala také své nové heslo: "Citius, Altius, Fortius" (Rychleji, výše, silněji).

Hrdinou se stal Fin Paavo Nurmi, jenž vybojoval pět zlatých medailí.

Amsterdam 1928 – zlato za parkur

Olympiáda v roce 1928, kterou uspořádal Amsterdam, opět přála českým gymnastům – v družstvech skončili druzí.

Na bradlech vybojoval Ladislav Vácha zlato, na kruzích tentýž stříbro, Emanuel Löffler rovněž na kruzích bronz. Löffler uspěl i v přeskoku, když vybojoval stříbro.

Další stříbra přivezli Jan Heřmánek (box), Jindřich Maudr (řecko-římský zápas, bantamová váha) a bronz Jaroslav Skobla (vzpírání – supertěžká váha).

Již třetí zlato pro dějiny českého olympijského sportu pak získal Franišek Ventura v jezdecké disciplíně – parkuru.

Los Angeles 1932 – zlatý vzpěrač

Olympiádu v roce 1932 přivítalo Los Angeles, kde poprvé pro sportovce vybudovali olympijskou vesnici.

Jaroslav Skobla zde ve vzpírání – supertěžké váze vybojoval zlatou medaili. Stříbrem ze stejné disciplíny se mohl ozdobit Václav Pšenička, Josef Urban (řecko-římský zápas, supertěžká váha) a bronzem koulař František Douda.

Berlín 1936 – boj proti ideologii

Olympijské hry v Berlíně v roce 1936 jsou černým místem v dějinách – olympiáda se uskutečnila pod taktovkou Hitlerova fašistického režimu, některé výsledky byly zdiskreditovány ve prospěch "nadřazené árijské rasy".

Alois Hudec pokořil i 'nestranné rozhodčí'

Z Berlína poprvé vysílala televize a začala tradice olympijské pochodně.

Čechoslováci zde získali tři zlata – jedno Alois Hudec na kruzích – Hudec bojoval nejen sám se sebou kvůli oneměcnění, ale i s rozhodčími.

Druhé zlato přidala dvojice Brzák-Felix, Syrovátka v kanoistice a třetí taktéž dvojka kanoistů Mottl-Škrdlant.

Druhé místo v gymnastice družstev obsadily ženy a stříbrem se mohli pyšnit i Václav Pšenička (vzpírání - supertěžká váha), Bohuslav Karlík (kanoistika), Josef Klapuch (zápas –volný styl, supertěžká váha) a Jozef Herda (řecko-římský zápas, lehká váha).

Londýn 1948 – čas Emila Zátopka

Za druhé světové války se žádná olympiáda nekonala, další přišla na řadu až v roce 1948 v Londýně.

V Londýně se už projevilo budoucí rozdělení světa na komunistický východ a kapitalistický západ.

Z Anglie přivezli tři zlaté medaile kanoisté (František Čapek, dvojice Brzák-Felix, Kudrna a Josef Holeček). K tomu přidali ještě jedno stříbro (dvojice Havel-Pecka).

Emil Zátopek patří mezi legendy české atletiky

První skončil i Július Torma (box, welterová váha) a třetí gymnasta Zdeněk Růžička (prostná).

V Londýně poprvé fanoušky zaujal Emil Zátopek, který získal v běhu na deset kilometrů zlatou medaili a v běhu na pět stříbrnou.

Zátopek začal s během vlastně náhodou, když byl svým zlínském klubem "donucen" se běhu zúčastnit a běhu po svém úspěchu zůstal věrný.

Helsinky 1952 – Triumf 'české lokomotivy'

Do srdcí sportovních fanoušků se Emil Zátopek zapsal na olympiádě v Helsinkách v roce 1952, kde vyhrál závody na 5 a 10 kilometrů i maraton.

Na této olympiádě Emil Zátopek odmítl startovat na protest vyloučení mílaře Stanislava Jungwirta z československé olympijské výpravy.

Sportovce tehdy zachránila velké šance na Zátopkova medailová umístění a nakonec v Helsinkách startovali oba.

Zátopek vyhrál v běhu na deset kilometrů i přesto, že zaostával dlouho vzadu. Uspěl i v běhu na pět kilometrů, dlouho běžel čtvrtý se ztrátou několika metrů, potom ovšem začali soupeři odpadávat. Zátopek tehdy údajně prohlásil:

Jiní manželé zatím oba zlato nevybojovali

"Vyhrál jsem nad soupeři, kteří měli být podstatně rychlejší než já. Hrozilo mi, že tentokrát skončím bez medaile.

Čtyři sta metrů dlouhý finiš jsem si sice připravoval, ale už se mi zdálo, že mě soupeři převezou. Půl kola před cílem jsem však zjistil, že už sotva pletou nohama..."

Ačkoli maraton představoval pro Zátopka pole neorané, už patnáct kilometrů před cílem běžel v čele sám a získal zlato.

V Helsinkách byla i manželka Emila Zátopka Dana, která získala zlatou olympijskou medaili v hodu oštěpem a stala se první československou olympijskou vítězkou.

"Zlatý" pár udělal ve Finsku obrovský dojem.

Díky svým čtyřem olympijským vítězstvím a 18 světovým rekordům byl Zátopek ve světě přezdíván "česká lokomotiva".

Nejúspěšnější český olympionik proslul nejen svými nevídanými sportovními výkony, ale i obrovským elánem a gentlemanským chováním, o čemž svědčí jeho trojnásobné vítězství v anketě o nejlepšího sportovce světa z let 1949, 1951 a 1952.

Další zlaté medaile z Finska přivezla čtyřka s kormidelníkem, Ján Zachara (box, pérová váha) a kanoista Josef Holeček, stříbro dvojice kanoistů Brzák-Felix, Kudrna, Josef Růžička (řecko-římský zápas, supertěžká váha), Josef Doležal (50 km chůze) a bronz kanoista Alfréd Jindra a zápasník Mikuláš Athanasov.

Melbourne 1956 – první místo v disku

Další hry uspořádalo v roce 1956 Melbourne, kde na sebe upozornila gymnastka Eva Bosáková na kladině, skončila druhá a připravila si půdu pro další olympiádu v Římě, odkud si již vezla zlato.

V Melbourne získali Čechoslováci zlato (diskařka Olga Fikotová), stříbro (střelec Otakar Hořínek, cyklista Ladislav Fouček a cyklistický tandem), bronz (koulař Jiří Skobla).

Řím 1960 – zlatá Bosáková

Z Říma kromě Bosákové vezli zlaté medaile také dvojskif Kozák-Schmidt a boxer Bohumil Němeček.

Stříbrné skončily Dana Zátopková a družstvo gymnastek, bronzoví boxer Josef Němec, zápasník Bohumil Kubát a osma s kormidelníkem.

Tokio 1964 – úspěch Čáslavské

V Tokiu 1964 se stala miláčkem publika gymnastka Věra Čáslavská, zvítězila na kladině, v přeskoku a ve víceboji, nezvládla pouze bradla.

Československé gymnastky pak jako družstvo obsadily druhou příčku.

Zlato uhájili i cyklista Jiří Daler, vzpěrač Hans Zdražila, stříbro diskař Ludvík Daněk, volejbalisté, fotbalisté, běžec Josef Odložil, zápasník Jiří Kormaník, bronz střelec Lubomír Nacovský, dvojskif Andrs-Hofmann a osma s kormidelníkem.

Mexico City 1968 – miláček Mexičanů

Mexico City bylo nejvýše položeným místem, kde se kdy hry konaly.

Na mexické olympiádě triumfovala gymnastka Věra Čáslavská, která vybojovala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile.

Čáslavská se stala miláčkem Mexičanů

Vzhledem k tomu, že se olympiáda konala krátce po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, byla mohutně povzbuzována diváky i ostatními sportovci.

Hvězdou olympiády se stala nejen díky svým výkonům a kráse, ale i svatbě s běžcem Josefem Odložilem - přihlíželo jí padesát tisíc Mexičanů, kteří si českou gymnastku zamilovali.

Po příjezdu do vlasti nastalo rozčarování, úspěšnou gymnastku nikdo v normalizačním Československu pět let nezaměstnal. 25. dubna 1990 byla jako první žena v historii zvolena předsedkyní Československého olympijského výboru.

V Mexiku další zlata získali Miloslava Rezková (skok vysoký), Milena Duchová (skok do vody), Jan Kůrka (malorážka vleže), stříbro družstvo gymnastek, bronz zápasník Petr Kment, diskař Ludvík Daněk, zápasník Miroslav Zeman a volejbalisté.

Mnichov 1972 – černé září

Olympijské hry v Mnichově 1972 ukázaly, že nemůže jít pouze o bezstarostnou oslavu sportu – v dějinách her jsou nazývány jako černé září.

Diskař Daněk si v hodu diskem vyházel zlato

5. září vniklo osm palestinských teroristů do jádra izraelské výpravy – dva Izraelce zabili, dalších devět zajali. Při následné přestřelce i tito rukojmí zemřeli.

Mnichov 1972 také posloužil jako jasný příklad pro další teroristické skupiny a z her udělal "místo strachu".

Z Čechoslováků se vraceli se zlatem diskař Ludvík Daněk, Vítězslav Mácha, druzí skončili házenkáři, skokanka do vody Milena Duchková, střelec Ladislav Falta, dvojka s kormidelníkem, s bronzem čtyřka s kormidelníkem a skokanka do dálky Eva Šuranová.

Montreal 1976 - bojkot Afriky

Olympiádu v roce 1976 přivítal kanadský Montreal a poznamenal bojkot afrických účastníků.

Z Čechoslováků se radovali zlatí - cyklista Anton Tkáč, střelec Josef Panaček, stříbrní - družstvo pětibojařů, zápasník Vítězslav Mácha, a bronzoví - koulařka Helena Fibingerová, pětibojař Jan Bártů, dvojka s kormidelníkem a párová čtyřka veslařů.

Moskva 1980 – střet východu a západu

Po africkém vzoru pak americký prezident Jim Carter vyzval k bojkotu následujících her, které se konaly v roce 1980 v Moskvě.

Z Moskvy přivezli čeští fotbalisté v čele s Antonínem Panenkou zlato

Carter tak chtěl protestovat proti vstupu sovětských vojsk do Afghánistánu v roce 1979.

Sportovci reprezentující socialistické Československo do Moskvy samozřejmě jeli - narozdíl od řady západních zemí - a nevraceli se s prázdnou.

Je otázkou, jak na této olympiádě probíhaly dopinkové kontroly, v Československu dopinková politika sportovců byla řízena státem.

Zlatou medaili si odvezli čeští fotbalisté a vzpěrač Ota Zaremba, stříbro běžkyně Jarmila Kratochvílová (dodnes držitelka světových rekordů v běhu), pozemní hokejisté, diskař Imrich Bugár.

Bronz judista Vladimír Kocman, gymnasta Jiří Tabák (kruhy), vzpěrač Dušan Poliačik, dvojskif ve složení Pecka, Vochoska, družstvo cyklistů ve stíhačce i časovce, zápasník Július Strnisko (volný styl, těžká váha), zápasník Dan Karabin a boxer Ján Franek.

Los Angeles 1984 – drží se krok s Moskvou

Východní blok opětoval bojkot o čtyři roky později, kdy se olympionici sešli v Los Angeles.

Olympiáda byla důkazem toho, jak je sport spojený s politikou a jak může být politikou zneužit.

Českoslovenští sportovci bojkotem velmi trpěli, Los Angeles pro některé představovalo vrchol kariéry, ale museli se podřídili moskevskému diktátu.

Soul 1988 – úspěch tenistů

V korejském Soulu v roce 1988 poprvé zabodoval oštěpař Jan Železný, který zde vybojoval stříbro.

Železný zazářil na čtyřech olympiádách za sebou

Na dalších olympiádách v Barceloně, Atlantě i Sydney tento nestor českého olympionismu vybojoval již zlaté medaile, čímž se zapsal do historie.

Železnému se povedlo splnit si svůj sen z mládí, kdy se zhlédl v olympijských borcích.

Po poranění páteře v roce 1989 se zdálo, že se sportem nadobro skončí, ale silou vůle a touhou po sportu se vrátil.

Jan Železný je také držitelem světového rekordu v hodu oštěpem.

Zlato v Soulu získali střelec Miroslav Varga, chodec Jozef Pribilinec a tenista Miloslav Mečíř, stříbro střelec Miroslav Bednařík a dvojice Suková, Novotná v tenisové čtyřhře, bronz pak duo Mečíř, Šrejbr ve čtyřhře a zápasník Josef Lohyňa.

Barcelona 1992 – nezapomenutelná hymna Queen

Olympijské hry v Barceloně v roce 1992 provázela hymna od skupiny Queen a pro českou výpravu byly úspěšné.

Zlato kromě Železného přivezli také desetibojař Robert Změlík, vodní slalomář Lukáš Pollert a střelec Petr Hrdlička.

Stříbro získali kanoisté Šimek a Rohan a bronz střelec Luboš Račanský.

Atlanta 1996 – Doktor překvapením

V americké Atlantě z Čechů startujících poprvé za Českou republiku zazářil vedle zlatého Jana Železného kanoista Martin Doktor.

Martin Doktor nečekaně zvítězil ve dvou disciplínách

Mladík s šátkem na hlavě připomínající piráta zvítězil v závodě na 500 i 1000 metrů, když udolal svého soupeře z Maďarska.

Na dalších hrách v Sydney se neprosadil.

V Atlantě bodovala také Štěpánka Hilgertová, kajakářka předvedla svůj um poprat se s divokou vodou a právem se radovala z první příčky.

Hilgertová svůj úspěch zopakovala o čtyři roky později v Atlantě.

Stříbro americká olympiáda přinesla kanoistovi Lukáši Pollertovi, duu tenistek Novotná, Suková a vodní slalomářské dvojce Šimek, Rohan, bronz desetibojaři Tomáši Dvořákovi, tenistce Janě Novotné, trojskokance Šárce Kašpárkové a střelci Miroslavu Janušovi.

Sydney 2000 – Železný potřetí první

Poslední olympiádu v Sydney považují mnozí za nejlepší všech dob vzhledem k tomu, že organizace v Austrálii fungovala bezchybně a pro hry bylo vytvořeno důstojné prostředí.

Pro českou výpravu zas tolik úspěšná nebyla – ze zlata se těšili pouze Jan Železný a Štěpánka Hilgertová.

Se stříbrem se musel spokojit desetibojař Roman Šebrle, který v současnosti drží světový rekord. O zlato přišel pouze pro to, že jeho soupeři Estonci Erki Noolovi byl přehlédnut přešlap.

Ze stříbra se radovali boxer Rudolf Kraj a střelec Petr Málek.

Bronzem se ozdobili triatlonista Jan Řehula, vodní slalomáři Jiras, Máder a střelec Martin Tenk.