Jill McGiveringová zpravodajka BBC

Samozvaní strážci zákona hlídkují v ulicích města

Ten dojem trochu kazil samopal kalašnikov s uříznutou hlavní, který se leskl v jeho rukou.

Jmenuje se Sabar a před Saddámovým pádem býval prý voják. Teď jsou on i jeho šest bratrů nezaměstnaní. Nijak ale nezahálejí.

Na prašné ulici se kolem nás potloukají desítky mužů, všichni se zbraněmi budícími hrůzu. Někteří z nich už mají pupek a jsou tak ve středním věku.

Jiní, ti mladší, sotva teenageři, třímají svou výzbroj, jak to dělával filmový Rambo.

"Irácká policie je pomalá a nevýkonná. A tak když někomu například vykradou dům, volají místo toho nás," vysvětlil mi Sabar.

Irácká neoficiální milice

Sabar a jeho početní bratři jsou součástí neoficiálních, nezákonných milicí, řízených z místní mešity.

Šedesát šíiských dobrovolníků patroluje na ulicích v dodávkách a hlídají také školy a nemocnici, stavějí dopravní bariéry a prohledávají kolemjdoucí.

Ať se vám to líbí nebo ne, jde o nejnovější ukázku občanské svépomoci. Basra má problém s kriminalitou.

Počet únosů, vražd, krádeží aut a ozbrojených přepadení se dramaticky zvyšuje.

Basra je pod kontrolou britských vojáků, kteří ji uplatňují nenápadnějším, volnějším způsobem než třeba Američané v Bagdádu.

Většinu případů běžné, všední kriminality svěřují nové irácké policii.

Jak mi ale řekl Sabar, místní obyvatelé nemají k policistům moc důvěru. Považují je za nespolehlivé, dokonce nekompetentní síly.

Policie dělala 'špatné věci'

Zastavili jsme před policejní stanicí, u jejíhož vchodu kouřili cigarety mladíci v modrých policejních košilích.

Irácká policie je podel místních neschopná

Obklopili nás, zbraně přes prsa. Několik jich naskočilo na korbu dodávky a se spuštěnou sirénou - jen pro naši kameru - vyrazili do dopravního ruchu.

Nálada se změnila, když se objevil štíhlý důstojník vyšší šarže.

Plukovník Alí Keralláh mi sdělil, že je u policie celých dvacet let a že teď panují ve sboru lepší poměry.

Za Saddáma prý museli dělat "špatné věci". A nelegální šíitské oddíly domobrany ? Nic takového neexistuje, povídá plukovník Keralláh...

Fungují soudy?

Začali jsme si klást otázku, jestli oficiální justiční systém vůbec funguje.

Na dvoře ústředního soudu v Basře vládl chaos: Spousta debatujících postav, ženy-právničky v muslimských šátcích a jejich klientky v burkách, zahalené od hlavy k patě. Policisté vedoucí spoutané vězně. Právníci v omšelých oblecích a řada plechových automatů nabízejících kopírovací služby, studené nápoje a něco malého k snědku.

Jak se dá zajistit spravedlnost, když není zajištěna jakákoliv bezpečnost ?

Samotná soudní budova je zchátralá, plná úzkých, přeplněných chodeb.

Abíd Ali Nefawá, nejvyšší zdejší soudce, vyzařuje až filozofickou trpělivost muže, který tohle všechno už viděl mnohokrát.

Elegantně oblečen, s černou kšticí a pečlivě udržovaným knírkem, přes sebe přehodí soudní talár a zaujme své místo v soudní síni.

Nad hlavami víří vzduch stropní větráky.

Obžalovaný - netečný jedeandvacetiletý chlapec - stojí před soudci, zatímco jsou proti němu snášeny důkazy. Je obviněn z vloupání, při němž údajně z ložnice jedné ženy ukradl jistý obnos hotovosti.

A proces se, se skřípěním, vleče dál.

Právníci se bojí

Jeden z přísedících soudců už dal jasně najevo svou frustraci - má toho dost.

Jak se dá zajistit spravedlnost, když není zajištěna jakákoliv bezpečnost ?

Svědci jsou příliš vystrašeni na to, aby se dostavili k soudu - bojí se, že by se jim mohlo něco stát.

Někteří právníci mi v soukromém rozhovoru přiznali, že se schválně vyhýbají trestně-právním kauzám, protože mají strach, že se sami stanou terčem útoku.

V pozdních ranních hodinách zazněl verdikt nad "naším" mladíkem, podezřelým z vloupačky. Vinen. Pět let.

Zdá se, že soudci dělají, co mohou. Ale já si nemohu pomoci a napadá mě: jaký asi trest by uložili Sabar a členové jeho nelegální ozbrojné skupiny, kdyby o případu tohoto zloděje rozhodovali oni, a ne soud ?