Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Jonathan Head zpravodaj BBC v Japonsku

Televizní zpravodajské stanice přinášely hodinu za hodinou srdcervoucí záběry plačících rodin, které sledovaly, jak jsou přes plochu letiště v Tokiu přenášeny v japonských vlajkách zabalené rakve s těly dvou diplomatů zabitých v Iráku.

Diplomaté byli zastřeleni v autě

Jsou země, kterým v Iráku padlo daleko více lidí, ale ani jedna z nich patrně není v takovém šoku a zmatku jako Japonsko.

Pocity Japonců přesně vystihují slova ministryně zahraničí Joriko Kawagučiové: "Jejich smrt mi způsobila nesmírný zármutek… ani nenacházím slova."

Vláda práva

Pětačtyřicetiletý Katsuhiko Oku před svou smrtí psal na internetové stránky ministerstva vnitra zprávy o své misi v Iráku.

Doufal, že tím podnítí větší zájem o dění v Iráku mezi Japonci, pro něž je konflikt na středním východě na hony vzdálený jejich bezpečné a starodávné zemi.

Obyvatelé Japonska jsou ostrovní národ s velmi silným smyslem pro vlastní zvláštnost a izolovanost od problémů zbytku světa. Jejich ústava vytvořená Američany po druhé světové válce zakazuje Japonsku použití síly při řešení konfliktů.

Premiér Koizumi podporuje americké operace v Iráku

Od roku 1945 nepadl v boji jediný japonský voják. Je to proto, že jedna z nejmodernějších a nejpočetnějších armád na světě až na výjimky neposlala své vojáky mimo území Japonska. Pro se v Japonsku rozhořely ostré debaty o slibu premiéra Koizumiho poslat vojáky do Iráku.

Až dosud Japonsko místo vojáků ukazovalo svoji sílu v zahraničí prostřednictvím špičkových diplomatů a odborníků, kteří měli za úkol zajistit, že na světě druhá nejštědřejší humanitární pomoc bude použita tak, jak má, a pomůže Tokiu získat nové přátele a vliv.

Opačný efekt

Katsuhiko Oku byl součástí této armády. V dubnu opustil místo na japonském velvyslanectví v Londýně, aby se zúčastnil mise v Bagdádu. Z jeho e-mailů je zřejmé, že šlo o muže zapáleného touhou pomoci Iráčanům postavit se na vlastní nohy.

Speciálně se zaměřil na ekonomiku výroby chleba - tedy hlavní potravy Iráčanů - a na vzdělávací projekty, které Japonsko podporuje. Také jeho ale zasáhlo v Iráku všudypřítomné násilí.

V srpnu napsal, jak náhodou našel v troskách budovy OSN, kterou zničil pumový útok, kreditní karty svého mrtvého kolegy z Unicefu. Pochopil to jako výzvu pokračovat ve své práci a bojovat s terorismem.

Kdyby Katsuhiko Oku žil, stal by se důležitým spojencem vládních snah vyslat japonské vojáky do Iráku

Kdyby Katsuhiko Oku žil, stal by se důležitým spojencem vládních snah vyslat japonské vojáky do Iráku. Jeho smrt má ale přesně opačný efekt - s vysláním japonských vojáků nyní souhlasí necelých deset procent Japonců.

Prozatím přípravný tým v jižním Iráku hledá natolik bezpečné místo, aby tam mohli přijet japonští vojáci plnit humanitární misi. Japonské zákony jim zakazují použít zbraně pro něco jiného než na vlastní obranu. Dokonce nesmějí vystřelit ani při obraně spojenců.

Je těžké pochopit jak to, že země, která pošle neozbojené diplomaty bez bodyguardů do Tikrítu - jednoho z nejnebezpečnějších míst v Iráku -, není schopna poslat svoje skvěle vyzbrojené vojáky nikam, kde by museli bojovat.

Sebeobranné síly

Je to výraz neobyčejné averze Japonců k válce. Má to kořeny v roce 1945. Japonská prohra ve druhé světové válce byla považována za národní katastrofu, na kterou ani dnešní generaci není dáno zapomenout.

Japonská veřejnost protestovala proti politice USA

Učebnice ve školách se často nezmiňují o krutostech napáchaných japonskými vojáky v Asii, zato se ale důkladně věnují americkému bombardování Japonska a zejména dvěma jaderným bombám shozeným na Hirošimu a Nagasaki.

Učebnice neobviňují Američany, ale vojenské velitele, kteří přivedli Japonsko do války. Pro mnoho Japonců jsou armády špatným nápadem - jejich vlastní se proto jmenuje "sebeobranné síly". Každopádně od skončení druhé světové války Japonci žádnou armádu nepotřebovali.

Tento pohodlný přístup ale nyní bere za své. Na Japonsko se snesla kritika v první válce v Perském zálivu, když místo vojáků nabídli obrovskou sumu peněz na rekonstrukci Kuvajtu.

Vhodná příležitost

Severokorejský program na jaderné zbraně a balistické střely představuje hrozbu přímo na prahu Japonska a Američané si začali stěžovat, že v případě nutnosti budou muset poslat desítky tisíc svých vojáků na obranu Japonska.

Proto se premiér Koizumi rozhodl nabídnout vojáky, i když s omezeným mandátem, na pomoc Iráku. Když v květnu řekl ANO na žádost prezidenta Bushe, jevilo se to jako výjimečná příležitost, jak udělat tečku za minulostí.

Sedm měsíců potom se ale z Iráku stala noční můra a Japonci zaznamenali první dvě oběti. Pro mnoho Japonců tak historická klauzule v jejich ústavě, v níž se "navždy zříkávají války", má pořád velký význam.