Přehled evropského tisku

Středa 26. června 2002

předcházející

Připravila Helena Berková

Arogantní požadavek Bushe

Mnohé evropské listy dnes rozebírají projev amerického prezidenta George Bushe o Blízkém východě a zvláště pak jeho slova o "výměně Jásira Arafata", kterou podmiňuje mírové urovnání v oblasti.

"Někdo by si mohl myslet, že jde o neobvyklý, nespravedlivý či dokonce arogantní postoj," uvádí francouzský Le Monde s odkazem na výrok George Bushe o tom, že k dosažení míru, je třeba vyměnit palestinské vedení.

"Bush se sice "přímo" o osobě Jásira Arafata, jeho prohlášení ale nenechává nikoho na pochybách," soudí Le Monde.

Jakým právem si Amerika osobuje právo rozhodovat o tom, kdo by měl stát v čele národně osvobozeneckého hnutí toho či onoho státu? V tomto duchu se nesou komentáře některých rakouských a německých listů, které vyznívají vesměs negativně.

Jak s mírnou nadsázkou konstatuje rakouská Die Presse, Goerge Bush měl vizi ve své Růžové zahradě v Bílém domě a v ní se mu zjevilo, že Jásir Arafat musí odejít. Pak bude na Blízkém východě vše v pořádku.

"Přesto se mu však svět nepodařilo přesvědčit, že Spojené státy jsou doopravdy zainteresovány v politice na Blízkém východě. Ve skutečnosti Washington zůstává bezradný, váhavý a jeho politika je často bezzubá," domnívá se list.

Bushův projev je podle Die Presse zajímavý snad jedině tím, že odráží názorové rozdíly mezi jednotlivými členy jeho administrativy.

Prolomení americké pasivity

Německý Die Welt soudí, že americký prezident byl nucen vystoupit s projevem kvůli sílícímu tlaku, především ze strany Evropy z posledních měsíců.

"Byli to právě Evropané, kdo přiměli Washington, aby zasáhl. Jsou skutečně znepokojeni další eskalací násilí, sami ale namjí prostředky k tomu, aby jakkkoli posunuly věci kupředu.

V neposlední řadě sehrál roli i tlak ze strany mocných arabských spojenců, jako je Saudská Arábie, a také snaha získat hlasy americké židovské komunity. To byla určitě velmi mocná páka v době před americkými kongresovými volbami, které se budou konat v listopadu," podotýká Die Welt.

Není to moc obvyklé, aby někdo z vrcholných světových představitelů tak jednoznačně požadoval, aby nějaký národ "odstavil" svého vedoucího představitele, uvádí v této souvislosti dánský deník Berlingske Tidende.

"Bush však může mít pravdu, Palestinci se potřebují vymanit z Arafatovy éry a hlavně všeho co přinesla - tedy teroru a konfrontace s Izraelem. Protože máme-li být objektivní, Arafat se neukázal jako muž, který by dokázal dosáhnout míru a vzájemné tolerance mezi Izraelci a Palestinci," konstatuje dánský Berlingske Tidende.

Potěšení nad tím, že se americký prezident opět aktivně zaangažoval v blízkovýchdním procesu, vyjádřuje švédský Dagens Nyheter. Zároveň ale tvrdí, že Bushova poslední vize je spíše "párou nad hrncem".

"Bushovo vystoupení je vítaným krokem po dlouhém období pasivity. Americké návrhy však přinášejí více otázek než nadějí pro budoucnost," vysvětluje švédský list.

Příjemné překvapení pro Německo

"Pokud byste ještě krátce před samotným šamoionátem někde v Německu řekli, že se reprezntační tým dostane do finále, pravděpodobně by se o vás řekli, že nemáte všech pět pohromadě," uvádí Frankfurter Allgemeine Zeitung.

"Tým, kterému ani ti nejoptimistimističtější fanoušci nedávali šance dostat se do čtvrtfinále, dokázal, že se kritikové mýlili," píše deník a vyjadřuje sympatie jihokorejskému týmu, který se do finále nakonec nedostal.

"Pro Jihokorejce by bronz byl spravedlivou odměnou za celkové úsilí, kterým ze světového šampionátu udělali tak vzrušující a také motivující událost," domnívá se deník.

Pro Německo je to už posedmé, co bude ve finále, ale od roku 1954 nezpůsobil tento postup hráčské reprezentace takové překvapení jako nyní.

"Před šampionátem neměli Němci kapku odvahy o něčem takovém byť jenom jenom snít. Kombinace vzájemných duelů však nakonec vyústila v to, že se sen o získání titulu světového fotbalového šampióna pro Německo nerozplynul," konstatuje Frankfurter Allgemeine Zeitung.

Švýcarský Le Temps připomíná, že ještě před samotným zápasem byl oznámen příjezd německého prezidenta Johannese Raua na pozvání jeho jihokorejského protějšku Kim Te-džunga.

"Německý prezident to tedy nebude mít na nedělní finálový zápas do Jokohamy příliš daleko. Němci jsou prostě obdařeni přirozenou jasnozřivostí," uzavírá sarkastickou poznámkou Le Temps.