Část veřejnosti si přeje, aby Terri Schiavová dál žila

Tvrdí to profesor filozofie a etiky na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburgu Robert Cavalier.

V rozhovoru pro BBC uvedl, že stačí sledovat, jak hnutí pro život interpretuje metafyzický status plodu, a jak vystupuje proti potratům.

Teď se podle něj jejich obavy o zachování života v počáteční fázi přenášejí i do fáze konečné.

Je to americký fenomén, nebo něco obecnějšího?

Vatikánu je takové chápání života jistě blízké. Lidské bytosti v zásadě vzato nemají nad svým životem kontrolu, z boží vůle se rodíme i umíráme. Takže je tu jistá náboženská tradice.

Pro světsky orientované bezvěrce je to ale problém. Žijí v liberální demokracii, kde přitom podobná přesvědčení začínají pronikat do soukromého rozhodování jednotlivce.

Jak se to podle vás slučuje s trestem smrti, který platí v mnoha amerických státech?

No, je to paradox. Musím říct, že v rámci katolické tradice existuje v tomto směru jistá důslednost. To znamená, člověk by čekal, že všichni věřící budou proti trestu smrti.

Jenomže někteří si své souhlasné stanovisko zdůvodňují tím, že odsouzenec k smrti něco spáchal a zaslouží si trest. Kdežto plod, nebo v tomto případě žena s vážně poškozeným mozkem, nikomu neublížili, jsou nevinní.

K jakému názoru se podle vás přiklání americká veřejnost? Domníváte se, že většina se přikloní k posvátnosti života?

Záleží na tom, jak člověk chápe život. Myslím, že tady se střetávají dvě odlišná pojetí. Řekl bych, že Američané se nejspíš většinou přikloní ke zdravému rozumu, zlaté střední cestě. Mají rodiny a uvědomují si, jak těžké situace mohou nastat na konci života. Pravděpodobně by nechtěli, aby jim do toho mluvil stát.

Na druhé straně tu je i velice silná skupina, která je přesvědčena, že život je něco, co nám nepatří, že nám byl dán. To pramení z náboženství a taková interpretace života je nekompromisní, absolutní. Myslím, že většina Američanů to tak nevidí.

Jaké podle vás bude mít ten zákon důsledky?

Myslím, že tento zákon je v rozporu s několika body ústavy, ale zdá se, že se týká jediné osoby.

Problémem by bylo, kdyby se objevily pokusy o jeho zobecnění, kdyby se například mělo za to, že lidé, kteří by na tom byli podobně jako Terri Schiavová a ztratili vůli žít, vlastně žít chtějí.

To by mohlo změnit pohled medicíny na podmínky ukončení života. Tento případ mohl mít hladký průběh. Existuje precedens pro příbuzné, kteří tu situaci chápou a domnívají se, že tím nejlepším by bylo odpojit pacientku od přístrojů.

V tomhle případě se to ale nestalo kvůli sporu s rodiči. Ten případ se zpolitizoval a existuje snaha dostat podobné případy pod kontrolu. A to je podle mě nešťastné.