Hilary Anderssonová zpravodajka BBC

Děti bývají často příliš slabé na to, aby přežily teplotní výkyvy

Jeho jméno - Abdal Rahím.

Jednou ráno ve čtyři hodiny, před rozbřeskem, spala ve své vesnici Šataj, když přišli ozbrojenci, oddíly Džandžavídu. Slovo, které s sebou nese děsivý strach.

Vychází z místní hovorové arabštiny a překládá se jako "dábelští muži na koních s puškami".

A toho rána udeřil jejich oheň i na vesnici, kde žila matka malého Andala Rahíma.

Vzpomíná, že muži z Džandžavídu zabíjeli nejen muže, ale i děcka. A tak vzala ta svoje - a utíkala. Neví, jestli její muž útočníkům unikl.

Vydala se ve vysušujícím saharském žáru na třídenní cestu do uprchlického tábora Kalma.

Její devítiletý chlapec cestu nevydržel - zemřel.

Vyprávěla mi to bez zjevných emocí - tak to zkrátka bylo. Podle všeho si uvědomuje, že i její nejmladší, Abdal, může zemřít hlady - a ona teď nemá ani dům, ani jednoduchý přístřešek, ani přikrývku.

"A jak se cítíte tady, v táboře?" optal se jí kdosi. Odpověděla bez váhání a klidně: "Je to lepší, než umřít."

Příliš slabé děti

Něco takového možná může říci jen ten, kdo viděl, smrtící horor v Dárfúru.

Vnější pozorovatel může stěží najít cokoli útěšného na podmínkách, do nichž se dostali dárfúrští uprchlíci.

Viděla jsem rodiny, které ve svých chatrčích neměly vůbec žádné jídlo. Viděla jsem rodinu, v jejíž jediné misce s hnijícím jídlem se to hemžilo červy.

Viděla jsem vyhladovělé děcko, které když omývali, voda se kalila jeho krví.

A viděla jsem i děti hubené jako tyčky, pokryté výkaly. Zvracely jídlo, protože byly příliš slabé, aby cokoli pozřely.

Do toho pekelné vedro, přes 40 stupňů.

Mírná úleva přicházela se západem Slunce - jenže právě při poklesu teplot umíraly zesláblé děti. Jejich těla byla příliš traumatizovaná, aby se vyrovnala s jakoukoli změnou teploty.

Válka proti matkám

A tak, když jsme ulehli ke spánku, někdy ve dvě nebo tři hodiny ráno, náhle prořízl tmu a ticho strašlivý výkřik zoufalé matky, která právě přišla o dítě.

A pokud kdy byl důvod, nebo místo, aby vám začala pracovat představivost, bylo to tohle. Ještě hodně se toho dá vypovědět o Dárfúru.

Ale co je nejhorší: Tito lidé nemusejí hladovět. Nevypukla žádná sucha - na vině je válka. Válka proti černošské povstalecké skupině z Dárfúru.

Dobře - súdánská vláda si nemůže dovolit ignorovat rebélie na svém území - a polovojenské skupiny Džandžavíd možná nemohla snadno kontrolovat, i kdyby chtěla.

Proč ale vést válku proti matkám, dětem, starým lidem - civilistům ? To už není válka, jak ji známe, to je hromadný trest.