Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Peter Biles zpravodaj BBC

Když v roce 1982 v Bagdádu třpytivý hotel Sheraton o sedmnácti poschodích otevírali, musel patřit ke klenotům irácké metropole.

Hotel na nábřeží Tigridu s mramorovou podlahou v rozlehlém átriu a prosklenými výtahy působil jako magnet na ty, co měli v Bagdádu vliv a peníze.

Ale představte si, jak vypadá dnes - ošuntělý těmi roky bez údržby prošel obdobím sankcí i pozvolným rozkladem Iráku Saddáma Husajna.

Irácká policie sama o sobě pořádek v zemi nezajistí

Známky úpadku jsou znatelné snad všude - prošoupané koberce, po zdech tmavé skrvny a nedostatek žárovek, výpadky proudu a vyšisovaný interirér sedmdesátých let.

Vyhlížím ven dřevěnými žaluziemi, které chrání balkon před pálícím sluncem. Venku je sedmačtyřicet stupňů Celsia a k mému překvapení dole láká hosty průzračný bazén. Čistá voda lesknoucí se na poledním sluníčku.

Mojí pozornost ale upoutal ještě jiný pohled. Dívám se na snad nejzabarikádovanější ulici vůbec.

Tenhle arál střeží tři americké tanky, kotouče ostnatého drátu, betonové zátarasy - překážky, které vozovku klikatí, aby zpomalily dopravu, a jedno kontrolní stanoviště.

Jeden z tanků má na sobě napsanou přezdívku "Krvežíznivec". Američtí vojáci kolem vypadají znuděně, ale musejí zůstávat v pohotovosti. V uplynulém měsíci se na ně průměrně útočilo patnáckrát za den.

Většinou jsou z těchto útoků obviňováni Saddámovi loajalisté, ale nikdo nemůže vyloučit zlověstnější variantu - pravděpodobné zapojení extrémistických skupin, které mají kontakty na Al-Káidu a zesilují odpor proti Američany vedené okupaci Iráku.

Kalašnikov v hotelovém výtahu

Vracíme se do hotelu těsně po zákazu vycházení - ulice už jsou liduprázdné. Hledáme takzvané "ali-baby" neboli zloděje, kteří po setmění rabují v Bagdádu.

Američané k úmornému kontrolování každého auta, které jede k hotelu, využívají pomocnou stráž. Skupinka mladých Iráčanů nahlíží každému vozu do kufru, pod sedačky, otevírají nám tašky a občas auto obejdou s detektorem. Občas jsou ovšem prohlídky až nepříjemně laxní.

Mnoho Iráčanů viní z pokračující nestability Američany

Vlastně tu nic neprobíhá normálně. Cestou na snídani ve výtahu narazím na Iráčana s kalašnikovem a několika zásobníky. Patří k ostraze hotelu, je to snad něčí osobní ochranka nebo jen další hotelový host?

Venku vychází slunce nad modrou kopulí mešity na druhé straně hlavní ulice. Bagdád se probouzí. Chlapce, který přespával na matraci položené na střeše jednoho vozu, vyhání dvojice policistů. Další muž přitlačí na vozíku obrovské bloky ledu a jednomu cizinci je porcuje a nakládá do auta.

Ranní poklid ale náhle roztříští vzdálené hřmění výbuchu. Vyhlížíme na nebi kouř, ale neúspěšně. Později se dozvíme, že šlo o další pumový útok na americký terénní vůz. Dva vojáci při něm byli zraněni.

Znělo to vážněji, ale taková už je dnes v Bagdádu každodenní rutina. Takhle jsme si ten nový Irák asi nepředstavovali...