Přehled evropského tisku

Středa 29. května 2002

předcházející

Připravil Tomáš Pavlíček

NATO v Římě

Německý deník Die Welt uvádí, že partneři v NATO pohřbili svoji starou alianci slavnostním, téměř radostným způsobem na římském pohřbu. Stalo se tak během summitu, který se konal v tomto městě v úterý, kde podepsali historickou smlouvu o partnerství s Ruskem. List tvrdí, že dnešní NATO jen vzdáleně připomíná onu kdysi silnou organizaci, protože Spojené státy po 11. září ztratily zájem na staré obranné struktuře.

Deník zmiňuje fakt, že prezident Bush se mohl spolehnout na svého ruského protějška Vladimíra Putina, který ho podpořil efektivněji než někteří evropští politici. Rozšíření NATO podle listu zajišťuje větší pole působnosti pro americké akce, rozšiřené daleko na východ Evropy.

Die Welt však varuje, že nové NATO se může stát bezzubou organizací, která nebude schopná čelit specifickým hrozbám. Uzavírá, že v období líbánek dvou velmocí mohou být brzy evropské muší váhy odsunuty stranou, pokud se jim nepodaří dostat se z této nepříjemné situace.

Kašmírský Armageddon?

Rakouská Die Presse vyjadřuje vážné obavy v souvislosti s konfrontací mezi Indií a Pákistánem a ptá se, zda 57 let po Hirošimě a Nagasaki nastane jaderný Armageddon. Mušaraf je pro Indy tím, čím je Arafat pro Izraelce - strašákem, na kterého se svaluje vina, píše list a uvádí, že generál Mušaraf ztatil kontrolu nad extrémisty. Ve skutečnosti jsou jak pákistánská, tak indická hlava státu pod obrovským domácím tlakem ze strany sil, které způsobují potíže. Jaderný konflikt by podle rakouského deníku zcela zničil Pákistán a stal by se národní sebevraždou, ale politický důvod na indickém subkontinentě už dlouho není argumentem. Podle listu není otázkou, zda vypukne válka, ale kdy se tak stane.

Mezi Německem a Francií existují rozdíly, ale spolkový kancléř Schöder a francouzský prezident Chirac se na schůzce v Paříži shodli, že imigrační politika se nesmí stát záležitostí pro extrémní pravici, uvádí německý deník Süddeutsche Zeitung. Proto dává smysl, že Schröder a Chirac chtějí z přistěhovalectví učinit hlavní bod agendy na summitu Evropské unie v Seville. Jak by se ostatně měla stát unie populární, pokud se nebude zabývat problémy, které její občany nejvíce zajímají, ptá se list.

Zároveň však varuje před záměnou slov populární a populistický a příklonem k pravicovým sloganům. Nestačí ani prosadit přísnější kontroly. Co potřebujeme, je plán podle kterého se bude bude řídit způsob nakládání s cizinci na dlouhodobném základě. Pokud zde nebude snaha zabývat s tímto tématem, otevře se prostor pro extrémní pravici uzavírá Süddeutsche Zeitung.

Pařížský Le Monde ke stejnému tématu uvádí, že nyní, kdy do prvního kola francouzských všeobecných voleb zbývá 11 dní, má muž, který přitáhl k tomuto problému pozornost, vůdce Národní fronty Jean-Marie Le Pen, velmi vysokou podporu - kolem 28 procent. List zároveň uvádí, že počet těch, kteří s Le Penovou politikou zásadně nesouhasí, se z 63 procent během dvou let zmenšil na 49 procent. Krajně pravicový politik však získává větší podporu díky prosazování práva a pořádku spíše než kvůli protipřistěhovalecké politice.

FIFA pod drobnohledem

Středeční deníky v době svého vydání nevěděly, zda Mezinárodní fotbalová federace FIFA na svém zasedání v Seoulu potvrdí ve funkci svého předsedu Seppa Blattera. Již citovaný Le Monde uvádí, že zvláštní kongres, který měl v úterý projednat finanční situaci FIFA na základě obvinění z finančních nesrovnalostí, které proti Blatterovi vznesli členové jeho vlastního výkonného výboru, měl "bouřlivý konec."

Kongres skončil, aniž by Blatterovi odpůrci měli možnost promluvit, píše deník a vysvětluje, že samotný Blatter zkrátil debatu s odůvodněním, že časový plán se musí dodržovat. Tento postoj podle listu rozčílil jeho oponenty, jmenovitě jeho protikandidáta na předsednickou funkci Kamerunce Issu Hayatoua, který situaci popsal jako "absolutní skandál".

Ti, kdo se chtějí naučit, jak se zmocnit jednání, měli být v soulském hotelu Grand Hotel, píše švýcarský Le Temps. Ve skutečnosti Sepp Blatter přeměnil vyjímečný kongres Mezinárodní fotbalové federace na shromáždění sovětského stylu se soudruhy - zástupci zemí třetího světa - shromážděnými u tribuny k odsouzení velezrady kádrů politbyra - v tomto případě výkonný výbor FIFA - a připravenými k vyjádření důvěry a položení osudu do rukou milovaného otce lidu, kterým je samotný předseda FIFA.