 | | | | | | | ||||||||||||||||||||||
| | |||||||||||||||||||||||||||
|
Kdo má rozhodovat o právu na smrt? | |||||||||||||||||||||||||||
Rodiče Američanky Terri Schiavové ve čtvrtek oznámili, že jejich dcera po 15 letech komatu zemřela. Schiavová byla 13 dní před tím odpojena od umělé výživy po řadě právních sporů mezi rodiči Terri a jejím manželem. Smrt Terri Schiavové ovšem neuklidní vášnivou debatu o právu zemřít, která Spojené státy rozdělila. Schiavová (41) utrpěla před 15 lety v důsledku srdeční zástavy vážné poškození mozku a v činnosti zůstaly jen její základní životní funkce. Manžel Terri Michael, který byl jejím zákonným zástupcem tvrdil, že jeho žena si přála zemřít. Rodiče Schiavové s ním ale vedli sedm let právní bitvu o opatrovnictví a tvrdili, že jejich dcera vnímá dění kolem sebe. Do právní bitvy kolem Schiavové se zapojil i Kongres a rovněž prezident George Bush, který narychlo podepsal Kongresem spěšně přijatý zákon, podle něhož se rodiče mohli odvolat k federálnímu soudu. Americké soudy různých úrovní postupně odmítaly nařídit znovuzavedení vyživovací trubice a naposledy noc před smrtí Terri Schiavové se případem - už poněkolikáté - odmítl zabývat Nejvyšší soud. Mají o životě Terri Schiavové rozhodovat politici, soudci, lékaři nebo příbuzní? Tato debata byla ukončena, názory zveřejněné na této stránce odrážejí mínění čtenářů, který na otázku odpověděli. Plně souhlasím s názorem pana Milana Chotase z Prahy. Každý dospělý, právně způsobily člověk by měl mít ze zákona povinnost stanovit, jak se mají jeho blízcí zachovat v případě, že upadne do kómatu. Tento dokument (ve standardním formátu) by byl uložen u jeho lékaře a mohl by být vlastníkem kdykoli pozměněn. Blízcí by tak nebyli vystaveni strašlivě těžkému rozhodování.
Kdo život nedal, nemá právo ho vzít. Vypadá to logicky, máme čistě ruce a po starostech. Jenže, červík pochyb je i zde. Není takový život jen hrozně trápení pro člověka, který nemůže dát najevo své pocity? Představa, že takový člověk doufá, že už bude brzy konec a my, ve své nezměrné laskavosti mu "dáme" další den, týden, rok, je strašlivá. Pokud existuje nějaké řešení, tak snad jen ve vede a technice, která nám jednou bude moci dát odpověď na dotěrné otázky. Je hodně nevhodné udržovat někoho 15 let při životě a pak se rozhodnout ho odpojit.Přijde mi to sobecké... Chtěl bych reagovat na příspěvek pana Lubora Kysučana z Brna, který by více věřil rodičům Terri. Rodičům, kteří požadovali polovinu peněz po manželu Terri, které vysoudil na lékařích, jako náhradu za poškození způsobené jejím udržováním při životě. Šlo o 1,5 milionu dolarů, z nichž 700 tisíc zaplatil za péči o Terri. Etické dilema? Příroda sama určí, kdy člověk má zemřít, a je sobecké udržovat někoho 15 let při životě. Zkuste si sednout do křesla, nehýbat se, s nikým nekomunikovat na den a představte si to utrpení 15 let. Vždy bych se stavěl za právo rozhodovat sám o svém životě a smrti. Ale rozhodovat o životě a smrti druhých, to je vskutku trýznivá "Sofiina volba", asi neřešitelné etické dilema. V případě nešťastné Terri bych ale věřil více rodičům, protože rodiče jsou obvykle jedni z mála lidí na tomto světě, kteří to s námi myslí opravdu a nezištně dobře. To, že se do věci vložili politikové a soudci, nepovažuji za špatné, naopak. Problém je jen v tom, že některým z nich asi nešlo o Terri, ale o vlastní ideologie a sebeprosazení - a to je zrůdné. Obzvláště v případě politiků, kteří šmahem jako na běžícím pásu podepisují rozsudky smrti a bez jakýchkoliv pochybností se pouštějí do problematických válek, přinášejících smrt desetitisícům lidí. Jedinečný život člověka má přece všude stejnou cenu! Co víme o fungování mozku? Je opravdu jisté, že Terri jen "vegetovala"? To opravdu nikdo nemůže vědět. Jedině jisté je, že žila a dnes je po smrti. Zanikla lidská bytost a my se nikdy nedozvíme, jestli se jí opravdu chtělo. V těchto případech musí mít vždy život přednost. Naprosto proto rozumím stanovisku prezidenta Bushe. Nesouhlasím, jak s rodiči Terri S., tak s lidmi, kteří stejně jako oni, marně doufají, že se Terri S. po 15 letech umělého udržování při životě, což umělá výživa bezesporu je, probere z bezvědomí a vzdá jim svůj dík! Není tomu takto! A tím si jsem naprosto jistá!!! Ano, pokud nastane situace, kdy člověk nesporně nemůže projevit svůj vlastní názor a své vlastní představy o další existenci...ovšem z důvodu OPRAVDU REÁLNÝCH, tedy mám na mysli, že nemůže dát fyzicky najevo svůj názor a jeho mozek a myšlení nejsou natolik poškozeny, aby mohly tento stav bytí zvážit...kupříkladu tělo je ochrnuto a mozkové funkce jsou zachovány, ale POUZE tělo je ochrnuto!! Je možné se dohadovat o jistých alternativách bytí ze strany jeho blízkých! Ale dle vlastních nabytých zkušeností mohu říci, že pokud má člověk vůli přežít a chce se vrátit do reality, udělá pro to vše, co cítí a chce! To znamená, pokud by paní Terri opravdu chtěla zpátky do reálného světa, stane se takzvaný ZÁZRAK a ona by nepotřebovala nadstandardní péči jen tak ale ŘEKLA BY SI O NI!!! Jakkoli...a lidé kolem ní by to poznali! Tím jsem si naprosto jistá!! Existuje rozdíl mezi eutanázií a eutanázií! Pokud by osobnost Terri byla opravdu silná natolik, že by chtěla žít dál, dala by to najevo svou vůlí. Po odpojení od umělé výživy by se jednoduše probrala a dala všem na vědomí, že takhle ne! Což se ovšem nestalo. Nechte její osobnost spát, tak jak po tom toužila. Můj názor je názorem subjektivním, stejně jako názor každého jedince, obvzláště v takto citlivém tématu. Diskuse je určitě užitečná věc, ale přeni se o to, kdo má větší pravdu je plýtváním času a emocemi. Neexistuje obecně pravidlo a osobně jsem si jistý, že ani nebude existovat, které by takovou věc řešilo, vždy bude nějaké ale nebo co kdyby. Osobně bych takto přežívat nechtěl. V případě paní Terri jsem Stejně tak obráceně samozřejmě, manželka má za těchto okolností konečně slovo o svém manželovi. Když to vemu hodně od podlahy, je takovéto udržování člověka při životě naprosto proti přírodě. Lékařská věda jde neustalo dopředu a začínám mít obavy, že za pár Spojenectví podle mého důležité je, ale je třeba si uvědomit, jak je falešné. Za prvé spojenectví bude fungovat jen do té doby než jeden z bloků-Evropa nebo Amerika-přetáhne na svou stranu Čínu&spol. Jiná možnost je, že se objeví třetí blok, proti kterému se Evropa a Amerika BUDOU MUSET spolčit. Za druhé, historicky spojenectví mezi tzv. Evropou a Amerikou nikdy nebylo spojenectví mezi celou Evropou a Amerikou, ale vždy jen části stabilní Evropy proti nestabilnímu zbytku. Historie ukazuje, že zatímco Amerika svou nestabilitu nikdy neeskalovala směrem ven (pokud neberu vážně konspirační teorie o současné politice USA např. v Iráku), tak například jakákoli krize Německa vyústila ve válku. A tehdy mělo spojenectví smysl. Ale nyní, když Německo "velí" Evropě, těžko říct. Ono totiž např. ekonomicky Evropa Státy a Státy Evropu moc nepotřebují, oba se perou o vliv v jiných částech světa...A dokud budou mít jak Evropa tak Amerika navrch vůči Číně, nikdy to nebude opravdové spojenectví tak jako tak. Papež i Terri jsou již v identické situaci. Pouze dokonalost medicíny je udržuje při životě. A přesto je s nimi nakládáno tak rozdílně. Je to proto, že papež nemůže mít manželku? Je to proto, že papež žije ve Vatikánu, Terri v USA? Je to proto, že v USA právní systém rádoby odpovídá dnešním potřebám, zatímco katolická církev si od středověku neuvědomila, že papež může sice žít ale nemůže vykonávat svou funkci, resp. nepočítala s tak dokonalou medicínou? Je to proto, že církev má úctu k životu jako takovému zatímco pro USA mají cenu jen některé formy života? Divný to svět. Smrt nikoli pouze za trest ale už i za odměnu. Libore z Hradiště, když píšete, že příbuzní mají rozhodnout v případě, že dotyčný není schopen to sám dát najevo: kde je hranice, kdy? Po autohavárii může být člověk v komatu třeba týden, ale tou dobou není schopen dát vědět o ničem. Má mezitím třeba manžel rozhodnout o smrti své ženy, kterou třeba delší dobu podvádí? O tom je celý ten hukot okolo Terri - kde je ta hranice. BTW v případě Terri manžel říká smrt, rodiče život. Koho poslechnout? Fakt nevím, co si myslet. Nikdy jsem v takové situaci nebyl, ani nikdo v mém okolí. Za celou dobu jsem neslyšel, že by nějaký odborník o paní Terri prohlásil, že na sto procent nic nevnímá. Představte si, že budete mít žízeň a hlad a okolo Vás budou chodit lidé, kerým to nemůžete ani naznačit. Snad to tak s ní není. Podobný případ, jako je ta paní, jsem před lety zažil, a dokonce jsem měl možnost toho pacienta ošetřovat. Byl po mrtvici a nevládl vůbec tělem, nemohl mluvit ani nijak dát najevo, co potřebuje. Byl též živen zčásti uměle. Jedno je ale jisté - ten člověk vnímal, co se kolem něho a sním děje. Určité náznaky tu vždy byly. Říci, že paní Terri je už jen preparát, je dost odvážné. A to už i ke stavu medicíny, která sice má určité možnosti, ale aby rozpoznala to, co se děje uvnitř tak postiženého člověka, na to je určitě hodně krátká. Lépe je nechat jí žít a čekat. Možná přijde čas, kdy sama dá najevo, co chce. Zázraky se dějí!! Ale musí se chtít vůbec vidět!! Ona má jen jednu šanci na život, už nikdy víc žít moct nebude. To že mi si teď řekneme, že bychom tak jako ona žít nechtěli dokazuje jen jak si nevážíme života. Zajímalo by mě co by lidé kteří jsou pro její odpojení řekli, kdyby se probudila. Podívali by jste se jí do očí? Politici nemají nejmenší právo do soukromé sféry zasahovat, vždy toho zneužijí ve prospěch svých volebních preferencí. Člověka je třeba nechat důstojně zemřít, nemůže-li důstojně žít. A ta příšernoá neetika a nelidskost, za níž dnes Terri umírá, ta nechť je přičtena "k dobru" odpůrcům eutanazie. To je důsledek jejich uvažování, jejich neschopnosti rozlišit, co je menší nutné zlo. O tomto by měli rozhodovat lékaři a blízcí postiženého, a ne politici. Pokud by byla nejmenší šance na uzdravení nebo výrazné zlepšení stavu (implantát z kmenových buněk), tak s usmrcením nesouhlasím. Připadá mi také přinejmenším pokrytecké a kruté, zabít někoho hlady, a nepoužít milosrdnější formu eutanazie, protože se o eutanazii jedná. Pokud člověk nemůže o sobě rozhodnout sám, měla by rozhodovat lékařská komise (neurochirurg, psycholog, psychiatr..). Příbuzní ve snaze snížit vlastní bolest rozhodují pro postiženého neadekvátně. Nebo má větší váhu utrpení příbuzných? V některých případech(ve většině?) určitá forma eutanázie existuje i v ČR. Lékaři při jasném podezření z poškození většiny mozku např. při hematomu jednoduše vzdají oživovací pokusy. Můj názor je, že to, co se nyní děje, je úmyslně zabití vyhladověním. Něco jako trest smrti (ale za co?). Namítáte, že ta paní je již jen mrtvá schránka. Otevírá se tím otázka, co je život, kdy začíná a kdy konci. Je to problém morálky společnosti, která spěje někam s čím nesouhlasím. Uzákoněné potraty a eutanázie, výběr jen "těch vhodných" jedinců, rozhodování o tom, kdo a kdy smí žít = koncentrák bez koncentračního tábora, koncentrák v našich srdcích v našich zákonech. Jednoduchá řešení, na první pohled s nádechem lidskosti, hodnoty postavené na hlavu. Sám jsem prožil něco velmi podobného a umím si představit stav i situaci nemocné i rodiny. Lékařská věda dělá velké pokroky a dovede udržet při životě, nebo uzdravit člověka, který by ještě před pár lety zemřel. To ale přece nikoho neopravňuje k tomu aby určoval kdo má být hoden žít. Věc života a smrti je pouze mezi člověkem a Bohem a je velikášské přebírat zodpovědnost nad rozhodnutím člověka ve věci jeho vlastní volby, zda žít, nebo svět dobrovolně opustit. Lidskými bytostmi jsme také proto, že smíme svobodně konat a nést za své činy odpovědnost - na tomto i onom světě. Stav, kdy člověk není schopen svobodné volby ve svých činech, není stavem hodným živoucí bytosti a jeho udržování je odůvodnitelné pouze při jisté naději, že se takový stav zlepší. Naděje umírá poslední, její konec by měl definovat zákon - o takovém nedobrovolném stavu člověka totiž nerozhodl člověk sám - rozhodla za něj společnost, která jej v tomto stavu za přispění svých dovedností udržuje. Podobně jako zákon stanoví přesně, kdy a za jakých podmínek léčba začíná, měl by stejným způsobem rozhodnout, kdy musí neodkladně skončit. Problém je ale bohužel o mnoho složitější, než jsem jej nastínil. Jde o politické konsekvence. Povolme (si) dnes lidem další věc a půjdeme za chvíli všichni zu grunt. Dle mého názoru má právo na SMRT každý. Kdo je v takovém stavu, aby se mohl jakýmkoliv způsobem vyjádřit že si přeje smrt. Např. je dlohodobe připoután na lůžko, dýchají za něho přístroje .. ale může mluvit nebo psát. A vyjádří se že si přeje zemřít, měli by mu lékaři umožnit smrt. Tzv. Eutanazie. Pokud je v takovém stavu že nemůže vyjádřit svoje přání (ať žít nebo zemřít), měli by mít příbuzní právo říct jestli bude žít nebo ne a žádný soud , politik nebo kdokoliv jiný jim do toho nemá právo mluvit. Pokud příbuzní řeknou že chtějí jejo (její) smrt, měly by přání lékaři vyplnit. A z jakého důvodů by chtěli příbuzní její smrt nechme jejich svědomí. Souhlasím s euthanazií, ale ne tím že nechají tělo vyhladovět nebo umřít žízní. "A tak mi v kartách jasně vychází, že během příští generace bude existovat farmakologická metoda donucování lidí, jak milovat své otroctví, vytvářející .... jakýsi bezbolestný koncentrační tábor pro celou společnost, takže lidem budou ve skutečnosti odebrány jejich svobody, ale oni si to raději budou užívat, protože budou zbaveni jakékoliv touhy na rebelii díky propagandě, vymývání mozků, nebo vymývání mozku způsobenému farmakologickými metodami." Spisovatel Aldous Huxley, 1959. V tomto případě příbuzní. Pokud by ale existovala naděje na vrácení života schopných funkcí, tak možná lékaři, soudci i politici. Co vlastně chceme, zdravotnictví nebo etiku? Je to, ani ne tak o Terri Schiavo, ale o nás "zdravých", kteří chceme mít čisté svědomí, za všech okolností. Nechat zemřít při současných možnostech - je to etické? A co kdyby... Využít možností a udržovat naživu desítky let - je to etické? A co kdyby... Nemít na výběr je mnohem lepší - zrušit zdravotnictví a zapomenout, že kdy bylo - a je po starostech. Nebo ne? Lidi budou umírat na úrazy mladí a zdraví, za relativně krátkou dobu, a etika? Co to je?! Mimochodem, je to docela legrace, jak spousta lidí řeší problém ženy, která žije na druhém konci světa, a fakt, že za dobu, co se probírá téma Terri aneb to be or not to be, zemřelo na nedostatek potravy a pitné vody, a nemoci tím způsobené, přes 60 000 dětí. To, zdá se, přijímáme jako fakt, anebo se snažíme na to nemyslet (a nikdo se neptá, jestli je etické vozit si zadky v mercedesech, mít teplá jídla třikrát denně a nechávat trpět hlady a umírat miliony dětí o kousek vedle). Kde je tady etika?! Chápu, že je to trochu mimo téma, ale zamyslet se nad tím snad neuškodí. Mám samozřejmě úctu k lidskému životu, nicméně dle dostupných informací je dotyčná už 15 let toliko biologickým preparátem, nikoli člověkem - pro ni je smrt vykoupením. To, jak se američtí politici do případu montují, je opravdu vrchol nevkusu a nechutnosti. Souhlasím s tím, že je to opravdu paradox - vraždit po tisících nevinné civilisty a pak vést bláznivé debaty o živoucích mrtvolách... Naše vlast je zajisté právem hrdá na paní Kaniokovou, kteří jsou schopni v minutě vyřešit tragédii, která je zároveň extrémně komplikované právní, etické, humánní a osobní dilema. A málem bych přehlédla její psychoanalytickou genialitu s jakou odhalila skryté motivy rodičů této ubohé ženy. Pane anonyme, jestliže tento případ posuzujete pouze dle této fotografie, pak o světě postižených víte houby. Už jste se alespoň o jednoho staral? Ono se to tak krásně humanisticky posuzuje, když jsem zdravý a o živoření nevím nic. Souhlasím, že nechat ji umírat vyhladověním. jak jsem teprve dnes zjistila, je nelidské. Ale uchováváni tohoto těla, které už 15 let jen vegetuje neschopno vlastních životních funkcí, je týrání. Je zneužíváno jako argument, kterým se může mlátit jedna strana druhou. Zaráží mne, že na Vaší straně stojí především věřící. Vždyť zrovna Vy byste měli, ze soucitu a milosti, přát Terri, aby se za své neskonalé utrpení už setkala s Bohem. Paní Kanioková, možná jste si toho nevšimla, ale ona není v kómatu, takže spekulace co by bylo, kdyby se "probrala" je celkem mimo mísu. Ostatně podívejte se na fotku... Skutečně si myslíte že "tohle tělo" nemá žít ? A pokud ano tak, tak myslíte, že ideální způsob jak toho dosáhnout je nechat ji zemřít hlady ?! Když už, tak bych navrhoval "normálně" ji zabít - třeba injekci s jedem a hotovo! IMHO mnohem humánnější způsob. Ale na to už musí být trochu silnější žaludek, že? To už by totiž vyvolo mnohem více otázek než jen prohlášení "stejně je jen ve vegetativním stavu" a odpojení výživy. Takhle se totiž můžeme tvářit, že se vlastně nic nestalo... :-( Ano, pane Honzo, ve jménu lidskosti bývá někdy smrt i darem. Ve jménu čeho, jakým právem je nuceno tohle tělo tady ještě být? Myslíte, že i kdyby se probrala, že by vám všem, kteří ji nutíte být, byla vděčná? Co by ji čekalo, živoření, nebo pohoda? Je krásné sledovat, jak Američané projevují svou humanitu a nenechají zemřít někoho, kdo o to pravděpodobně stojí, ale zabíjejí bez soucitu ty, co chtějí žít. Předně není jasné, nakolik skutečně došlo k poškození mozku a zda-li je nebo není šance alespoň na zlepšení stavu. Nevíme o případu téměř nic, pouze povrchní zprávy z médií. Rozhodně nelze chápat někoho, kdo chce uchovat život svého blízkého, jako bezcitnost. Je snad citlivé rozhodnout o něčí smrti a takové rozhodnutí realizovat ? Mělo by se ve jménu lidskosti povolit usmrcení člověka ? A budeme takto v budoucnu obvykle nakládat například s nemohoucími seniory ? Je však třeba v této souvislosti poznamenat, že vývoj lékařské vědy nás bude v budoucnu v těchto a podobných případech stavět do eticky obtížných situací, neboť udržování organismů ve vegetativním stadiu bude možné v zásadě libovolně dlouho. 15 let je uměle udržovaná při životě a tehdy došlo i k poškození mozku! Pokud ty rodiče nechci podezírat z pózy, tak jsou každopádně bezcitní. Protože ten, kdo jinému přeje takový život, nemá v sobě soucit. On potřebuje tu živou mrtvolu jako součást své hry. SVÉ. Jemu nejde o dobro té ženy, jemu jde o jeho boj, jeho argumenty. Mělo by se jednat především ve jménu lidskosti. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||
Poslat stránku emailem
Verze pro tisk
Každý dospělý, právně způsobily člověk by měl mít ze zákona povinnost stanovit, jak se mají jeho blízcí zachovat v případě, že upadne do kómatu